365 - den --- MDŽ

8. březen Mezinárodní den žen. Za komunistů velmi zprofanovaný svátek, mamka vždy donesla z práce utěrky, nebo ručník, rozdávalo je ROH a vlastně dostaly i kytku, no a chlapi to pojímali po svém a většinou se sťali na podnikových večírcích. Po revoluci se zrušilo téměř vše co mělo jen nějakou souvislost s komunismem, takže i MDŽ, ale pak zas někdo vymyslel, že to nevymysleli komunisti, ale že to je opravdu MEZINÁRODNÍ DEN ŽEN a zase se tento den zapsal do kalendáře.

Já tenhle svátek nikdy neměla ráda, hlavně jako dospívající dítko, protože tento den mám i svátek a vždy jsem se cítila taková jakoby zapomenutá :-d, ted už mi to je jedno. No a z krásných kytiček mám vždy radost.

365 - den 178 - Lov na vločky

Den byl takový pošmourný, ostatně jak bývá v Praze velmi často. Míváme tu během zimi velmi málo slunečných dnů. Sem tam poletoval sníh, pak i začalo chumelit, ale moc se ten sníh nedržel. Když jsme šli ze školky všimla jsem si že padají opravdu nádherné vločky, tak jsem je začala lovit, ale chtělo by to jiný objektiv, nebo podklad, aby byly líp vykreslený, prostě lov se nezdařil
Ale opět blahořečím projektu, člověk se na svět opravdu dívá jinak, jinýma očima a všímá si věcí kterých by si normálně nevšiml.

356 - den 176 - Zase šiju

Tak ještě mi zbývá ušít kalhoty ke kostýmu a bude skoro hotovo. Zmákla jsem to během Matouškova spaní, akorát je teda budu muset ještě vyzkoušet, jak budou sedět a ještě našiju korálky a penízky a naše Zubejda bude moci vyrazit na karneval..... Ani se moc nepotvrdil pátek 13. docela jsem nic nepokazila

365 - den 174 - Ruční práce

Pokračuju ve výrobě kostýmu, dneska jsem se vrhla do výroby střihů a šití topíku. Špendlíky jsou pro mě nepostradatelní pomocníci. Když jsem Ajce po příchodu ze školky topík zkoušela, tak tam ještě pár špendlíků zůstalo a Ajka mi říká, zapomněla jsi vyndat ty hřebíky!!!!

365 - den 168 - Potrava pro duši

Museli jsme zase jít vyměnit knížky do knihovny, ten měsíc vždycky tak děsně rychle uteče.

365 - den 162. - Námraza

Už jsme konečně zas začli chodit ven. Nejdřív jsme se jeli vyvenčit na nákupy a dneska dorazil táta dřív z práce a jel vyvenčit Ajku na bruslení. Matoušek spinkal, tak jsem zůstala doma a jen jsem vyběhla na zahrádku vyfotit námrazu. Ta zahrádka má svou výhodu v těchto dnech, kdy jsme skoro pořád zavření doma a nápady na focení docházejí.

365 - den 161. - "Backpack"

Blog doplňuju zpětně po víc jak týdnu. Nějak jsem nestíhala, nejdříve vkládat fotky a pak už pomalu ani fotit. Tohle jsem fotila Matouškův "Backpack - baťůžek", který vyfasoval v nemocnici. Vůbec mu nepřekáží, docela s ním v pohodě vegetuje, ani ho to nikde nedře. Celkově je zas jak utrženej ze řetězu a už zase skáče přes kaluže.

365 - den 132 - Silvestr

Za těch 16. let co jsem v Praze, část teda na studijích a 8 let jsem už její řádný obyvatel, trávíme v matičce první Silvestrovskou noc. Vždy to pro mě bylo něco nemyslitelného, zůstávat zde. Letos nebyla nálada ani síla na to se někam přesouvat.
Ale počasí nám přálo, mrzne až praští a zamrzly tůňky na Vltavě a my mohli dostát Silvestrovské tradici a jít si zasportovat. Vytáhli jsme brusle a Ajka si poprvé v životě mohla vyzkoušet bruslení. Docela jí to šlo, ale bylo to opět zakončeno řevem, že jí to nejde a že to nechce dělat :-(. Máme brusličky i na Matouška, která nám věnovala kamarádka, ale ten je nechtěl dát na nožičky, takže u něj se první bruslení nekonalo. Já si teda místo bruslení radši fotila.
Večer jsme trávili částečně u telky, než usnuly děti a pak jsme šli slavit Silvestra se sousedy. Takže Silvestr v Praze je taky príma.

