Dnes jsem měla doma obě děti, šli jsme k zubaři, Ajka to zvládla naprosto bravurně, Matoušek už méně bravurně, ale na to jak nesnáší doktory, tak vlastně taky bravurně. Dostali jsme všichni pochvalu a děti obrázky a pokračovali jsme dál.
Pak jsme pokračovali dál do Prahy, potřebovala jsem do Eurony a tam jsem se srazila s kamarádkou a ještě jsme zašli na oběd a děti si pohrály v koutku. Foťák jsem samozřejmě netáhla, protože jsem táhla tisíc jiných věcí. Ale cestou jsem aspoň koukala, tenhle projekt mě nutí se na svět koukat tak trochu jinýma očima. Ne co kde za každou cenu cvaknout, ale koukat po zajímavých věcech, které by stály za to zachytit.
Když jsme odpolko dorazili dom, tak jsme si odpočinuli a vyrazili na lov. Samo o sobě to byla docela zajímavá akce, Ajka na kole, Matouš na motorce, oba i s jejich dopravními prostředky dostat do tramvaje a z tramvaje. Ale kupodivu oba spolupracovali téměř na jedničku. Hlavně teda Ajka, že nestávkovala a pomohla opravdu dost. No a na cyklostezce v Bráníku si to děti pak neskutečně užily, hrozně se jim to líbilo a mně ostatně taky. A hlavně plánovaná fotka byla zachycena.
Proč? Protože i tolik odsuzované umění může být krásné. Už několik dnů koukám po podobných dílkách a některá jsou opravdu velmi zajímavá, ale bohužel dost často jsou přečmáraná a poničená neumělci :-(. No a neodpustím si ještě jednu fotku Ajky, chtěla se nechat vyfotit u OMALOVÁNEK :-))).
