365 - den 58. - Křeslo pro hosta

Po velmi velmi dlouhé době jsem měla pohodový víkend na Slapech, bez rodinky, jen s kamarádkami. Počasí bylo nádherný a příroda se předváděla v těch nejlepších barvách. Bylo tam i málo lidí přesně jak to mám ráda, obrovský klid. Jen usednout a nasávat tu pohodu :-)))).

365 - den 48. - Cestičko do školy

tak v našem případě není do školy, ale do školky a není přes louky a po poli, ale kaštanovou alejkou. Ale mám ji moc ráda, má pro mě obrovské kouzlo, téměř celý rok a zvlášť pak touhle dobou. Je to takový místo , který se člověku vryje do paměti a vzpomíná na něj celý život. Touhle dobou je to fakt kouzelná cesta hlavně po ránu, když už jdeme pozdě do školky a celou cestu nutně musíme sbírat kaštany:-))).

Ještě jsem teda řešila kterou fotku dát, jestli proti světlu, nebo po světle. Nakonec zvítězila tahle, je taková tajemnější i když na té po světle jsou krásné barvy, které dokáže vyčarovat pouze slunce nízko nad obzorem.

365 - den 45. - výlet na "Skorotočník"

neboli Kunětickou Horu.

Dnešek byl zas další nádherný podzimní den, tak jak to mám ráda. Rozhodli jsme se vyrazit ku Praze hned po O a cestou jsme se stavili na Kunětické Hoře. Když jsme vyšli a Ajka poprvé mezi stromy uviděla hrad, tak zajásala "Jé Točník". Tak jsem jí vysvětlila, že tohle není Točník, ale že to je jiný hrad, který mu je hodně podobný, že má pravdu že je skoro jako Točník. Pak jsme postupovali dál a výš k hradu a Ajka se ptala a půjdeme se podívat na ten SKOROTOČNÍK :-)))).

Cestou je spousta zvířátek, kozy, ovce, jeleni, mufloni, pštrosi a zezhora z Kuňky je nááááádherný výhled do kraje. Kuňka je vyhaslá sopka a tak ční téměř uprostřed polabské nížiny a vzadu se rozpínají Jizerky, Krkonoše, Orlické hory, prostě výhled skoro do celé republiky.

A pod Kuňkou se skrývá malé královstvíčko perníkové báby, ale o tom až jindy, to jsme si nechali na příště.

Určitě to je super místo na rodinný celodenní výlet. Je tam totiž i hospůdka s dětským hřištěm a ještě ranč, kde dělají projížďky na konících.

Fotky z výletu: http://trollik.rajce.idnes.cz/Vylet_na_Kunetickou_Horu_-_rijen08/

365 - den 29. - Druhý domov

Dnešek byl ve znamení balení a přesu do Německa za tátou. Dopoledne bylo dost hektické opepřené Matesovým obdobím vzdoru. Už aby to přešlo, přijde mi že veškerou moji dávku trpělivosti vysála Andrejka s jejím obodobím vzdoru. Asi holt máme děti po svých rodičích a nic s tím nenaděláme a musíme doufat, že z toho vyrostou jako my :-).

Ve dvě hodiny, bylo konečně naložený auto věcma i dětma a mohli jsme vyrazit, až na Rozvadov děti spaly, takže pohoda a jela jsem dobrým směrem, takže ani moc velký provoz. Za Rozvadovem byly sice už vzhůru, ale byly hodný, tak jsem se mohla kochat. Cestou byly neskutečně nádherný výhledy, sluníčko měkoučké, trochu mraků, no naprosto úžasný světlo. Když jsme projížděli krajem chmelnic, tak jsem vážně uvažovala že zastavím a půjdu fotit. Ale sjezdy z dálnice vedly většinou rovnou do měst a ne do chmelnic, kupodivu :-))).

Fotka je od našeho druhého domova. Klasický bavorský vesnický kostel, který nám tu každé ráno v 6 hodin vyzvání a svolává na mši. Pro Pražáky fakt idilka :-))).

Když jsme sem dorazili, tak to tady na mě dýchlo pohodou a klídkem a prostě byla jsem ráda, že jsem zase zpět doma. No a to samé zažívám v Praze, tam cítím to samé, takové uvolnění že jsem zase doma. Asi jsem divná, že dokážu vnímat dvě úplně rozdílná místa téměř stejně, i když ten pocit sounáležitosti s daným místem ve mně vyvolávají rozídlné vjemy. Třeba se tomu říká flexibilita, fakt nevím.

365 - den 24. - Výlet parníkem do ZOO

Na dnešek jsem se těšila, protože jsme si naplánovali výlet do ZOO a Andrejce jsme už dlouho slibovali, že pojedeme parníkem. Takže foťák byl připraven a bylo mi jasný, že dnešní fotka nebude problém :-))).

Počasí bylo velmi chladné, ale nepršelo. A asi i díky takovému prudkému ochlazení, byly zvířata v ZOO hodně aktivní, takže to byl po dlouhé době zážitek i pro mě. K Lemurům jsme došli, když zrovna hodně pobíhali mezi lidmi, za ty 2 roky co je otevřený jejich pavilon, jsem je ještě takhle v pohodě zblízka u lidí nezažila. Lední medvědi se předváděli taky jak v cirkuse, vydry, sloni.... akorát gorily byly takový línější a nepřevedli nic.

Nicméně fotka není ani z parníku ani ze ZOO, ale na nábřeží jsou nějaké dřevěné objekty asi moderní umění. No nedalo se to nevyfotit.

více fotek zde: http://trollik.rajce.idnes.cz/Vylet_do_ZOO_parnikem_-_14._zari_2008/

365 - den 20. - Praha stověžatá

Dnes jsem byla na srazíku s holčinama z listopadu v novém parku na Žižkově U rajské zahrady. Dle popisu jsem čekala něco mnohem většího a hlavně jsem teda nečekala že to bude tak šíleně do kopce, vytlačit kočár až hore teda byl výkon, ale za odměnu jsem měla nádherný výhled na Prahu, z týhle strany to ještě neznám.

No a opět se mi potvrdilo že zachytit na jdnom snímku jak světlo tak stín, tak aby to nebylo přepálený a nebyly tam černoši v tunelu je šíííííííleně těžký, zlatej GIDITÁL, kdy si můžu naflákat x snímků při různých režimech. No kdybych nebyla líná a vytáhla polarizační filtr, tak by to taky asi bylo k něčemu, jenže to bych musela být bez Matese, kterej mi chtěl skákat ze schodů. Prostě s dětma na to focení není moc času.

365 - den 18. - Slunce kouzelník

Začal další školní týden. Matouš má své úžasné období vzdoru a dost mě to vyčerpává. Ajka to měla taky, ale ta prudila jen mě, Matoušovi to je jedno a prudí když se mu zrovna zamane, takže to navíc unavuje i tatínka :-)))).

Pořád zapomínám nosit foťák, takže jsem si ho vzala aspoň navečer za barák na hřiště a fotila jsem děti při hraní si. Ale milosrdné sluníčko mi umožnilo vyfotit i něco jiného. Tyhle měkké barvy podzimu jsou prostě moje srdeční záležitost. Chtěla jsem trošku jinou kompozici, ale byla tam lampa, no co se dá dělat.