365 - den 120 - Korálkování

Andrejku hodně baví korálkování, teda do dneška se hlavně v korálkách přehrabovala. Ale dnes i chtěla navlíkat, tak si vzla zbytek drátku a začala, jen jsem jí vždy provlíkla drátek korálkem tak aby vznikl lísteček. Z kytičky má obrovskou radost.
No a nedopustím si se pochlubit i svými hvězdičkami. Je to pro mě relax a na tomhle koníčku se mi líbí, že se u toho nenadělá nepořádek, že nejsou třeba složité přípravy a chystání a pak zas úklid. Tohle je ideální koníček pro uhoněnou mámu, která nic nestíhá :-d

365 - den 108 - Sněhová nadílka

V noci začalo chumelit a probudili jsme se do krásného zasněženého rána. Teda bylo pořád pod mrakem, ale ta sněhová nadílka mě potěšila. V Praze si sněhu opravdu moc neužijem a když už je , tak není moc dlouho, takhle krásný bílý a prachový. Většině osazenstva už začalo být špatně, protože od nás chytili střevní chřipku a tak všichni odjeli relativně brzy. My jsme si ještě chtěli užít tatínka, ten se vracel do Němec, takže jsme odjížděli až po třetí hodině. Bylo to takový smutný, že každý jedeme jinam a ne společně, ale snad už brzy budem pohromadě ať tam či tam.

365 - den 97. - Konečně zpět

Ufff tak jsem zpět ve virtuální realitě. Náš provider internetu cosi nového vyváděl na naší úžasné síti a víc jak týden to padalo a padalo a padalo.... Vždy to spadlo, když jsem chtěla něco někam vložit a vše psát xkrát a čekat zda to dopadne nebo ne, se mi fakt nechtělo. Snažila jsem se i pocitvě fotit, ne každý den to vyšlo, ale teď mě čeká nasázet fotky za víc jak týden zpět. Budu to muset dělat per partes, jak by řekl matematik. Najednou to fakt nedám. Ale zase naskakuju do rozjetého vlaku a snad bude spolupracovat i net.

Dnes jsme byli s Matouškem na hřišti, kousek nad barákem, kolem průlezek už byl krásně uhrabaný písek, takže dětské ťapičky krásně vynikly. Tady asi procházela nějaká holčička

365 - den 87. - Šnečí rodinka

Tato veselá šnečí rodinka, vůbec neprezentuje dnešní upršený den. Chtěli jsme jet původně na nějaký výlet, ale bylo deštivo a nevlídno. Dopoledne si děti hrály s modelínou a Ajka vymodelovala tutu šnečí rodinku i s kytičkama a odpolko jsme něco málo dělali na zahrádce, tak nějak jsme ji zlehka zazimovali. Letos se na ni asi už nedostaneme.

365 - den 83. - Vyražený zoubek

Nějak nestíhám vkládat fotky na web, ale snažím se poctivě fotit každý den.

Středa byla taková pohodová, ráno jsme odvedli Ajku do školky, doma jsem Matouškovi pustila DVDéčko, pak obídek a spaní. Když se Matýsek vyspinkal, tak jsme dali sváču a já balila ještě balíčky, s tím že skočím na poštu než půjdem pro Ajku do školky. Matoušek se nějak kroutil u křesla, podjely mu nohy a bradou se trošku bouchnul o madlo. No brečel, začala týct krev, tak jsem myslela, že se kousnul. Když jsem mu myla pusinku a snažila se zjistit odkud to teče, tak jsem zjistila, že se nekousnul, ale že si vyrazil levou dvojku nahoře. No tak jsem šla hledat zoubek a našla jsem ho. Je krásnej, ale měl vypadnou tak o 4 roky později. Teď z něj bude několik let pěknej pizizubka. Ale jsou horší věci.

365 - den 81. - Večerní čtení

Zase máme za sebou další víkend a začal další uspěchaný týden, ale aspoň je venku krásné počasí. I když se spíš držím doma a snažím se dát řád naší zanedbané domácnosti. No moc mi to nejde, ale vyhazuju z vesela jen co je pravda. Dnes jsem dala jen rychlovku při čtení na dobrou noc. Dětičky jsou v tu chvíly hrozně miloučký, každý sedí z jedné strany a tulí se, akorát Matouškovi to vydrží vždy jen chviličku a radši si pak jde zas hrát.

