365 - den 183 - Vnoučata

Dneska jsme poprvé viděli našeho synovečka a bratránka Ondráška. Pořídit fotku všech třech vnoučat nebylo zas tak složitý, ale zachytit publikovatelný výraz všech třech už byl nadlidský výkon. A hlavně Ondráškovi se to brzy přestalo líbit.

Děti ovšem byly z miminka nadšený, ale oba svorně prohlásili, že by už dalšího sourozence nechtěli.

365 - den 179 - Lyžařská školička

V neděli jsme Ajce objednali na úterý lekci lyžování. Usoudili jsme že bude lepší, když jí to nebudeme vysvětlovat my. Vyrážela jsem sama s oběma dětma s tím, že teda na svahu uvidím a nějak to holt budu muset zvládnout, protože jsme jeli cca o hodinu dříve než byla domluvená hodina. Zvládla jsem to perfektně, Matoušek to celý prospal v autě, takže než začla hodina, mohla jsem běhat s Ajkou podél vleku a zas dolů. Ajka to zvládla taky perfektně, protože v neděli neuměla zatočit a najednou uměla zatáčet sama od sebe. Pak vyfasovala instruktorku Nikolu a jezdily dolů slalom, Ajka byla vzorná. Na fotce zrovna dělají "indiánskou jízdu" když se nezatáčí tak halekají jako indiáni a v zatáčká pádlují :-))))

365 - den 178 - Lov na vločky

Den byl takový pošmourný, ostatně jak bývá v Praze velmi často. Míváme tu během zimi velmi málo slunečných dnů. Sem tam poletoval sníh, pak i začalo chumelit, ale moc se ten sníh nedržel. Když jsme šli ze školky všimla jsem si že padají opravdu nádherné vločky, tak jsem je začala lovit, ale chtělo by to jiný objektiv, nebo podklad, aby byly líp vykreslený, prostě lov se nezdařil
Ale opět blahořečím projektu, člověk se na svět opravdu dívá jinak, jinýma očima a všímá si věcí kterých by si normálně nevšiml.

365 - den 177 - První lyžování

Konečně máme doma větší přeskáče pro Ajku a tak se chystáme vyzkoušet lyžovačku nedaleko Prahy. Jsme zvědaví, jestli letos konečně už bude lyžovat nějak obstojně. Ještě nám kamarádka Pavla půjčila lyžičky pro Matouška, ale ty jsme brali opravdu jen tak do počtu, kdyby náhodou se na ně chtěl postavit.

Ajka na svahu předváděla své oblíbené tanečky, jako že to klouže a že to neumí a že..... No prostě klasické scénky,což nás nepřekvapilo. Na úterý má domluvený odPorný dozor a výuku, tak snad pedagogické působení jiné osoby na ni zapůsobí víc než působení matky a otce.

Nejvíc nás překvapil Matoušek, nejenže si nechal nasadit lyžáky a lyže, ale dokonce na nich jezdil!!!! Absolutně mu nedělala problém stabilita, dokázal dát ruce na kolena a jet rovně dolů, zvednout se rozpažit zapažit... a já nevím co ještě. Zatáčení samozřejmě ještě nechápe, takže to je docela hoňka to chytat, ale honil se tatínek a já fotila.

365 - den 176 - Karneval

Dneska jsme měli trochu blázinec, Ajka měla náhradní tanečky a pak hned karneval. Naštěstí se to stihlo obojí a Ajka si karnevalové veselí užila dosytosti. Kostým se jí moc líbil a i program s klauny. Jediný kdo si to moc neužil byl Matoušek. Chtěla jsem ho převléci za Bořka stavitele, ale ani kalhoty s laclem ani helmu si nasadit nechtěl. On je trochu zpátečník.

356 - den 176 - Zase šiju

Tak ještě mi zbývá ušít kalhoty ke kostýmu a bude skoro hotovo. Zmákla jsem to během Matouškova spaní, akorát je teda budu muset ještě vyzkoušet, jak budou sedět a ještě našiju korálky a penízky a naše Zubejda bude moci vyrazit na karneval..... Ani se moc nepotvrdil pátek 13. docela jsem nic nepokazila

365 - den 175 - Minisrazík

Měly jsme domluvený minisrazík v jedné čínské restauraci. Dubňáčky jsme nechaly ve školce a srazily jsme se jen s těmi menšími. No a ty menší uchvátila naprosto jedna teta, která si dávala nálepky na čelo a na nos.... No mohli na ni oči nechat.

