Svoboďáci z Mníšku pod Alpami

365 - den ----- Staré střídá nové

2009-03-11T21:46:00.004+01:00

Opět chválím projekt, protože si všímám věcí kterých bych si nevšimla a dnes jsem v jedné zahradě ulovila staré jablíčko na stromě a nedaleko něj už raší květy na nová jablíčka.

365 - den ---- Jaro všude kolem nás

2009-03-10T22:08:00.000+01:00

Cesta do školky a ze školky už začíná být podstatně veselejší, než před pár týdny. Ač paní Zima stále bojuje, tak už ztrácí dech a sluníčko a příroda pomalu začínají vítězit. Ještě pár týdnů a už bude zcela pryč

365 - den ---- Kaštanová alej

2009-03-09T22:10:00.003+01:00

Jednoho den se v naší krásné aleji na některých stromech objevily značky a cedule, že tento strom bude z bezpečnostních důvodů pokácen. Doufala jsem že to neuvidím, až to nastane, že se to stane až budeme na dovolené. Bohužel neměla jsem to štěstí. A viděla jsem to v akci.

Jasně bezpečnost je důležitá, ale to místo ztrácí svoje kouzlo. Naštěstí ještě hodně stromů zbylo, ale kdykoliv zas nějaký úředník může rozhodnout, že jsou nebezpečné. Dokonce i Mates když jsme šli odpolko do školky krabatil bradičku a plačtivě říkal STOMY :-(((((.

365 - den --- MDŽ

2009-03-08T22:29:00.000+01:00

8. březen Mezinárodní den žen. Za komunistů velmi zprofanovaný svátek, mamka vždy donesla z práce utěrky, nebo ručník, rozdávalo je ROH a vlastně dostaly i kytku, no a chlapi to pojímali po svém a většinou se sťali na podnikových večírcích. Po revoluci se zrušilo téměř vše co mělo jen nějakou souvislost s komunismem, takže i MDŽ, ale pak zas někdo vymyslel, že to nevymysleli komunisti, ale že to je opravdu MEZINÁRODNÍ DEN ŽEN a zase se tento den zapsal do kalendáře.

Já tenhle svátek nikdy neměla ráda, hlavně jako dospívající dítko, protože tento den mám i svátek a vždy jsem se cítila taková jakoby zapomenutá :-d, ted už mi to je jedno. No a z krásných kytiček mám vždy radost.

365 - den 183 - Vnoučata

2009-02-21T23:18:00.000+01:00

Dneska jsme poprvé viděli našeho synovečka a bratránka Ondráška. Pořídit fotku všech třech vnoučat nebylo zas tak složitý, ale zachytit publikovatelný výraz všech třech už byl nadlidský výkon. A hlavně Ondráškovi se to brzy přestalo líbit.

Děti ovšem byly z miminka nadšený, ale oba svorně prohlásili, že by už dalšího sourozence nechtěli.

365 - den 179 - Lyžařská školička

2009-02-17T23:12:00.000+01:00

V neděli jsme Ajce objednali na úterý lekci lyžování. Usoudili jsme že bude lepší, když jí to nebudeme vysvětlovat my. Vyrážela jsem sama s oběma dětma s tím, že teda na svahu uvidím a nějak to holt budu muset zvládnout, protože jsme jeli cca o hodinu dříve než byla domluvená hodina. Zvládla jsem to perfektně, Matoušek to celý prospal v autě, takže než začla hodina, mohla jsem běhat s Ajkou podél vleku a zas dolů. Ajka to zvládla taky perfektně, protože v neděli neuměla zatočit a najednou uměla zatáčet sama od sebe. Pak vyfasovala instruktorku Nikolu a jezdily dolů slalom, Ajka byla vzorná. Na fotce zrovna dělají "indiánskou jízdu" když se nezatáčí tak halekají jako indiáni a v zatáčká pádlují :-))))

365 - den 178 - Lov na vločky

2009-02-16T22:58:00.000+01:00

Den byl takový pošmourný, ostatně jak bývá v Praze velmi často. Míváme tu během zimi velmi málo slunečných dnů. Sem tam poletoval sníh, pak i začalo chumelit, ale moc se ten sníh nedržel. Když jsme šli ze školky všimla jsem si že padají opravdu nádherné vločky, tak jsem je začala lovit, ale chtělo by to jiný objektiv, nebo podklad, aby byly líp vykreslený, prostě lov se nezdařil
Ale opět blahořečím projektu, člověk se na svět opravdu dívá jinak, jinýma očima a všímá si věcí kterých by si normálně nevšiml.

365 - den 177 - První lyžování

2009-02-15T23:05:00.000+01:00

Konečně máme doma větší přeskáče pro Ajku a tak se chystáme vyzkoušet lyžovačku nedaleko Prahy. Jsme zvědaví, jestli letos konečně už bude lyžovat nějak obstojně. Ještě nám kamarádka Pavla půjčila lyžičky pro Matouška, ale ty jsme brali opravdu jen tak do počtu, kdyby náhodou se na ně chtěl postavit.

Ajka na svahu předváděla své oblíbené tanečky, jako že to klouže a že to neumí a že..... No prostě klasické scénky,což nás nepřekvapilo. Na úterý má domluvený odPorný dozor a výuku, tak snad pedagogické působení jiné osoby na ni zapůsobí víc než působení matky a otce.

Nejvíc nás překvapil Matoušek, nejenže si nechal nasadit lyžáky a lyže, ale dokonce na nich jezdil!!!! Absolutně mu nedělala problém stabilita, dokázal dát ruce na kolena a jet rovně dolů, zvednout se rozpažit zapažit... a já nevím co ještě. Zatáčení samozřejmě ještě nechápe, takže to je docela hoňka to chytat, ale honil se tatínek a já fotila.

365 - den 176 - Karneval

2009-02-14T22:56:00.000+01:00

Dneska jsme měli trochu blázinec, Ajka měla náhradní tanečky a pak hned karneval. Naštěstí se to stihlo obojí a Ajka si karnevalové veselí užila dosytosti. Kostým se jí moc líbil a i program s klauny. Jediný kdo si to moc neužil byl Matoušek. Chtěla jsem ho převléci za Bořka stavitele, ale ani kalhoty s laclem ani helmu si nasadit nechtěl. On je trochu zpátečník.

356 - den 176 - Zase šiju

2009-02-13T22:53:00.000+01:00

Tak ještě mi zbývá ušít kalhoty ke kostýmu a bude skoro hotovo. Zmákla jsem to během Matouškova spaní, akorát je teda budu muset ještě vyzkoušet, jak budou sedět a ještě našiju korálky a penízky a naše Zubejda bude moci vyrazit na karneval..... Ani se moc nepotvrdil pátek 13. docela jsem nic nepokazila

365 - den 175 - Minisrazík

2009-02-12T22:51:00.001+01:00

Měly jsme domluvený minisrazík v jedné čínské restauraci. Dubňáčky jsme nechaly ve školce a srazily jsme se jen s těmi menšími. No a ty menší uchvátila naprosto jedna teta, která si dávala nálepky na čelo a na nos.... No mohli na ni oči nechat.

365 - den 174 - Ruční práce

2009-02-11T22:47:00.001+01:00

Pokračuju ve výrobě kostýmu, dneska jsem se vrhla do výroby střihů a šití topíku. Špendlíky jsou pro mě nepostradatelní pomocníci. Když jsem Ajce po příchodu ze školky topík zkoušela, tak tam ještě pár špendlíků zůstalo a Ajka mi říká, zapomněla jsi vyndat ty hřebíky!!!!

365 - den 173 - Pendulčiny noky

2009-02-10T22:31:00.000+01:00

Klasická vlastnost dubňáčkovské party všechny, nebo teda téměř všechny musíme vyzkoušet to co chválí některá z nás. Takže po buchtách Pendulčiny babičky, jsme teď všechny vařily Pendulčiny noky a kdo je ještě nevařil určitě je bude vařit co nejdříve. Ajce chutnaly hrozně moc a Matouškovi vlastně pak už taky, k obědu se v tom patlal,ale vyžádali si zbytky k večeři a zbaštili téměř vše.

365 - den 172 - Úřední den

2009-02-09T22:28:00.002+01:00

Pondělky a středy jsou úřední dny. Poslední dobou toho využívám poměrně často a vyrážím na různé úřady. Tentokrát jsem opět jela na sociálku, teda vlastně teď už Úřad práce, kvůli německým přídavkům na děti. Zase se soudruhům v SRN něco nepozdávalo v naší žádosti a zas chtěli nějaké vyjádření z našeho kompetentního úřadu. Naštěstí na naší sociálce jsou velmi vstřícní a nějaký ten blábol mi sepsala sama paní vedoucí na počkání.
Protože bylo celý den nádherně a jarně, tak jsem se ještě cestou domů stavili na hřišti. Ale už zapadalo slunko a začínalo být chladno.

365 - den 171 - Háčkování

2009-02-08T22:23:00.001+01:00

Čas od času se mi hodí to co jsem se v mládí naučila, přesně dle hesla co se v mládí naučíš ve stáří jako když najdeš. Tentokrát to je háčkování a posléze i šití a dokonce se mi hodí i to co jsem se naučila ve stáří, teprve nedávno a to je korálkování. Ajka bude mít karneval a jelikož je posedlá princeznama, tak chce jít samo za princeznu. Pořád jsem se jí snažila ukecat na něco jiného, už byla zpracovaná na čarodejnici, ale pak mě napadlo že by mohla jít za ZUBEJDU, byla z toho nadšená a já vlastně taky, akorát to pro mě generuje dost práce :-))). Začla jsem tím, že háčkuju čepeček, na kterém budou penízky. Pak teda budu muset ještě spíchnout to ostatní.

365 - den 170 - Dámská jízda

2009-02-07T20:34:00.000+01:00

Odpolko jsme si s Ajkou daly dámsmkou jízdu a kluci zase tu pánskou. Málem to nedopadlo. Matouš bez Andrejky nechtěl odjet a vypadalo to na scénu, naštěstí jsme ho ukecali.
My dvě jsme si vyrazily na divadýlko a do cukrárny. Ajka byla děsně nadšená z dámské jizdy.
Fotka byla děsná rychlovka a nedala se přefocovat, po divadýlku děti smí na jeviště a smí si prohlídnout loutky a scénu.

