365 - den 40. - Poslední dozvuky léta

Další ošklivý upršený den, zase jsme byli více méně doma, vlastně pořád. Jen jsem si vyběhla na zahrádku blejsknout motýlka. Pořád nám tam lítají odpočívat, už jsou taky unavení.

Večer jsme si udělali príma večeři, táta přivez bomboniéru a oslavili jsme si naše 8leté výročí svatby. A pak jsme celý večer sjížděli na youtube záznamy ze sobotního koncertu Xmix, byla to docela sranda.

365 - den 39. - I zde řehtá úřední šiml

Dneska jsme měli dopoledne po místních úřadech. Nejdřív do Dachau na finanční úřad, tam Jirkovi změnili daňovou třídu na ženatýho s dvěmi závazky, což pro nás znamená k dobru asi 300 E měsíčně, takže super. Více méně to nebyl problém, protože měl v ruce dopis, ve kterým bylo napsáno, že má přinýst taxkartu a vůbec jsme nemuseli promluvit, jen jsme ze slušnosti pozdravili.

Dál jsme pokračovali do Mnichova na úřad, kde se přiznává rodičák a tam jsem teda už musela vysvětlit proč tam jdeme. Sázela jsem na to, že tu mají Aj jako druhý jazyk a že přece na tomhle úřadě se Aj domluvím. Takže jsme zkrachovali hnedle na informacích. Ale podařilo se mi vysvětli co potřebuji, dokonce jsme bravurně pochopila, že potřebují vědět kdy se Matouš narodil a hned napoprvé jsem pochopila kam, že to máme jít. Tam už jsem teda předvedla své nacvičené číslo. Paní mi velice ochotně sdělila, že musíme vyplnit zase nějaký formulář a zas ho někam poslat. Pak mlela a mlela a to už teda fakt nevím co. Formulář teda vyplníme a pošleme a snad se konečně dohrabeme k tomu, že mi vyplatí zpětně rodičák za těch x měsíců co ho už neberu.

Odpolko už bylo v poklidu domova a bavorské vesnice :-)))).

365 - den 38. - Poklidná neděle.

Dneska jsme dopoledne víceméně proflákali, venku byla hustá mlha, že ani rybníček Brčálník za ní nebylo vidět. Rozpusitla se až kolem jedný a odkryla naprosto kouzelný podzimní počasí, takže jsem sedla na kolo, do vozíku vzala Matese a uháněli jsme na výlet.

¨

Ajku s tátou jsme bohužel museli nechat doma, ale aspoň že už nemá teploty a celkově už vypadá o 100% lépe.

S Matouškem jsme vyrazili do Oberschlessheimu obhlídnout zámek a jeho okolí, bylo tam nádherně a bylo tam spousty lidí. Ještě jsme se byli podívat u leteckého muzea, ale dovnitř půjdeme až budeme moct všichni včetně Ajky a táty :-)).

365 - den 37 - Oslava

Jsou dny kdy člověk neví co dát za fotku, protože jaksi není nic vyfoceno a zase jsou dny, kdy neví co dát za fotku, protože událostí bylo více a jedna fotka vystihující den je málo. Dnešek je jeden z nich.

Dnes jsme s dětma slavili svátek. Bohužel Ajka stále hycuje, takže oslava nebyla úplně přesně podle toho jak jsem si plánovala. Grilčo museli kluci zvládnou sami a my s Ajkou byly doma. Matoušek byl z grilča neskutečně nadšenej a hrozně si to užíval. Po obídku jsme je zahnali do pokojíčku a že jim tu nachystáme dárečky a dortík, ať mají překvapení. Dortík se líbil a dárečky taky, oblečení samozřejmě odhodili, ale hračky měli úspěch.

fotky z oslavy: http://trollik.rajce.idnes.cz/Oslava_svatku_Ajky_a_Matouska_-_Zari_08/

A navečer jsme se rozhodli, že kluky ostříhám. Už to potřebovali oba dva, takže jsem vytáhla strojek a Matouškovi jsme ukazovali jak stříhám tátu s tím že jeho budu stříhat pak. Musím ho pochválit, první stříhání zvládl perfektně ani se moc necukal. A protože to bylo první stříhání, tak jsem si ten chomáček bílého chmíříčka vyfotila.