365 - den 174 - Ruční práce

Pokračuju ve výrobě kostýmu, dneska jsem se vrhla do výroby střihů a šití topíku. Špendlíky jsou pro mě nepostradatelní pomocníci. Když jsem Ajce po příchodu ze školky topík zkoušela, tak tam ještě pár špendlíků zůstalo a Ajka mi říká, zapomněla jsi vyndat ty hřebíky!!!!

365 - den 173 - Pendulčiny noky

Klasická vlastnost dubňáčkovské party všechny, nebo teda téměř všechny musíme vyzkoušet to co chválí některá z nás. Takže po buchtách Pendulčiny babičky, jsme teď všechny vařily Pendulčiny noky a kdo je ještě nevařil určitě je bude vařit co nejdříve. Ajce chutnaly hrozně moc a Matouškovi vlastně pak už taky, k obědu se v tom patlal,ale vyžádali si zbytky k večeři a zbaštili téměř vše.

365 - den 172 - Úřední den

Pondělky a středy jsou úřední dny. Poslední dobou toho využívám poměrně často a vyrážím na různé úřady. Tentokrát jsem opět jela na sociálku, teda vlastně teď už Úřad práce, kvůli německým přídavkům na děti. Zase se soudruhům v SRN něco nepozdávalo v naší žádosti a zas chtěli nějaké vyjádření z našeho kompetentního úřadu. Naštěstí na naší sociálce jsou velmi vstřícní a nějaký ten blábol mi sepsala sama paní vedoucí na počkání.
Protože bylo celý den nádherně a jarně, tak jsem se ještě cestou domů stavili na hřišti. Ale už zapadalo slunko a začínalo být chladno.

365 - den 171 - Háčkování

Čas od času se mi hodí to co jsem se v mládí naučila, přesně dle hesla co se v mládí naučíš ve stáří jako když najdeš. Tentokrát to je háčkování a posléze i šití a dokonce se mi hodí i to co jsem se naučila ve stáří, teprve nedávno a to je korálkování. Ajka bude mít karneval a jelikož je posedlá princeznama, tak chce jít samo za princeznu. Pořád jsem se jí snažila ukecat na něco jiného, už byla zpracovaná na čarodejnici, ale pak mě napadlo že by mohla jít za ZUBEJDU, byla z toho nadšená a já vlastně taky, akorát to pro mě generuje dost práce :-))). Začla jsem tím, že háčkuju čepeček, na kterém budou penízky. Pak teda budu muset ještě spíchnout to ostatní.

365 - den 170 - Dámská jízda

Odpolko jsme si s Ajkou daly dámsmkou jízdu a kluci zase tu pánskou. Málem to nedopadlo. Matouš bez Andrejky nechtěl odjet a vypadalo to na scénu, naštěstí jsme ho ukecali.
My dvě jsme si vyrazily na divadýlko a do cukrárny. Ajka byla děsně nadšená z dámské jizdy.
Fotka byla děsná rychlovka a nedala se přefocovat, po divadýlku děti smí na jeviště a smí si prohlídnout loutky a scénu.

365 - den 169 - Zapomenuté ramínko

Ráno cestou ze školky jsem zvedla hlavu vzhůru a koukám, že na stromě v zahradě visí ramínko asi něčí vtípek, nebo nevím, bylo dost vysoko a daleko za plotem, aby ho tam dal někdo z ulice. Majitelé domu a zahrady vypadají zas moc distingovaně na to aby si ho tam z recese pověsili. Ale já měla jasno o fotce do blogu :-d

365 - den 168 - Potrava pro duši

Museli jsme zase jít vyměnit knížky do knihovny, ten měsíc vždycky tak děsně rychle uteče.

365 - den 167 - Muffins

Dneska už byl klídek, Ajka šla na poslední keramiku, takže jsme měli téměř celý den volný. Odpolko jsme ještě s Matoušem stihli vytvořit muffinky. Hodně ho to bavilo, nandávat těsto do košíčků. Budu muset ale najít nějaký chutnější recept, tyhle byly moc suchý, ale dětem chutnaly.

365 - den 164 - 165

Zas nějak nebyl čas na focení, neděle byla taková více méně proflákaná, dodělávali jsme nábytek, vaření, já dodělávala resty na MMB, až ten den nějak utekl, večer zas balení, v pondělí zase přesun do ČR a vybalování. No a v úterý pokračovalo vybalování, balení balíčků, pošta. No prostě když se přesouváme tak je to vždy děsně hektický.