365 - den 169 - Zapomenuté ramínko

2009-02-05T20:43:00.002+01:00

Ráno cestou ze školky jsem zvedla hlavu vzhůru a koukám, že na stromě v zahradě visí ramínko asi něčí vtípek, nebo nevím, bylo dost vysoko a daleko za plotem, aby ho tam dal někdo z ulice. Majitelé domu a zahrady vypadají zas moc distingovaně na to aby si ho tam z recese pověsili. Ale já měla jasno o fotce do blogu :-d

365 - den 168 - Potrava pro duši

2009-02-05T20:42:00.000+01:00

Museli jsme zase jít vyměnit knížky do knihovny, ten měsíc vždycky tak děsně rychle uteče.

365 - den 167 - Muffins

2009-02-04T20:38:00.001+01:00

Dneska už byl klídek, Ajka šla na poslední keramiku, takže jsme měli téměř celý den volný. Odpolko jsme ještě s Matoušem stihli vytvořit muffinky. Hodně ho to bavilo, nandávat těsto do košíčků. Budu muset ale najít nějaký chutnější recept, tyhle byly moc suchý, ale dětem chutnaly.

365 - den 164 - 165

2009-02-03T14:35:00.002+01:00

Zas nějak nebyl čas na focení, neděle byla taková více méně proflákaná, dodělávali jsme nábytek, vaření, já dodělávala resty na MMB, až ten den nějak utekl, večer zas balení, v pondělí zase přesun do ČR a vybalování. No a v úterý pokračovalo vybalování, balení balíčků, pošta. No prostě když se přesouváme tak je to vždy děsně hektický.

365 - den 163 - Výlet na Nymphenburg

2009-01-31T23:15:00.004+01:00

Je sobota a děti jsou jakš takš fit a předpověd počasí též tak nějak ucházející, takže jsme se rozhodli pro celodenní výlet. Původně jsme mysleli na technické muzeum, ale nakonec zvítězilo bruslení a abychom poznali zas něco nového, tak jsme tentokrát jeli brusli na zámek Nymphenburg přímo v Mnichově. Auto jsme nechali u jiného zámečku Blutenburg a dali jsme si procházku obrovským parkem až k Nymphenburgu. Mnichov je opravdu krásný město plný zeleně a parků. Všude běhají lidi, nebo jezdí na kole, tak nějak na člověka dýchá klid a pohoda. Což v Praze teda dýchá jen stres a naštvání.
Bruslení se nám vydařilo, Ajka bruslí už jak profík s tátou včera natrénovali krasobruslařské figury, tak nám je dnes museli předvést. Den se nám opravdu vydařil.
Jinak fotka mě stála docela dost úsilí. Tekoucí vodu jsem si chtěla vyfotit už několikrát, nikdy jsem sebou neměla stativ. Ani tentokrát ne, ale bylo tam příhodné zábradlí. Když jsme šli okolo poprvé, tak bylo moc světla a foťák to prostě nezvládl, teda spíš objektiv. Nicméně jsem měla štěstí, že jsem se vracela pro auto a už nebylo tolik slunka a vracela jsem se stejným místem. Ale příště by to chtělo mít ten stativ a najít si lepší místo na focení.

365 - den 162. - Námraza

2009-01-30T23:11:00.000+01:00

Už jsme konečně zas začli chodit ven. Nejdřív jsme se jeli vyvenčit na nákupy a dneska dorazil táta dřív z práce a jel vyvenčit Ajku na bruslení. Matoušek spinkal, tak jsem zůstala doma a jen jsem vyběhla na zahrádku vyfotit námrazu. Ta zahrádka má svou výhodu v těchto dnech, kdy jsme skoro pořád zavření doma a nápady na focení docházejí.

365 - den 161. - "Backpack"

2009-01-29T23:05:00.000+01:00

Blog doplňuju zpětně po víc jak týdnu. Nějak jsem nestíhala, nejdříve vkládat fotky a pak už pomalu ani fotit. Tohle jsem fotila Matouškův "Backpack - baťůžek", který vyfasoval v nemocnici. Vůbec mu nepřekáží, docela s ním v pohodě vegetuje, ani ho to nikde nedře. Celkově je zas jak utrženej ze řetězu a už zase skáče přes kaluže.

365 - den 160. - Ondrášek

2009-01-28T20:42:00.000+01:00

Opět nevkládám svoji fotku, ale tohle je prostě zpráva dnešního dne. Naše rodina se rozrostla a jsem poprvé tetka a děti mají maličkého bratránka Ondráška. Už před svým narozením rodičům ukázal kde je jejich místo a že odteďka bude vše v jeho režii :-)))).

Ondrášku vítáme tě mezi námi, jsi pěknej chlapák a ať jsi i zdravej a rodičům děláš jen a jen radost a už se těšíme až se na tebe přijedeme podívat.

365 - den 159 - Zlomená klíční kost

2009-01-27T20:26:00.001+01:00

Původně jsem dneska chtěla vkládat úplně jinou fotku....Člověk míní osud mění. Večer jsme měli opět výjezd na naši "oblíbenou" Kinderklinik do Schwabingu. Tentokrát na dětskou chirurgii. Večer při koupání jsem si všimla že něco není v pořádku a bohužel náš odhad byl správný. Matoušek má zlomenou pravou klíční kost. Na zádíčka vyfasoval "baťůžek" co dává ramínka od sebe aby se ty kostičky o sebe netřely.

Hm je to fakt kluk, pořád někde leze, něco vymýšlí, takže to už tu máme za ten půl rok druhý úraz, nejdřív vyražený zub, teď zas tohle. No tak snad to budou jen takovéhle prkotiny.

365 - den 158 - Montér

2009-01-26T20:17:00.000+01:00

V Matouškovi se kluk taky nezapře. Přesně jak psala Jitka, dost často mě udivuje to jak je fakt obrovský rozdíl mezi klukem a holkou. Vždycky jsem říkala, že Ajka je jak deset kluků, ale nedá se to srovnat. Ty rozdíly mezi holčičkami a chlapečky jsou tak veliký. Ajka taky jako malá musela u všeho asistovat, se vším pomáhat. Ale Matouš to dělá s jistou precizností a zručností. Snad to jsou geny.

Dneska jsme byli zavření doma i když bylo krásně. Matoušek měl včera večer horečky, a dnes taky teplotkuje. Ještě že tu táta nechal rozestavěný ty skříně a šroubováky aspoň na chvíli bylo o zábavu postaráno aspoň na chvíli

365 - den 157 - Poslední snímek

2009-01-25T22:08:00.001+01:00

Dopoledne Jirka montoval nově dovežený nábytek. Včera mu ty dvě hodiny jaksi nestačily. Tvrdil dejte mi dvě hodiny bude to pokupě :-)))). Když se Mates po obědě vyspal, tak jsme jeli zas na zámek obhlídnout co je tam nového a Jirka tam vlastně ještě nebyl. Konečně se nám podařilo projít až k malému zámečku. A tam mi došla baterka. No neva nosím přece náhradní. HAHA taky nenabitá, ale určitě jeden snímek ještě zvládne. Moc se mi líbilo jak byl nasvětlený zámečeka kaluže na cestě a vůbec, chtěla jsem si to vyfotit. Akorát jsem musela vyhnat děti ze záběru, počkat až nikdo nepůjde...protože jsem věděla že druhou šanci dneska už nedostanu.

365 - den 156 - Výlet do Mnichova

2009-01-24T23:34:00.002+01:00

Ráno se Ajka probudila s totálně zalepenejma očičkama, naštěstí sebou vozím docela dobře vybavenou lékárničku, takže máme čím kapat. Bylo nádherně tak nám bylo líto zůstávat zavření doma. Takže jsme vyrazili s tátou do Mnichova. On tam jel pro starý-nový nábytek, který jsme zakoupili od jeho kolegy. A protože kolega bydlí hned u Olympiaparku, tak jsme měli cíl výletu jasný. Úplnou náhodou jsme natrefili na bleší trh a z toho byly děti u vytržení. Nechápu, byla to vesměs samá veteš, ale dětem se to moooooc líbilo. Pak jsme ještě popošli k olympijskému stadionu, ten se zase hodně líbí mně. Tuhle stavbu obdivuju pokaždý. Vždy když jsme jeli přes Mnichov tak mě fascinoval a teď se na něj můžu chodit dívat podstatně častěji. Z mého pohledu to je neskutečně úžasná stavba, hlavně z hlediska statiky. Ten kdo tohle navrhnul musel být PAN ARCHITEKT. A musím vložit ještě jednu fotečku. Zde jsem využila trochu fyziky abych do objektivu dostala celý stadion a toho že má Ajka zánět očiček.

365 - den 155 - Sněhová kalamita

2009-01-23T22:55:00.000+01:00

Opět se s dětma přesouvám za hranice všedních dní. Celé dopoledne jsem balila, ládovala do auta, pak rychle vyzvednout Ajku ze školky,na poštu a tradáááá směr Plzeň - Rozvadov - Regensburg - Mnichov. Kousek před Plzní začaly na dálnici najíždět sypače, tak jsem se divila co jako pohledávají na suché dálnici. Pak jsem si řekla no to oni asi preventivně budou solit, kdyby náhodou začalo něco padat aby ta dálnice nenamrzala.

Protože na mě blikalo hladové oko, sjela jsem k benzínce a pak jsem pokračovala dál. U Plzně už začínalo něco bílého poletovat vzduchem a za Plzní to začalo, padalo a padalo a padalo, sypače asi pro jistotu z dálnice sjely, aby náhodou nepřišly k úhoně.Další jsem potkala až na Rozvadově. Dálnice neprotažená, do levýho pruhu se vůbec nedalo vjet, jedinej kdo tam vjel byli čeští autobusáci, ti to mastili jakoby se nechumelilo.....

Celou dobu jsem si říkal, že určitě soudruzi v NSR k tomu budou přistupovat líp než soudruzi v ČR a tam že ta dálnice už určitě bude sjízdná. No taky že jo. Takže zbytek cesty byl v poho. Připravený foťák jsem teda ani nevytáhla, neb jsem se držela volantu jako klíště a byla jsem ráda, že jsem ráda a ani jsem nikam nezajížděla si tu čínu vyfotit.