365 - den 79. - Oslavička

Dneska jsme se opět přesouvali do Chrůdi, jeli jsme ještě slavit Matouškovi a moje narozky. Odjezd byl opět pozdější, než jsme plánovali, ještě jsem musela skočit na poštu a taky jsme ještě cestou u Hradce předávali kočárek, co si jedna maminka ode mě koupila. Ajka nám tu cestu tentokrát nechala pěkně vyžrat, když jsme najeli na spojku tak si vymyslela, že má hlad. Nejvtipnější na tom bylo, že jsem jí na cestu chtěla koupit rohlík a ona ho nechtěla. Takže prostě měla peška, my bohužel s ní,protože řvala skoro až do Hradce.

Ale odpolko už byla miloučká a oslavička proběhla velmi příjemně.

365 - den 78. - Další přesun

Dneska nám zas po týdnu dorazil tatínek, děti se na něj už hrozně těšily. Matouš celý den ukazoval jak mu dá pusu až přijede. No a jakmile slyšely klíče v zámku tak utíkaly do chodbičky a vrhly se na něj. Fotku jsem vyjímečně stihla hned dopolko, Matoušek chtěl kiwi a kupodivu mě napadlo vytáhnout foťák. Kiwi se mi moc líbí, hlavně s ním ráda zdobím různé sladké dobrůtky.

365 - den 75. - Zase na cestě

Dneska jsme se přesouvali s dětma do Chrudimě, Ajku jsem už ráno nedávala do školky, nemělo to cenu, takže jsem zabalila, jela vyzvednout nějaký matky k mondeu, pak do Eurony a na Čerňák do Ikea na obídek. Tam jsem se úplnou náhodou potkala s kamarádkou, tak jsme pokecaly, děti si pohrály v koutku a ještě jsme proběhli doplňky, něco málo nakoupili a tradá směr Chrudim. Před odjezdem jsem teda nenašla černé kalhoty a ani žádné vhodné černé triko jsem neměla, takže jsem v Chrudimi udělala ještě rychlonákup nějakého oblečení. A navečer už byl konečně klídek. Děti se zabavily s babičkou a já jim aspoň pořád nemusela na něco odpovídat. Když se cpaly jogurtem, tak mě hrozně pobavil Matouš, odkoukal totiž ode mě že si dávám nohy na druhou židli, když je volná, takže šup nožičky na židli. Sotva mu k ní ty kraťounký nožky dosáhly, ale byl děsně důležitej a spokojenej :-))).

365 - den 68. - Pyramida

Dnešek byl teda nic moc počasím, tak jsme se všichni rozhodli pro odjezd k domovům. Dětem to bylo jedno ty si lítaly po chodbách školy a byly naprosto spokojení. Miminům stačily teda jen třídy, než je přelezli, tak to chvíli trvalo. No a taky přišly na pořad dne všemožné hračky, protože jsme prostě byli celý den v budově. Ale nevadilo to ani velkým ani malým. I přes nepřízeň počasí akce byla velmi vydařená.

365 - den 66. - Cyklovýlet

Dneska nám počasí přálo, takže ráno jsme nabalili děti, vytáhli jsme kola a vozíky a vyrazili na cyklovýlet. Mapu jsme sebou neměli, Libor si cestu nastudoval a udělal si poznámky kudy jet, takže jsme mu museli věřit, že ví co dělá a že nezabloudíme. Naštěstí Čechy jsou ráj pro turisty i cyklisty a všude jsou mapy a značené cyklostezky a turistické značky, takže jsme nebloudili a výlet jsme si užili. No užili, těch kopců na můj vkus bylo trochu hodně a hlavně to jsou všechno tělocvikáři, takže je jen tak nějaký kopeček nerozhází.

Děti byli ve vozíkách naprosto spokojený. Pořád si libuju jaký je to super vynález, vůbec nemusím mít strach, že by jim byla zima, nebo že by zmokly. Prostě ten kdo vymyslel vozík za kolo pro děti by si zasložil nobelovku :-)))).

365 - den 53. - Gerbera

Miluju nápaditě navázaný kytky a když někomu jdeme přát, tak se snažím, aby ta kytka byla opravdu nějaká spešl. Občas i sama dostanu nějakou krásnou a originální. Včera jsem jednu takovou dostala. Co není vidět, tak celá ta kytka je zasazená v dýni, fakt to vypadá nádherně. Ale nedá se to nějak smysluplně vyfotit.