Dnes už počasí teda ukázalo svoji méně přívětivou tvář. Od rána bylo zataženo a nevlídno. Rozhodli jsme se nablížit auty co nejvíce k hřebenu Českého lesa a udělat si pěší výlet po hřebeni. Plán byl udělat dvě skupinky, jednu kočárkovo vozíčkovou, která půjde do Vranovského sedla po silnici a druhou bez zátěže, která půjde po hřebeni též do Vranovského sedla, kde se obě skupiny potkají, vymění si zátěže a budou pokračovat zpět po trase, kterou ještě neabsolvovali, jen prťata ve vozíčcích a kočárech budou pokračovat po stejné trase.
Náš Mates bohužel sabotoval veškeré plány, do vozíku k Jonáškovi nechtěl, tak jsme ho šupli do půjčené krosny a vydali se na hřeben se skupinou bez zátěže. Bohužel naše zátěž byla navíc velmi hlasitě vyjadřující svůj nesouhlas. Ajka naštěstí šlapa s Ondráškem bez protestů. Měli zas plnou hlavu kance, jak ho nejlépe ulovit a na nějaké protesty ohledně šlapání do kopce neměli čas.
Po hodině řevu a protestů jsme se rozhodli, že to fakt nemá cenu a oddělili jsme se a šli zpět k autům. Cestou dolů už začalo pršet a pršet více méně nepřestalo. Po návratu do školy jsme dali rychlou večeři a děti s tátama ještě vyrazili na místní lampionový průvod. Tam jsem teda už nešla, byla zima a už se mi vylejzat nechtělo. Děti ovšem byly nadšený a tátové taky, protože v občerstvovacím stanu se zahřáli panáčkama:-)))).
Přidávám ještě jednu portrétku, Ajka s Ondráškem se chtěli fotit v kapradí, ale těsně před focením měla Ajka zas nějakou plačtivou, tak se nechtěla usmát.
Žádné komentáře:
Okomentovat