365 - den 154- Hlídací

2009-01-22T22:50:00.001+01:00

Dneska jsem měla zase na hlídání sousedovic Věrušku, včera byl na hlídání Matoušek. Bylo krásný dopoledne, tak jsem rychle spáchala oběd, nabalila obě děti a šupajdili jsme ven. Vyzbrojila jsem se i foťákem, že určitě v tom krásném počasí něco ulovím. Také jsme vzali do papíru krabice, které náš tatínek sliboval vyhodit hned po Vánocích, asi myslel po těch v roce 2009.
No a ze stěhování krabic, byly jediné fotky co jsem ulovila,neb na našeho Matese u konetejneru s papírem fouknul větřík a on prohlásil domů a nabral mety směr náš vchod a tím naše vycházka skončila. Protože je trochu nastydlý,tak jsem mu to i tolerovala.

365 - den 152 a 153.

2009-01-21T22:47:00.001+01:00

Měla jsem nějaké pobíhací dny a ani jsem fotit zase nestíhala a taky bylo ošklivě nevlídno. To většinou nemám náladu na focení. Ve středu jsem si aspoň zvedla náladu a nachystala se na jaro. Cestou jsem v centru potkala krásný krámek plný semínek a sazeniček. Tak jsem tam hnedle nechala dvě stovky. A to mě fakt mrzelo že sebou nemám foťák, tam bych fotila hnedle.

365 - den 151 - Autorka

2009-01-19T23:48:00.001+01:00

Dneska jsem dala foťák do ruky Andrejce a ona fotila jak skládám krabice na hračky. Zrcadlovka je na ni ještě moc velká a těžká a zoom ovládat vůbec nemůže zvládnout, ale spoušť a "zaměřování" pochopila hnedle. Fotku jsem naschvál neořezávala. A tímto plním i jednu z "povinností", že autor by se měl čas od času na blogu objevit. Rozhodně to nebude pravidelně jednou měsíčně

365 - den 150 - Barevná Ikea

2009-01-18T21:32:00.003+01:00

Cestou zpět do Prahy, jsme se stavili na oběd v Ikee, pro děti ideální místo, samoobslužné pulty,takže oběd je na stole hneda dětský koutek, kde si můžou pohrát.

365 - den 149 - Zima

2009-01-17T21:26:00.002+01:00

Konečně jsme vyrazili správným směrem za Paní Zimou. Když začala vládnou v Praze přesunuli jsme se k Mnichovu a tam nebyl skoro žádný sníh. Než jsme se vrátili do Prahy, tak už to tady bylo vše takový ušmudlaný, rozhodně ne takový ten jiskřivý snížek, čerstvě napadený. Směrem na východ od Prahy ovšem paní Zima stále vládne a už mám taky zachumlanou fotečku.
Akorát teda koukám, že budu muset vyčistit objektiv :-O

365 - den 148. - Dort pro babičku

2009-01-16T21:18:00.001+01:00

Zítra máme jet přát babičce chrudimský a švagrušce k narozeninám. Tak jsme s dětma pekly banánový dortík. Já ho ještě dodělávala skoro do půl dvanáctý v noci.

A poposkočíme v ději na sobotu. A ten dortík nakonec zůstal doma na balkóně a babička nedostala nic. Takže babi, dort byl plněný banány v karamelu a vypadal takhle. Ale dětem nakonec nechutnal. Nám teda jo!!!! Akorát ty banány na tom vzduchu trochu víc ztmavly.

Pro zájemce kdo by chtěl vyzkoušet netradiční recept, tak je z Apetitu 9/2007. Banánový dort

a jedno slíbené foto pro babičku

365 - den 147 - Dozvuky Vánoc

2009-01-15T23:23:00.005+01:00

Jak mám ráda, zdobení bytu na Vánoce, tak nesnáším likvidaci výzdoby. Ale někdo to udělat musí. Teď už je zase pěkně v krabicích připavená na příští rok. Ale letošek je trochu jiný. Díky kamarádce Hance se budu na příští Vánoce připravovat mnohem dříve, vlastně už teď. Budu korálkovat vánoční ozdobičky.

365 - den 146 - Zima z tepla domova

2009-01-14T23:15:00.003+01:00

Přemýšlela jsem u kuchyňské linky co tak nejlepšího dnes vyfotit a najednou koukám, že na protějším domě jsou v okapu rampouchy. Takže jsem se jala hledat teleobjektiv, abych si je mohla vyfotit. Tím jak jsme několikrát komplet přestěhovávali byt, naposled byly velký škatulata letos v květnu, tak věci které leta měly své místo, to místo změnily a teď nemůžu často spoustu věcí najít. Tak se stalo i s teleobjektivem. Šla jsem najisto do skříně v ložnici a tam nic. Tak už méně jistá jsem šla do jiné skříňky v ložnici a tam taky nic. No naštěstí manžel na mailu, dal další dvě možnosti kde může objektiv být a opravdu v jedné té skrýši byl!!!!! Sláva, takže můžu fotit. A dneska hezky pěkně v teplíčku, bez omrzlých prstů, jen jsem si pootevřela okno.

Fotka teda nic moc, ale nemusela jsem ven!!!!!

365 - den 145 - Na letních gumách

2009-01-13T23:51:00.004+01:00

aneb mámina posilovna. Jezdit s kočárkem, notabene s golfáčema, kterej má malý kolečka a navíc úplně hladký kolečka (nějak jsme nenasadili zimáky) po neuklizených zasněžených ulicích je opravdu dost náročný. Kdyby to aspoň mělo nějaký efekt na mou váhu :-).

Je zajímavý, že chodníky, které přináležejí k domům jsou povětšinou perfektně uklizené. Ač patří městu, tak majitelé nemovitostí mají povinnost tyto chodníky uklízet. Ale chodníky o které se má starat město, protože k žádné nemovitosti nepřiléhají, jsou těžce zanedbané.

A ještě mám jeden poznatek z focení ne jen z dnešního. V zimě se fotí hodně blbě, neumím fotit v rukavicích a než něco vyfotím,tak mám ruce zmrzlé na kost. Obdivuju Jirku, že byl schopnej na jeho polárních výpravách vůbec fotit a to ještě neměl tak jednoduchý že by vyndal jen foťák, měl baterku umístěnou v kapse blízko těla, aby nevychladla a rychle se nevybíjela, od ní vedly drátky rukávem a ty drátky před každým focením musel připojit do foťáku, přes redukci na AAA baterie. Takže nemůže být řeč o tom že by pracoval v polárních rukavicích. Brrrrr.

365 - den 144 - Už zase ve starých kolejích

2009-01-12T23:42:00.000+01:00

Skoro po měsíci už zase najíždíme na normální režim. Denně nabalit ráno obě děti a dojít s Ajkou do školky. Jeden z okamžiků, kdy nesnáším zimu. To oblíkání je děsný, zvlášť nespolupracujícího vztekajícího se Matese. A většinou když nestávkuje jedno dítko, stávkuje druhý dítko. Sousedi už z nás mají srandu, protože téměř každé ráno odcházíme se řevem. Mně to teda vtipný nepřijde :-).

Odpolko jsem ještě měla nějaké vyšetření, takže jsem musela Matouše budit, abychom stihli vyzvednout Ajku ze školky a dojít na polikliniku. Děti byli v ordinaci neskutečně hodný, to fakt neznám. Seděly na lavici, sledovaly co pan doktor dělá a ani nedutaly. Opravdu úžasný. Pan doktor je děsně chválil jak mám hodný děti, tak jsem ho ubezpečila, že to ony jen klamou tělem.

Vyfotila jsem si aspoň břečťan. Chodím kolem něj několikrát denně, je na takovém sloupku. Už jsem ho jednou do projektu fotila, ale nakonec jsem vkládala jinou fotku. Od té doby jsem kolem něj zase chodila. Dneska jsem si ho teda vyfotila znova

365 - den 143 - Neděle

2009-01-11T23:36:00.001+01:00

Počasí typicky pražský, inverze a nevlídno, vlezlo. Tohel počasí tak nesnáším. Doplko jsme byli bruslit aby Ajka ukázala tátovi co se naučila. Dokonce si nechal obout brusličky i Matoušek, ale to bylo opravdu jen vožení tátou, má ty nožičky ještě hodně volšový. To třeba až za rok. Ajka zas udělala neskutečný pokrok, krásně se už odráží a má slíbeno, že když se naučí bruslit, tak dostane nové brusle k narozeninám - kolečkový. Je to pro ni ohromná motivace.

365 - den 142 - Úplněk

2009-01-10T23:28:00.000+01:00

Tady měla být fotka úplňku a není, protože jsem pořád hledala nějakou zajímavou kompozici až jsme dojeli do Prahy a kompozice byla úplně fuč, protože inverze neukázala ani kousek měsíce.

Zase jsme se přesouvali z Německa do Čech, ještě jsme se stavili v Regensburgu na nákupy, ale nějak nebyla fotící nálada. Děti nás zaměstnávají úplně. V jednu chvíli se mi Mates dokonce ztratil na pěší zóně, což teda byla dooooooost krušná minuta. Jirkovi se chtělo na záchod, tak jsme zamířili k jednomu obchoďáku, Ajka ve výloze obdivovala princeznovské kostýmy a Jirka k nám postavil Matese a šel dovnitř, než jsem se stihla otočit a sledovat co dělá, tak byl fuč. Vyběhla jsem hned na pěší zónu a on nikde, ani vlevo ani vpravo ho nebylo vidět. Naštěstí nezdrhnul daleko, byl jen o kousek dál u výlohy z nádobím (z hrncema a hlavně s pokličkama a pánvičkama), ale jak je mrňavej, tak byl zakrytej velkým květináčem a vůbec nebyl vidět.