A ještě fotka našeho pána kluka.

Jak vyrobit dort - Dvacetičtyřnožku

Na dorty používám základní piškotový korpus, který je opravdu výborný a vláčný. Podle velikosti dortu upravuju počet vajec.
tento dort jsem dělala z 8 vajec:

Ingredience:

8 vajec, zvlášť bílky, zvlášť žloutky

30 dkg cukr krystal

32 dk polohrubá mouka

1.5 ČL prášku do pečiva

2 PL oleje.

2 PL kakaa

na pečení jsou potřeba 2 formy na jelení hřbety a jedna malá kulatá forma (použila jsem víčko od zapíkací misky)

Postup na těsto:

- z bílků se vyšlehá tuhý sníh.

- žloutky s cukrem a olejem se vytřou do pěny

- do žloutkové hmoty se přisype mouka s práškem do pečiva a zlehka se promíchá.

- nakonec se přidá sníh z bílků a opět velmi zlehka vmíchat do těsta aby sníh co nejméně spadl.

Z tohoto těsta jsem odlila do jednoho srnčího hřbetu, který jsem předem vytřela olejem a vysypala moukou. Pak jsem do zbylého těsta přidala kakaový prášek a nalila jsem těsto do druhého hřbetu a kulaté misky.

Piškot peču při 180 °C a jestli je hotový zkouším špejlí. Po upečení se nechají korpusy vychladnout.

Vychladlé srnčí hřbety se nakrájí na plátky. Jednotlivé plátky se promaží marmeládou a krémem a slepují se nastřídačku tmavý a světlý plát. Tím vznikne tzv. metr dort. měří opravdu skoro metr. Hlavu jsem vytvarovala z kulatého plátu, přepůlila jsem ho, půlky jsem dala k sobě a seřízla jsem kraje, tak že mi vznikl jakoby obdélník s jednou stranou kulatou, z těch seříznutých zbytků jsem vytvarovala čumáček. Bohužel jsem to zapomněla nafotit.

Celý dort je potažený marcipánem a nožičky jsou též vytvarované z marcipánu. Jedině v tykadlech byly špejle, protože jsem neměla čas to nechat zaschnout a nedržely by.

A na závěr dort se krájí od prdelky :-)))) a řez musí být veden hodně zešikma, pak se udělají pěkné pruhy z těsta. Poslední foto je dort na řezu.

PŘEJI DOBROU CHUŤ A ROZZÁŘENÁ DĚTSKÁ OČIČKA!!!!!

365 - den 26. - Pečení je radost

Zítra budeme slavit svátky dětí, takže dnes jsme vlastně celá rodina vyráběli dortík. Tentokrát jsem si vymyslela stonožku, ale je to nakonec dvacetičtyřnožka :-))). Dopoledne jsme s dětma pekli korpusy, což je teda neskutečně bavilo, ale pro mě to je vždy tak trochu stres uhlídat ty jejich všetečný ručičky. Korpusy se povedly, takže večer jsme mohli pokračovat v lepení a zdobení, ale to už bez dětí, nicméně s asistencí tatínka. Dostal ten nejdůležitější úkol a to vytvořit nožičky a taky si usurpuje největší zásluhy na tom jak dort vypadá, prý na něj na chudáka zbyde vždy ta nejhorší práce a já pak slíznu smetanu. Takže pozor mě nechvalte :-)))).

Jsem děsně zvědavá jak se zítra budou děti tvářit. Ajka ani nemohla usnout jak se těší na dortík i když to asi byla kombinace nemoci a těšení se. Bohužel jedeme stále v zajetých kolejích a už jsme zase nemocní. Teď večer měla přes 38. Už jim vlastně skoro měsíc nic nebylo, takže co se divím že?

365 - den 35 - další upršený den, nikoli pozdně jarní

Tak dnes teda bylo fakt hnusně a zima. Už několik dní zvelebuju i když to vypadá že spíš devastuju, naši zahrádku, snažím se nějak uspořádat takovou zídku postavenou z betonových truhlíků. Ač to nevypadá, tak je to teda docela náročný. Včera jsem snad úspěšně do první části zídky zasadila jahůdky. Dnes jsem teda bohužel nepokračovala, fakt bylo nevlídno.