Odpolko jsme se vydali dál směrem k ČR a na cestu nám nádherně svítil měsíc,naprosto úžasně, ale ty záběry mi přišly takový fádní a nezajímavé a jak už jsem psala čekala jsem čekala až jsem se dočkala tý inverze :-d

365 - den 141 - Bruslení

2009-01-09T21:57:00.002+01:00

Už včera jsem si naplánovala, že dnes děti vysmradím. Včera byl tak nádherný den a my byli doma. Naplánovala jsem si s nimi bruslení v zámecké zahradě. Ajka jásala, protože to bylo dostatečně zajímavé. Bruslení ani náhodou, ale Bruslení na zámku, no paráda. Mates je v tomhle ještě docela dobrý, když jásá ségra, tak jásá taky. Chtěla jsme jet už dopoledne, ale přišla mlha že by se dala kráje a ani rybníček Brčálník nebyl vidět, takže jsem to odložila na odpoledne. Kolem poledne se to vybralo. Takže jsem rychle dala spát Matese s tím že bude mít budíček nejpozději ve dvě hodiny, abychom to stihli.
Ve tři jsme byli na zámku a bruslení mohlo začít. Ajka byla nadšená celou dobu a co mě nejvíce udivilo, že stoupla na brusle a jela o-). Nechápu. Před týdnem dělala scény, že na tom neumí, že padá, klátila se zepředu dozadu, zleva doprava, pořád visela na Jirkovi a nebyla schopná držet jakkoliv stabilitu. Teď jsem sebou měla úplně jiné dítě a ještě ke všemu nadšené a to nadšení mu vydrželo celou hodinu a půl a ani při jednom pádu neřvalo a ještě se tomu smálo. Když spadla naposledy,tak se fakt hodně bouchla a opět mi spadla čelist, protože mi s úsměvem řekla "Ale tohle fakt bolí" a žádnej řev. Prostě dnešní bruslení jsme si užili se vším všudy, škoda že s náma nebyl táta.
Jinak bruslení v zámecké zahradě je super záležitost, na obrovském kanálu bylo místa pro všechny zájmové skupiny, bruslaře, hokejisty i sportovce, kteří házely ty kulaté nesmysly, které nevím jak se jmenují :-d

365 - den 140 - Proflákaný den

2009-01-08T21:49:00.000+01:00

Dneska jsem zas ani foťák nevytáhla, teda až večer, když jsem fotila věcičky na MMB. To mám fotek hafo:-))).Děti dopolko zas nechtěly ven, a po obědě Mates spal až do čtvrt na pět, takže venčení bylo opravdu už za tmy a pak jsme jeli rovnou na nákup.
Nicméně fotka do projektu určitě přibude, protože jsem z korálků začla zkoušet i 3D zvířátka, zatímco Mates spal, tak jsem umotala pavoučka a část pavučinky, s tou mi pomáhala Ajak a až to bude komplet tak se určitě pochlubím

365 - den 139 - Vínéééééčko rudé

2009-01-08T00:08:00.004+01:00

Den jsme tak nějak proflákali. Děti tu ještě dostali dáreček od Ježíška, aby věděli že i v Německu chodí Ježíšek, akorát jsme tu neměli stromek. No a Ježíšek se nemohl dostat do bytu, protože byly zavřený okna tak ten dárek nechal na terase za oknem O-).
Ven jít samozřejmě nechtěli ani dojít koupit bonbónky. Takže den proflákaný. Ale je fakt, že počasí bylo nic moc, venku není sníh a přes den něco poletovalo, ale spíš jen takový krupky.
S taťkou jsme si večer otevřeli vínečko.

365 - den 138 - Zase přesun

2009-01-06T22:00:00.000+01:00

Dny kdy se přesouváme od někud někam většinou nefotím. Nějak nevím co fotit, den je hektický, zabalit, naložit, jet, vyložit, vybalit. Do toho většinou ještě musíme stíhat několik dalších úkonů, které se většinou vyvrbí. Ani dnes to nebylo jiné, balit se mi nechtělo, chodila jsem od ničeho k ničemu. Když dorazil Jirka, tak jsme dali rychlý oběd, dobalili jsme on nanosil věci do auta, já ještě klusala s balíčky na poštu, pak vyzvednout Ajku ve školce a tradáááá směr Mnichov. Na cestě jsme byly skoro 5 hodin, hned za Prahou musela Ajka nutně čůrat u Nýřan zase musela kakat, tam se probudil Mates. Za hranicema se servali o panenku. Doma jsme byli po osmý hodině, takže jsme je nechali chvíli čumákovat a před desátou šupajdili spát. To už jsme byli grogy i my a šli jsme spát taky. Možná až zas budou delší dny bude se dát fotit i cestou.

365 - den 137 - Sněží

2009-01-05T22:35:00.003+01:00

Dle zpravodajství přišla na celou Evropu sněhová kalamita. V Praze je tolik sněhu téměř nevídaný jev. Většinou hnedle roztaje. Letos to vypadá, že se udrží déle.
Celý den dneska chumelilo, myslela jsem si jakou z toho nebudou mít děti radost. Ajka byla nadšená, ve školce byli lopatovat, jak mi říkala. Ovšem naše cimprlína Matouš vyjadřuje svůj světonázor na současné meteoroligické podmínky, jedním hysterákem za druhým. Jakmile ho začnu oblíkat do kombinézy, chytne ho amok a řve ještě tak dobrou půl hodinu po tom co vyjdeme z baráku. Dneska jsem vzala místo kočáru boby. Do výtahu jsem ho musela řvoucího donýst, z výtahu vynýst, pak ležel v chodbě ve vchodě, nejdřív na zádech a kopal nohama, pak na břiše a kopal nohama, pak se rozhodl, že teda popojdem a další amok ho chytnul uprostřed silnice, kde sebou naschvál praštil. Dobrou půlku cesty řval, že OUKÁ )(fouká), IMA (zima), BOBOVAT NEEEEE. Pak mu došlo, že přeci můžem jet autem a řval AUTOOOOO a táhnul mě zpět k baráku. Kolemjdoucí ho litovali a že má chudák traumata z tý zimy. Že by někdo politoval mě a že mám traumata z mých dětí, to teda ani náhodou :-)))).
Nakonec jsme teda do školky došli a když viděl jak se Ajka vozí v bobech, tak se zase začal vztekat, že on chce taky. No není to naše zlatíčko?
A fotka? Tu jsem si ráno udělala na parkovišti, tohle se totiž v Praze zas tak často nevidí.

365 - den 136 - Malý táta

2009-01-04T22:30:00.001+01:00

Matoušek byl vždyck hrozně něžňoučký k miminkům a vždy mě to překvapovalo a překvapuje do dnes. Ač je to kluk jak se patří, tak u miminek je neskutečně něžný. Andrejka dostala k od Ježíška svoje miminko a Matoušek musí mít taky jedno. Naštěstí mu stačí ještě to po mně, kterého si Ajka moc nevšímala. Večer před spaním si vyžádal "MIMINO" do postýlky a pusinkoval ho a mazlil se s ním.
Snad z něj jednou vyroste velký skvělý táta a ta něžnost a pozornost mu zůstane.

365 - den 135 - Mrazivý den

2009-01-03T22:45:00.004+01:00

Dnešek byl opravdu hodně mrazivý, ale krásný. V Praze téměř nevídané meteoroligické podmínky. Chtěla jsem vyrazit ven už dopoledne, ale děti tvrdošíjně odmítaly, takže jsme šli až navečer, což teda taky nebylo moc vítáno a téměř nikam jsme nedošli, protože Mates vyjadřoval svůj světonázor na venčení, jedním hysterákem za druhým a pořád se válel po zemi a řval.
Ale aspoň nějaké západy slunce se mi podařilo vyfotit.

365 - den 134 - Orchideje

2009-01-02T22:37:00.001+01:00

Už delší dobu si chci nějak vyfotit orchideje co mi momentálně kvetou v koupelně. Je to moje nejoblíbenější kytka na pěstování. Není vůbec náročná a poté co jsem orcidee mohla přestěhovat do nové koupelny, která má okno, tak se jim daří ještě 100x líp. Mají tam naprosto ideální podmínky, hodně světla,ale ne přímé slunce a dostatek vlhkosti. A za toto stěhování se mi odměňují krásnými květy. Květenství jim vydrží vždy několik měsíců. Rozkvétají postupně, takže z jejich květů mívám radost dobrého půl roku.

A ještě jedna fotečka trochu komplexnější.

365 - den 133 - Nový rok

2009-01-01T23:17:00.003+01:00

Na Nový rok se tradičně hraje se sousedy fotbálek Ny Mydlinkách, letos to dostálo svému názvu, protože na hřišti byly zmrzlé kaluže a klouzalo to jako na mydlinkách a pak se pokračuje v oslavách. Navečer jsme jeli koukat na pražský ohňostroj, vyzbrojila jsem se stativem a najivně jsem doufala že si ulovím nějaké ohňostrojové fotky. Po půlnoci jsem něco zkoušela bez stativu, protože jsem ho neměla připravený, ale to se fakt nedá udržet ani opřený. No teď jsem taky nic neulovila, protože všude bylo děsně moc lidí a místo focení jsem měla na ramenou Matese a Jirka Ajku, aby aspoň děti něco viděly.
Po ohňostroji jsme se ještě šli projít po Vyšehradě, tak jsem aspoň trochu zkoušela fotit noční snímky. Nicméně nebyl čas na hraní si s časy, protože byla kosa jak v ruským filmu a Ajka již zase byla protivná.....

365 - den 132 - Silvestr

2008-12-31T23:10:00.000+01:00

Za těch 16. let co jsem v Praze, část teda na studijích a 8 let jsem už její řádný obyvatel, trávíme v matičce první Silvestrovskou noc. Vždy to pro mě bylo něco nemyslitelného, zůstávat zde. Letos nebyla nálada ani síla na to se někam přesouvat.
Ale počasí nám přálo, mrzne až praští a zamrzly tůňky na Vltavě a my mohli dostát Silvestrovské tradici a jít si zasportovat. Vytáhli jsme brusle a Ajka si poprvé v životě mohla vyzkoušet bruslení. Docela jí to šlo, ale bylo to opět zakončeno řevem, že jí to nejde a že to nechce dělat :-(. Máme brusličky i na Matouška, která nám věnovala kamarádka, ale ten je nechtěl dát na nožičky, takže u něj se první bruslení nekonalo. Já si teda místo bruslení radši fotila.
Večer jsme trávili částečně u telky, než usnuly děti a pak jsme šli slavit Silvestra se sousedy. Takže Silvestr v Praze je taky príma.

365 - den 128. - 131. - Není nálada

2008-12-30T23:03:00.000+01:00

Pořád mi bylo hrozně špatně od žaludku, neděli jsem víceméně celou prospala, v pondělí jsme měli hodně smutný den, měli jsme rozloučení s dědou. A tak nějak celkově vůbec nebyla nálada na focení. Foťák jsem ani nevytáhla, spíš jsem ty dny jen tak přežívala. Je mi hodně smutno a asi nejvíc z toho, že děti už nemají ani jednoho dědečka ani pradědečka. Tenhle rok byl hodně náročný a vzal si toho sebou hodně. Snad aspoň Andrejka si dědečka a pradědečka bude trochu pamatovat. Dost si o dědečkách povídáme.

365 - den 127 - Vítězství nad hmotou

2008-12-26T22:57:00.000+01:00

V noci mi bylo pěkně blbě, zase jsem objímala mísu a celý den žaludek jako na vodě. Kachnu co jsem pekla jsem ani neochutnala a oběd musela dodělat, teda hlavně dochutit mamka. Na oběd měla dorazit i druhá babička se švagruší, ale těm taky nebylo nejlépe, takže nedorazily. Den jsme tak nějak proflákali u televize. Večer jsem se snažila zaměstnat mozek korálkováním, aby nepřemýšlel nad tím, že je tělu blbě. No povedlo se to výborně, ten stromeček jsem fakt nemohla umotat a párala jsem sna 4x. Takže mozek byl zaměstnán na dobré dvě hodiny a mně bylo skvěle :-d. Druhý stromeček jsem měla hotový asi za 20 minut, no když je člověk blbej a návod si upravuje dle svého,tak se nesmí pak divit.

365 - den 126. - První svátek vánoční

2008-12-25T22:52:00.000+01:00

Dneska jsme pokračovali ve Vánočních oslavách. Vařila jsem svíčkovou, teda spíš pomalila v pomalém hrnci a na oběd dorazil brácha se švagruškou a s mamkou. Nadělili jsme si další dárečky a nejvíc dárečků samozřejmě dosataly děti. Což teda brácha těžce nesl, protože nejvíc dárečků z jejich rodinky dostal Ondrášek a to je ještě v bříšku. Ale vzhledem k tomu, že už brzo vykoukne, tak je to potřeba :-). Děti si nakonec vůbec nehrály s hračkami co jim naježil Ježíšek, ale vytáhly si deštníky a hrály si na to že jedou někam lodí. Sice moc nechápu spojitost deštníků a lodi, ale já jsem dospělák a chápat to nemusím.

365 - den 125 - Štědrý večer

2008-12-24T21:57:00.000+01:00

I když smutný, tak i krásný, děti svou nezničitelnou energií dokáží dát sílu i ostatním. Jsou to naše sluníčka. I když jsme málem místo večeře frčeli na popáleniny,neb náš kuchař se začal sápat po čerstvě slitém rozpáleném oleji a málem si ho zvrhnul na obličej. Ufff bylo to fakt o fous, je šílený jak jsou ti pidižvíci rychlí.
Ještě před večeří si děti nachystaly betlémek do svého pokojíčku a já tam šla otevřít okno, aby se tam mohl zastavit Ježíšek. (No a nechala jsem jim tam dopis od Ježíška) Po večeři šly zkontrolovat jestli se zastavil a našly dopis. Nastalo malé dohadování s Matesem, který prostě zbožňuje tatindu a dopis mi nenechal přečíst a Ajka zas začla ječet že ho chce přečíst :-))) a tatinda si zrovna nutně musel odskočit na "záchod". Ale dopis byl přečten, tatinda zvládl přijít ze záchodu včas a už jsme vyhlíželi toho Ježíška, který dětem v dopise napsal, že mají pozorně poslouchat jestli neuslyší zvoneček.
Děti rozdaly dárečky, opět se nám osvědčily místo jmenovek fotečky, protože děti samy rozdávaly dárky bez naší asistence a dokonce dárečky pro druhou babičku a strejdu s tetou nechaly vzorně zabalený pod stromečkem na druhý den.
A postupně jsme ještě nacházeli dárečky různě po bytě, teda hlavně na balkoně, protože ten popleta Ježíšek ty kola pod stromeček zapomněl dát a nechal je na balkoně :-)))).
Fotka je až ze samého konce večera, těsně před tím než jsem sfoukla svíčky na Štědrovečerním stole. Už bylo dopito a dojezeno, dárky rozbaleny a ač nám bylo smutno, tak díky dětem ten Štědrý večer byl krásný.

365 - den 124 - Strojení stromečku

2008-12-23T21:52:00.000+01:00

Vyjímečně jsme začali strojit stromeček už o den dřív, většinou ho strojíme až na Štědrý den. Ale zítra bude docela fofr, tak abychom to stíhali a hlavně jsme 23. vždy slavili Vánoce v Dejvicích, letos to bohužel bude jinak.
Než se stromeček začne zdobit,tak se musí vyzkoušet světýlka jestli fungují tak jak mají a když fungují, tak se může začít zdobit.

365 - den 123 - Adventní věnec

2008-12-22T20:07:00.003+01:00

Včera jsme si ani nestihli zapálit poslední svíčku na adventním věnci, tak jsem to napravila dnes, když jsme se vrátili z Chrůdi. Sice to byl dneska taky šrumec, ještě jsem běžela k Dr. dětský s Ajkou, protože v noci a cestou z Chrůdi blindila a pak na KO na ORL s ouškem. Blindění snad bylo od ATB, mohli jsme je už vysadit, protože ouška jsou dobrá. A odpolko jsme ještě šli přát sousedovic Věrušce k narozeninám. Ale tím že je táta doma, tak je to vše takový jednodušší.
Letos jsem si adventní věnec upekla z kynutého těsta, je trochu jiné než na vánočku, ale i tak bylo chuťově docela dobré. Měla jsem co dělat, aby mi Mates věnec nesež.. pardón nesněd. Teď už je teda tvrdý, tak ho neláká. A samozřejmě musím opět pochválit Ajku, jak mi s věncem pomáhala, dávala semínka na některé ozdobičky a opět jí to hodně bavilo. No pak se i patřičně vytahovala :-)). Pekly jsme rovnou dva ještě jeden pro babičku dejvickou k svátku.

365 - den 122. - Ledni show

2008-12-21T20:59:00.001+01:00

Po obědě jsme s Andrejkou vyrazily na dlouho očekávanou lední show Disney princezny na ledě. Lístky jsme měly koupené už hoooodně dlouho dopředu a já se těšila jako malá holka, vždycky jsem na něco podobného jako dítě chtěla jít, ale v našem bydlišti se nic podobného nepořádalo. Bylo to nádherný, krásný efekty, krásný masky a i foťák se docela pochlapil i v tak špatných světelných podmínkách. Sice na tuhle fotku jsem musela použít ještě program abych ji ořízla a získala snímek takový jaký jsem chtěla, neb jsem si já truPka zapomněla vzít teleobjektiv. Nadávala jsem si docela dlouho :-d.
Po představení jsme jeli do Hradce odvézt auto do opravny a pak k mamce, kde jsme vyzvedli Rikáče druhý den ráno zas tradá směr Praha. Jakmile nepropálíme notnou dávku nafty nebo benzínu za měsíc, tak jsme prostě celý nesvý :-)

365 - den 121 - Pečeme poslední kousky cukroví

2008-12-20T14:54:00.000+01:00

Ještě dopíkáme poslední druh cukroví, poslední dny byly takový zmatený hektický a uspěchaný a v lednici se mi ještě válí nějaká těsta, perníčky letos už asi nedodělám, polovina jich je upečná v krabici, ale zdobit to už nestihnu, druhá půlka těsta poputuje do mrazáku. Ale ořechvoý kolečka jsem dodělat chtěla. Ajka je už velká pomocnice, ovšem musí se jí chtít. Tentokrát se jí chtělo a všechyn kolečka vykrájela sama. Já jsem jí jen vyválela těsto, teda spíš jen dovyválela, aby bylo všude stejně silné a pak jsem jen kolečka dorovnala na plechu. Matouš samozřejmě musel pomáhat taky, ale ten chtěl vykrajovat všechno možný, kolečka byly nudný.

365 - den 120 - Korálkování

2008-12-19T22:22:00.002+01:00

Andrejku hodně baví korálkování, teda do dneška se hlavně v korálkách přehrabovala. Ale dnes i chtěla navlíkat, tak si vzla zbytek drátku a začala, jen jsem jí vždy provlíkla drátek korálkem tak aby vznikl lísteček. Z kytičky má obrovskou radost.
No a nedopustím si se pochlubit i svými hvězdičkami. Je to pro mě relax a na tomhle koníčku se mi líbí, že se u toho nenadělá nepořádek, že nejsou třeba složité přípravy a chystání a pak zas úklid. Tohle je ideální koníček pro uhoněnou mámu, která nic nestíhá :-d

365 - den 119 - Opět boj s úředním šimlem

2008-12-18T23:14:00.000+01:00

Dneska byl hodně divný den. Z nemocnice v posledních dnech docházely samé špatné zprávy, navíc musle Jirka v Německu zase řešit daňovou třídu, protože mu nezaslali taxkartu. Jedna paní úřednice na úřadě myslela a myslela takříkajíc blbě, takže jsme zas narychlo dávali dokupy nějaký žádosti. No fakt na paličku.
A večer bohužel přišla zpráva nejsmutnější. Děda už tu s námi není.

365 - den 118 - Co z něj asi vyroste

2008-12-17T22:00:00.000+01:00

Dneska jsme byli s Ajkou na KO na ORL a ouško se nehojí, tak vyfásla antibiotika. Dny jsou šíleně hektický, nic nestíhám. Z dopolední návštěvy u Dr. jsme se vrátili až ve dvě hodiny. Ještě jsme skákli na poštu s balíčkama a do lékárny, a všude šílený fronty a čekání.
Matouška nemůžeme nechat ani chvíli bez dozoru, hned vymyslí nějakou lumpárnu. Když jsem si odskočila z koupelny, tak někde našel moji malovací taštičku.

365 - den 116. - Vánoční besídka

2008-12-16T22:19:00.003+01:00

Dneska měla Ajka ve školce Vánoční besídku. Bylo to moc pěkný, měli připravenou takovou jakoby Vánoční hru, kdy zvířátka předváděla Jezulátku co umí a co by ho mohla naučit a Hvězdička s Andílkem vybírali zvířátko, které by se o Ježíška nejlépe postaralo. Andrejka byla za páva a předváděla Ježíškovi svojí eleganci.

No a abychom se nenudili, tak jsme to ještě měli zpestřený. Po spa mi volali ze školky, že jim tam Ajka dělá scény, že jí bolí ucho, tak ať si pro ni přijdu. Takže vzbudit Matese, klusat do školky, pak na ORL. Tam jsem teda neměla nerva čekat a vrátili jsme se do školky na besídku. Ajka už byla klidná vypadala že jí nic není. Besídku zvládla perfektně a nechtěla ani jít domů. Ale pro jistotu jsme ještě zajeli do Thomayerky na pohotovost a ouško jí píchli :-(.

S dědou to je špatný, Dři jsou spíš skeptičtí.

365 - den 115 - Vánoční trhy

2008-12-14T23:14:00.003+01:00

Jirka po o jel zas do Dejvic a s mamkou a ségrou jeli za tátou do nemocnice. My jsme tam za nima ani nejeli, Ajka si stěžuje na bříško a má rýmu, tak abychom na ně něco neprskli.

Když se Mates vyspal jeli jsme se podívat aspoň na Staromák na Vánoční trhy. Lidu tam bylo jako o pouti a ještě ke všemu jako kdyby tam dávali něco zadarmo. Ale i tak se mi to docela líbilo. Na jevišti hrály děti nějakou Vánoční hru o narození Ježíška, zpívaly koledy, hrály na píšťalku, bylo to moc pěkný. Po představení se chystala další hra a Matouš ač sotva dosáhl k podiu, musel stát na špičkách a sledovat vše co se tam děje.

Vkládám ještě jednu fotku, kovář rozdmýchává oheň. Tohle mě vždy fascinuje, asi by mě bavilo být kovářem. Na průmce jsem si to i vyzkoušela a docela mě to bavilo, to jak se kov začne měnit téměř v modelínu a ten zvuk kovadliny. Má to prostě svoje kouzlo. Na ten roj jisker jsem musela delší dobu číhat, ale nankonec se povedl zachytit, zlatej digitál

365 - den 114 - Korálkování

2008-12-13T23:07:00.001+01:00

Tak už v tom taky jedu, Hani až nakoukneš, tak ti ještě jednou musím pěkně poděkovat :-)))). Nechtěla jsem dalšího koně, už jich před sebou tlačím dost a nemám na ně čas. Zas je pravda, že se neumím věnovat jednomu koni na pořád. Možná tím že si dokážu, že toho koně zvládám, musím jít krotit zase jiného koně a vždy se nadchnu pro něco dalšího.

Takže včera jsem navštívila korálkový obchod, nechala tam hrozně peněz a teď tvořím. Je pravda, že Ajka je z hvězdiček nadšená a moc ji baví se přehrabovat v pytlíčkách s korálky. I v obchodě byla moc hodná a bavilo ji to tam. Škoda, že je zatím malá na takovéhle korálkování, i když možná společně nějakou malou hvězdičku vytvoříme.

Dneska jsme se dozvěděli i smutnou zprávu, snad to vše dobře dopadne. Jirkův táta je v nemocnici po mozkové příhodě. Snad to vše dobře dopadne a děda si ještě bude moct užívat hodně dlouho vnoučátek.

365 - den 111 - Svícen

2008-12-10T21:51:00.000+01:00

Dneska jsem si konečně koupila svíčku, teda spíš svíci a mohla jsem si rozsvítit věnec. Není teda adventní, protože nemá 4 svíčky, ale jen jednu. Ještě ho chci beljsknout celý, ale chybí mi tam ještě pár doplňků, fakt nějak nestíhám ty vánoční přípravy.

365 - den 109 - Pečení perníčků

2008-12-08T21:58:00.000+01:00

Ajku jsem si dneska nechala doma, aby se dospala po náročném víkendu a aby se stihla zotavit po tý střevňajzně. Dopolko jsme zadělali na perníčky a navečer jsme vykrajovali. Děti to moc bavilo, samy vykrájely 3 plechy. Docela jsem se divila jak to šlo i Matouškovi, brzy pochopil, jak má dát vykrajovátko, že musí být těsto všude pod celým vykrajovátkem. A pokaždé, když se mu podařilo vykrojit tvar, tak zavola PARÁDA

365 - den 108 - Sněhová nadílka

2008-12-07T14:54:00.000+01:00

V noci začalo chumelit a probudili jsme se do krásného zasněženého rána. Teda bylo pořád pod mrakem, ale ta sněhová nadílka mě potěšila. V Praze si sněhu opravdu moc neužijem a když už je , tak není moc dlouho, takhle krásný bílý a prachový. Většině osazenstva už začalo být špatně, protože od nás chytili střevní chřipku a tak všichni odjeli relativně brzy. My jsme si ještě chtěli užít tatínka, ten se vracel do Němec, takže jsme odjížděli až po třetí hodině. Bylo to takový smutný, že každý jedeme jinam a ne společně, ale snad už brzy budem pohromadě ať tam či tam.

365 - den 106 - Cestování

2008-12-05T14:50:00.000+01:00

Dneska jsme se přesouvali na Šumavu na víkend s Mikulášem a s dubňáčky, takže opět velké balení, ládování zavazadel do auta a cesta, na místě vynášení a vybalování a v neděli zase balení a ládování do auta a další přesun.

Fotka není z dneška, ale fotila jsem ji o dva dny později, při odjezdu z Mikulášský, ale přesně vystihuje to co abslovujeme hodně často, to kvantum zavazadel věcí atd atd. V neděli se mi naskytla úplnou náhodou to vše vyfotit pohromadě i s našimi dvěmi vozy.

365 - den 105 - Citronové špagety

2008-12-04T14:45:00.000+01:00

Dneska jsem vařila citronové špagety, je to taková rychlovka, když jsem ji dělala poprvé tak jsem si říkala nic moc, ale pak jsem tomuto jídlu přicházela víc a víc na chuť a určitě ji budu dělat častěji. Je to hrozně jednoduchý, zpění se cibulka na olivovém oleji, pak se přidá na kostičky nakrájená šunka osmahne se, to se zaleje šťávou z jednoho citronu, a pak zalije smetanou, ale už nevařit aby se smetana nesrazila. Do toho se zamíchají špagety, se vším všudy se může za dvacet minut servírovat.

A ta fotka má pro mě ještě jednu symboliku, dost často si připadám takhle jako vymačkaný citron. Naprosto bez šťávy :-d

365 - den 103 - "Dvojčátka"

2008-12-02T23:10:00.006+01:00

Se sousedkou co má stejně starý děti jako my jsme se dohodly, že si budeme na střídačku hlídat děti. Jednou v týdnu ona, jednou v týdnu já a aspoň budeme mít pro sebe celé dopoledne. Dneska jsme začínali a já měla na dopoledne na starost Věrušku, je o trošku mladší než Matoušek, ale opravdu jen o malinko.

Děti byly docela hodný a relativně zvladatelný,asi i tím že to pro ně byla novinka. Nicméně motorkářský výlet s dvojčaty mi přijde dost náročný. Věruška moc pomalá, Matoušek moc rychlý a já mezi nima a nevěděla jsem za kým dřív. Asi si příště vezmu nějaký vodítko.

Za barákem jsme potkali mamču s opravdovými dvojčátky, která jsou taky stejně stará jako naši prcci. Tak jsem ji říkala že ji obdivuju, jak s nima chodí jen s motorkama, tak mě uklidnila, že až to budu podnikat častěji, že už je budu mít sesynchronizovaný:-). Jsem ráda, že mám "dvojčátka" jen na jedno dopoledne v týdnu.

365 - den 102. - Začal předvánoční čas

2008-12-01T23:02:00.000+01:00

Ve většině rodin se předvánoční výzdoba dělá už na první adventní neděli. U nás se vždy na až Mikuláše zdobila borová větev, když jsme bydleli v domku, tak jsme ji mívali na balk

óně do ulice a byla ozdobená i svítícími svíčkami. Tehdy v osmdesátých letech, to byla docela vyjímka, okna a domy se tolik neosvětlovaly jako teď. My děti jsme ale z těch světýlek měli vždy obrovskou radost.

Ač na jednu stranu moje srdce krvácí nad spotřebou el. energie co se spotřebuje každoročně ve vánoční čas, na stranu druhou ve mě zůstává ta dětská dušička a ty rozsvícený okna a světýlka prostě zbožňuju. Letos jsem i nám přikoupila do okna nějaká ta světýlka a podařilo se mi je tam nainstalovat už o 1. adventním víkendu. Děti byly nadšený. Vánoce s dětmi jsou opravdu jedno z nejkouzelnějších období v roce.

365 - den 101. - S Mikulášem parňákem

2008-11-30T22:09:00.003+01:00

Dneska jsme se vydali do Bráníka na výlet parním vláčkem s Mikulášem a čerty. Díky Hance za tip, myslela jsem, že to je až příští týden. Výlet byl super, dětem se to moc líbilo a čerta se teda bály oba dva. Ajka sama od sebe začla vymýšlet co vše čertovi slíbí a pak mu to hned vše pěkně vyjmenovala. Matoušek to celé zarytě pozoroval svým podmračeným výrazem, ale když mu čert sáhnul na nos tak už to chudák neustál a rozbrečel se. Ale perníček od Anděla si pak dali oba dva s velkou chutí.

No a z fotky mám radost, vyšla tak nějak jak jsem si ji představovala, jen jsem si nebyla jistá, že se mi to podaří zachytit. Naštěstí se před železničním mostem trať lehce stáčela a jeli jsme po správné koleji a taky jsem věděla že tenhle moment přijde, tak jsem byla nachystaná u otevřeného okýnka. Neříkám, že to je zázrak, ale spíš mám radost, že se mi povedla kompozice taková jakou jsem chtěla.

365 - den 100. - Výprava za lesními skřítky

2008-11-29T23:36:00.004+01:00

Tak už je tu taky stovka. Jsem zvědavá, jestli vydrží i dvoustovka. Ale vím že mám ještě spoustu nedoplněných restů z minulého týdne, takže vlastně není co oslavovat.

Dneska jsem vyrazili za lesními skřítky do Modřanské rokle. Akce se pořádala už potřetí, nám se poštěstilo ji navštívit poprvé. Vždy jsme byli mimo Prahu, nebo jsme měli jinou akci. Dětičkám se to moc líbilo, bylo několik stanovišť, kde plnili úkoly. A na všech stanovištích byly rozsvícené dýně a lampičky. Startovali jsme kolem půl čtvrté, takže do cíle jsme došli až za tmy, tak to mělo své kouzlo. Bohužel na focení nic moc, nechtěla jsem blesk a z ruky bez stativu se za těchto světelných podmínek fotí hooodně špatně.

A další pozitivní věc na této akci je, že jsem se dozvěděla o aktivitách které jsou zde v Modřanech o kterých jsem ještě nevěděla. Třeba že v březnu se pořádá týden na horách na biofarmě s vyráběnkama, koníkama a sportovníma aktivitama. Docela o tom uvažuju že pojedem, akorát se mi to kryje ještě s jinou akcí, tak teď mám hlavu zamotanou.

365 - den 99. - Buřty ve sklenici

2008-11-28T21:15:00.004+01:00

Ajka asi někdy poslední dobou zaslechla, že budu dělat utopence, abychom je měli na příští víkend, nebo nevím jestli jí to napadlo náhodou. Hlavně si ani nejsem vědomá, že bych jí je někdy dávala ochutnat, asi jo. A včera mi cestou do školky povídá. "Mami uvaříme zase někdy ty buřty ve sklenici?" Chvíli mi to v hlavě šrotovalo, co že to vlastně chce vařit, až mi to seplo. Takže dneska jsme spolu vyráběly Buřty ve sklenici, byla moc šikovná a krásně je plnila cibulí a ani neječela, když jí začli pálit oči.

365 - den 98. - Západ slunce

2008-11-27T21:55:00.003+01:00

Dnes jsem zase měla rozlítáno, dopolko jsem byla na návštěvě u kamarádky, dlouho jsme se neviděly, tak jsme pěkně pokecaly.

Odpolko jsme zas šli na tanečky a sluníčko zase takhle malovalo.

365 - den 97. - Konečně zpět

2008-11-26T23:46:00.003+01:00

Ufff tak jsem zpět ve virtuální realitě. Náš provider internetu cosi nového vyváděl na naší úžasné síti a víc jak týden to padalo a padalo a padalo.... Vždy to spadlo, když jsem chtěla něco někam vložit a vše psát xkrát a čekat zda to dopadne nebo ne, se mi fakt nechtělo. Snažila jsem se i pocitvě fotit, ne každý den to vyšlo, ale teď mě čeká nasázet fotky za víc jak týden zpět. Budu to muset dělat per partes, jak by řekl matematik. Najednou to fakt nedám. Ale zase naskakuju do rozjetého vlaku a snad bude spolupracovat i net.

Dnes jsme byli s Matouškem na hřišti, kousek nad barákem, kolem průlezek už byl krásně uhrabaný písek, takže dětské ťapičky krásně vynikly. Tady asi procházela nějaká holčička

365 - den 87. - Šnečí rodinka

2008-11-20T14:56:00.005+01:00

Tato veselá šnečí rodinka, vůbec neprezentuje dnešní upršený den. Chtěli jsme jet původně na nějaký výlet, ale bylo deštivo a nevlídno. Dopoledne si děti hrály s modelínou a Ajka vymodelovala tutu šnečí rodinku i s kytičkama a odpolko jsme něco málo dělali na zahrádce, tak nějak jsme ji zlehka zazimovali. Letos se na ni asi už nedostaneme.

365 - den 86. - Tak trochu jiný pohled na kostelík.

2008-11-15T21:31:00.000+01:00

Dneska bylo nádherné počasí, ale byli jsme domluvení, že já si vyrazím na nákupy bez dětí a táta bude hlídat. Navaříno jsem měla už z Prahy, jen jsem ráno rychle uvařila polívku a vyrazila. Stihla jsem to poměrně rychle a domů jsem přijela, akorát když se děti s tátou vypravovali na hřiště.

Zítra má být bohužel ošklivo. Máme naplánovaný výlet, tak uvidíme co z něj nakonec bude. Fakt nechápu, že ti němci mají v neděli obchody zavřený, to se pak člověk nemůže vůbec svobodně rozhodnout kdy jet na nákupy :-))))).

365 - den 85. - Balení

2008-11-14T21:27:00.000+01:00

Dneska jsme se zase přousvali do našeho druhého bydliště do Němec. Ajku jsem ani nedávala do školky, v pátek chodí na plavčo, ale trochu chrchlala, tak jsem nechtěla riskovat, že se jí něco rozjede. Ona teda do školky jít chtěla, ale pak usoudila, že až budu balit, tak se budou dívat na pohádky a že to bude príma. Vždycky když někam balíme tak jim pustíme pohádky. No a takto se koukali na Kouzelnou školku. Vydrželo jim to teda jen chvilku, pak už zas Mates musel jít něco podnikat.

365 - den 84 - čekání na ségru

2008-11-14T21:24:00.000+01:00

Jak už jsem sem jednou psala, ve čtvrtek chodíme s Ajkou na tanečky. Rodiče a případní sourozenci čekají v předsálí. Matoušek dost často takto pozoruje co se děje v sále. Občas těmi dveřmi i "propadne" dovnitř, jsou totiž lítačky a stačí se jen trochu opřít.

365 - den 83. - Vyražený zoubek

2008-11-12T21:18:00.000+01:00

Nějak nestíhám vkládat fotky na web, ale snažím se poctivě fotit každý den.

Středa byla taková pohodová, ráno jsme odvedli Ajku do školky, doma jsem Matouškovi pustila DVDéčko, pak obídek a spaní. Když se Matýsek vyspinkal, tak jsme dali sváču a já balila ještě balíčky, s tím že skočím na poštu než půjdem pro Ajku do školky. Matoušek se nějak kroutil u křesla, podjely mu nohy a bradou se trošku bouchnul o madlo. No brečel, začala týct krev, tak jsem myslela, že se kousnul. Když jsem mu myla pusinku a snažila se zjistit odkud to teče, tak jsem zjistila, že se nekousnul, ale že si vyrazil levou dvojku nahoře. No tak jsem šla hledat zoubek a našla jsem ho. Je krásnej, ale měl vypadnou tak o 4 roky později. Teď z něj bude několik let pěknej pizizubka. Ale jsou horší věci.

365 - den 82. - Klídek

2008-11-11T23:42:00.002+01:00

a ke klídku patří kávička, normálně si ji večer nedávám, ale zase jsem se k projektu dostala až večer až když děti byly v postýlkách, to už mám vždy klid a můžu jít vyřizovat své záležitosti. Kávičku a siestičku si tedy dělám vždy přes poledne,když Matoušek spí, ale to mě jaksi nenapadlo si tu kávičku naaranžovat a vyfotit :-(.

365 - den 81. - Večerní čtení

2008-11-11T23:38:00.004+01:00

Zase máme za sebou další víkend a začal další uspěchaný týden, ale aspoň je venku krásné počasí. I když se spíš držím doma a snažím se dát řád naší zanedbané domácnosti. No moc mi to nejde, ale vyhazuju z vesela jen co je pravda. Dnes jsem dala jen rychlovku při čtení na dobrou noc. Dětičky jsou v tu chvíly hrozně miloučký, každý sedí z jedné strany a tulí se, akorát Matouškovi to vydrží vždy jen chviličku a radši si pak jde zas hrát.

365 - den 80. - Houbaření

2008-11-11T22:09:00.000+01:00

Grrrr. Potřetí se mi to smazalo. Kak eto vazmožno? Fakt nechápu. Byli jsme houbařit a bylo tam krásně. Víc už fakt psát nebudu, protože se to určitě zase neuloží a skočí to jinam.

365 - den 79. - Oslavička

2008-11-09T21:57:00.000+01:00

Dneska jsme se opět přesouvali do Chrůdi, jeli jsme ještě slavit Matouškovi a moje narozky. Odjezd byl opět pozdější, než jsme plánovali, ještě jsem musela skočit na poštu a taky jsme ještě cestou u Hradce předávali kočárek, co si jedna maminka ode mě koupila. Ajka nám tu cestu tentokrát nechala pěkně vyžrat, když jsme najeli na spojku tak si vymyslela, že má hlad. Nejvtipnější na tom bylo, že jsem jí na cestu chtěla koupit rohlík a ona ho nechtěla. Takže prostě měla peška, my bohužel s ní,protože řvala skoro až do Hradce.

Ale odpolko už byla miloučká a oslavička proběhla velmi příjemně.

365 - den 78. - Další přesun

2008-11-07T21:53:00.000+01:00

Dneska nám zas po týdnu dorazil tatínek, děti se na něj už hrozně těšily. Matouš celý den ukazoval jak mu dá pusu až přijede. No a jakmile slyšely klíče v zámku tak utíkaly do chodbičky a vrhly se na něj. Fotku jsem vyjímečně stihla hned dopolko, Matoušek chtěl kiwi a kupodivu mě napadlo vytáhnout foťák. Kiwi se mi moc líbí, hlavně s ním ráda zdobím různé sladké dobrůtky.

365 - den 77

2008-11-06T23:47:00.001+01:00

Zase další uhoněný den, a ještě ke všemu děsně mlhavý a takový nevlídný, navíc kousek od nás (teda několik kilometrů, ale na Prahu kousek) hořela vietnamská tržnice a bylo doporučeno nevycházet ven. Tak jsme nevycházeli, jen jsem skočila pro Ajku do školky a pak zase dom. Až když jsem uložila děti, tak jsem zas zjistila že nemám nic vyfoceno. Naštěstí mi zásoby pomohly....Akorát si budu muset pořídit nějaké kloudné osvětlení, protože jsem zjistila, že spoustu fotek dělám až večer.

365 - den 76 - Rozloučení

2008-11-05T21:43:00.000+01:00

Dneska jsme měli rozlučku s dědou. Takže takový smutný den. Je to druhá rozlučka přesně po půl roce, před půl rokem jsme měli rozlučku s prvním dědou, tenhle rok je divný, už bude brzy končit a snad bude líp!!!!

Fotka je nouzovka našeho hafuši, už je to chudák starouš a má artrózu v páteři, ale pořád doufám, že tu s námi ještě nějakou chvíli pobude a že se snad moc netrápí.

365 - den 75. - Zase na cestě

2008-11-04T21:35:00.001+01:00

Dneska jsme se přesouvali s dětma do Chrudimě, Ajku jsem už ráno nedávala do školky, nemělo to cenu, takže jsem zabalila, jela vyzvednout nějaký matky k mondeu, pak do Eurony a na Čerňák do Ikea na obídek. Tam jsem se úplnou náhodou potkala s kamarádkou, tak jsme pokecaly, děti si pohrály v koutku a ještě jsme proběhli doplňky, něco málo nakoupili a tradá směr Chrudim. Před odjezdem jsem teda nenašla černé kalhoty a ani žádné vhodné černé triko jsem neměla, takže jsem v Chrudimi udělala ještě rychlonákup nějakého oblečení. A navečer už byl konečně klídek. Děti se zabavily s babičkou a já jim aspoň pořád nemusela na něco odpovídat. Když se cpaly jogurtem, tak mě hrozně pobavil Matouš, odkoukal totiž ode mě že si dávám nohy na druhou židli, když je volná, takže šup nožičky na židli. Sotva mu k ní ty kraťounký nožky dosáhly, ale byl děsně důležitej a spokojenej :-))).

365 - den 74. - Návštěva knihovny

2008-11-03T22:04:00.004+01:00

Dneska jsme ze školky vyrazili do knihovny, domluvily jsme se se sousedkou že půjdou s dětmi s námi, takže děti to braly jako bezva výlet a ještě jsme v knihovně potkali dalšího kamaráda ze školky s malou sestřičkou a maminkou. Naše knihovna je naprosto úžasná a hlavně baby friendly. Ač byly děti dost hlučné, na knížky se vrhly jak kobilky, hlavně ti malí, tak nás provázely celou dobu jen úsměvy knihovnic.

Knihovna je po povodních nově opravená a pořád tam doplňují do dětské části nějaké doplňky, teď tam například přibyly obrovské polštáře na zem, Ajka si na něj hned zaklekla a prohlížela si knížky, jsou tam i stolečky s papíry, s omalovánkami a pastelkami, houpací kůň. No a zítra je tam přednáška dětské psycholožky a o děti bude postaráno. No není to úžasná knihovna!!!!! Další důvod proč se mi nechce stěhovat :-)))).

365 - den 73. - EKOlogie

2008-11-02T21:52:00.000+01:00

Poslední měsíce se chováme velmi velmi neekologicky, teda ne že bychom se dřív chovali velmi velmi ekologicky, ale navíc jsme začali spotřebovávat šílené množství pohonných hmot. Nejenže Jirka jezdí skoro každý víkend trasu Mnichov - Praha - Mnichov, ale teď ještě navíc dojíždí denodenně 60 km za prací a zpět, takže týdně projede litry a litry benzínu. Žijeme prostě v konzumní společnosti, která je uspěchaná a velmi civilizovaná. Ale už se těším, až nás jednou naše auto doveze do nějaké té "divočiny", kde aspoň týden nebudeme muset pálit litry benzínu a budeme se snažit žít v souznění s přírodou.

365 - den 72. - Jede jede mašinka

2008-11-01T21:05:00.005+01:00

Ale z komínka se jí nekouří, protože je na baterky. Dneska jsme slavili, Matouškovi jsou už dva roky. Uvařila jsem svíčkovou tu děti milují, oba dva, pak jsme chtěli dát spát oslavence, ale nějak se nezadařilo. Asi cítil, že se něco bude dít. Takže jsme ho nechali chvíli pokřikovat z postýlky a připravili vše na oslavu a mohli jsme začít. Dortík měl velký úspěch. Když ho uviděl v kuchyni na lince, tak zavelel TAM, to znamenalo do obýváku na stoleček. Dortík musel být řádně prozkoumán a pak přišla řada na dárečky. Největší úspěch měla mašinka na baterky, je k ní ještě dálkový ovládání, kterým jde zastavit a znovat rozjet a taky jdou spouštět různé zvuky. To byl nejlepší dárek ze všech. Lampička s Patem a Matem se taky líbila, ale mašinka je mašinka.

365 - den 71 - Další dortík

2008-10-31T23:27:00.002+01:00

Zítra budeme slavit Matouškovy narozeninky a tak jsem si zase hrála. Původní záměr byl traktor, dort sice jako traktor nevypadá, ale snad i autíčko potěší. Nechtělo se mi dort tolik ořezávat, bylo mi líto materiálu.

365 - den 70. - velké prádlo

2008-10-30T20:35:00.000+01:00

Podobné fotky už některé blogařky měly, takže se opičím:-))). Jenže už dva dny nedělám nic jinýho než že peru, skládám a žehlím, naštěstí to žehlení je díky sušičce a Euroně dost eliminovaný, ale i to skládání prádla a rozrovnávání do skříní mě už nebaví a ubíjí. Minulý týden jsem nestíhala prát průběžně, takže jsem už z týdne měla požehnanou hromadu, něco přivezl Jirka a pak jsme ještě požehnanou hromadu dovezli z víkendu. Když jsem odcházela odpolko, tak jsem už nestihla ty hromádky roznést kam patří a kupodivu se za tu dobu co jsem byla pryč samy neroznesly, fakt nechápu, hezky na mě čekaly na gauči, tak jsem si je za trest aspoň vyfotila.

365 - den 69. - Matoušek

2008-10-29T14:27:00.000+01:00

Dneska jsem nefotila, nějak jsem nestíhala, ale i tak mám fotku do projektu, sice starou 2 roky, ale v projektu ji chci mít. Dneska totiž Matoušek slaví svoje druhé narozeniny a tak mu vkládám do projektu fotku těsně po narození. No a až se mi ho podaří ulovit někdy v klidu, tak chci ještě přidat fotečku jak nám za ty dva roky pěkně vyrostl.

365 - den 68. - Pyramida

2008-10-28T21:45:00.005+01:00

Dnešek byl teda nic moc počasím, tak jsme se všichni rozhodli pro odjezd k domovům. Dětem to bylo jedno ty si lítaly po chodbách školy a byly naprosto spokojení. Miminům stačily teda jen třídy, než je přelezli, tak to chvíli trvalo. No a taky přišly na pořad dne všemožné hračky, protože jsme prostě byli celý den v budově. Ale nevadilo to ani velkým ani malým. I přes nepřízeň počasí akce byla velmi vydařená.

365 - den. 67. - Český les

2008-10-27T22:35:00.000+01:00

Dnes už počasí teda ukázalo svoji méně přívětivou tvář. Od rána bylo zataženo a nevlídno. Rozhodli jsme se nablížit auty co nejvíce k hřebenu Českého lesa a udělat si pěší výlet po hřebeni. Plán byl udělat dvě skupinky, jednu kočárkovo vozíčkovou, která půjde do Vranovského sedla po silnici a druhou bez zátěže, která půjde po hřebeni též do Vranovského sedla, kde se obě skupiny potkají, vymění si zátěže a budou pokračovat zpět po trase, kterou ještě neabsolvovali, jen prťata ve vozíčcích a kočárech budou pokračovat po stejné trase.

Náš Mates bohužel sabotoval veškeré plány, do vozíku k Jonáškovi nechtěl, tak jsme ho šupli do půjčené krosny a vydali se na hřeben se skupinou bez zátěže. Bohužel naše zátěž byla navíc velmi hlasitě vyjadřující svůj nesouhlas. Ajka naštěstí šlapa s Ondráškem bez protestů. Měli zas plnou hlavu kance, jak ho nejlépe ulovit a na nějaké protesty ohledně šlapání do kopce neměli čas.

Po hodině řevu a protestů jsme se rozhodli, že to fakt nemá cenu a oddělili jsme se a šli zpět k autům. Cestou dolů už začalo pršet a pršet více méně nepřestalo. Po návratu do školy jsme dali rychlou večeři a děti s tátama ještě vyrazili na místní lampionový průvod. Tam jsem teda už nešla, byla zima a už se mi vylejzat nechtělo. Děti ovšem byly nadšený a tátové taky, protože v občerstvovacím stanu se zahřáli panáčkama:-)))).

Přidávám ještě jednu portrétku, Ajka s Ondráškem se chtěli fotit v kapradí, ale těsně před focením měla Ajka zas nějakou plačtivou, tak se nechtěla usmát.

365 - den 66. - Cyklovýlet

2008-10-26T22:18:00.001+01:00

Dneska nám počasí přálo, takže ráno jsme nabalili děti, vytáhli jsme kola a vozíky a vyrazili na cyklovýlet. Mapu jsme sebou neměli, Libor si cestu nastudoval a udělal si poznámky kudy jet, takže jsme mu museli věřit, že ví co dělá a že nezabloudíme. Naštěstí Čechy jsou ráj pro turisty i cyklisty a všude jsou mapy a značené cyklostezky a turistické značky, takže jsme nebloudili a výlet jsme si užili. No užili, těch kopců na můj vkus bylo trochu hodně a hlavně to jsou všechno tělocvikáři, takže je jen tak nějaký kopeček nerozhází.

Děti byli ve vozíkách naprosto spokojený. Pořád si libuju jaký je to super vynález, vůbec nemusím mít strach, že by jim byla zima, nebo že by zmokly. Prostě ten kdo vymyslel vozík za kolo pro děti by si zasložil nobelovku :-)))).

365 - den 65. - Cesta

2008-10-25T22:06:00.004+02:00

Dneska jsme balili a balili a balili, nějak to prostě nezvládáme, pořád jsme v pohybu a přijde mi že bych nedělala nic jiného, než nás někam vypravovala, takže jsem dopředu skoro nic nezabalila a balili jsme až dnes a odjezd se tedy notně posunul. Nicméně jsme se už dostali do takového stádia, že nám to vlastně ani nevadí. Dřív jsme byli akorát nervní, že nevyjíždíme jako zamlada a že nám balení zabere vždy celý den. Už jsme postoupili na vyšší level a je nám to fuk :-))). Cestou jsme se ještě stavili na nákup v plzeňské Olympii, kde teda v Hypernově byla snad celá Plzeň, která nakupovala do minimálně do konce roku. A na místo jsme dorazili až navečer a hned vedle parkoviště na mě juklo takovéhle zátiší, takže žádné vybalování, ale první moje starost byla focení, ale mám chápajícího manžela.

Ubytko ve škole je super, parádně vybavená školní kuchyně, kde se žákyně učí vařit. Jediná vada na kráse byla, že Jirka zapomněl v německu dost věcí, jako třeba cestovní postýlku. Takže uspávání Matese byla trošku náročnější akce, s tím že vedle spalo ještě jedno mímo. Ale zvládli jsme to a to tak suprově, že jsme uspali i sami sebe :-)))).