S dětma jsme byli celý den zavřený doma, jakš takš to šlo. Andrejka chudák měla zas pár svých plačtivých nálad, které zakončuje oblíbenou větou, že chce do Čech, že se mnou je nuda a že tady nemá kamarády. Taky to nemá úplně jednoduchý.

Nejhodnější dneska snad byli, když si Mates postavil bubny z hrnců a začal do nic mlátit vařečkou, Ajka to po něm s nadšením opakovala. No mně se to teda líbilo už méně. Matouš je vůbec koumák, bylo vidět jak nad tím přemýšlí, jak každý hrnec zní jinak a nejdříve do hrnců bouchal s citem. Mlácení hlava nehlava začalo až když se k němu přidala Andrejka, tu tohle vůbec nenapadne, je prostě naprogramovaná jinak. Matouš zas nemaluje, Ajka už v jeho věku sem tam něco namalovala. Každý se ubírá úplně jiným směrem.

365 - den 34. - Dýně

Včera jsem nefotila, když nemám náladu na focení tak to prostě nejde. Focení je u mě i o duševním rozpoložení, jako veškerá činnost kterou dělám. Když se mi do toho nechce tak výsledek pak většinou stojí za prd. Byl to první den v projektu, když jsem opravdu nevyfotila nic co bych vložila. Mám už pár fotek nouzovek, kdy se mi fotit nechtělo a i tomu odpovídají.

Dnešní foto jsem ale měla jasnou. Všude se tu prodávají dýně, kam se kouknu tam jsou, no a Ajka už několik dní škemrá o vydlabanou dýni. Když jsem se jí ptala kde to viděla, tak "U Pata a Mata přece".

Takže předevčírem jsme koupili dýni a já se jala vydlabávat. Původně jsem chtěla tohle dělat už včera, ale nějak na to nevyšel čas. Takže dnes dopolko jsem dlabala a dlabala, děti to bavilo chvilinku, ale postupně se divily a jásaly, pak zas odbíhaly, prostě klasika. Trochu jsem se bála vyřezávání otvorů, ale šlo to parádně, podstatně snadněji než to vydlabávání.

A když byla dýně hotová, tak jsme se zavřeli na záchodě a pustila jsem dětem kino :-O. No nadšení obrovský, pokračování měly slíbený večer.

Původně jsem chtěla dát do projektu noční fotku rozsvícené dýně, ale nakonec zvítězila z dopoledního pitvání. Tak nějak se mi líbí víc:-)

365 - den 32. - Upršené pondělí

Dnešek by zase jeden z těch upršených podzimních dnů, kterých nás ještě čeká asi spousta. Ani se mi nikam nechtělo, teď jsme se přes víkend dost vyvenčili, takže jsme hezky zůstali dom a v teplíčku. I když děti jsou jak utržený ze řetězu, jsou prostě nevylítaní.

Aspoň jsem upekla štrůdl, no štrůdl, zjistila jsem že tady prodávají lístové těsto v takových pidiplátech, takže máme 6 pidizávinů :-). Ale na chuti jim to neubírá

365 - den 31. - Fenomén Oktoberfest

Včera začal tolik populární Oktoberfest. Prý každý rozumný člověk v tuto dobu opustí Mnichov a vrátí se až když tato akce skončí. My jako správní "turisti" chtiví zážitků vyrazili opačným směrem a to přímo do centra Mnichova, přímo do vnitra dění. Hlavně jsme jeli kvůli průvodu, který nám byl doporučen, že to je opravdu pěkný zážitek, že se představují jednotlivá města a vesnice a že by se to dětem mohlo líbit.

Auto jsme nechali na kraji Mnichova a do centra jsme se přesunuli kolmo a děti ve vozíčku. Zjistili jsme že v období Oktoberfestu je povoleno fakt asi vše a policisté pouze dohlíží na hladký průběh.

Průvod byl opravdu super a to jsme ho viděli jen třetinu a celou dobu bylo na co koukat, počas nám přálo a vůbec to nepřipomínalo naše alegorické průvody na 1.máje.

Pak jsme neodolali a šli jsme i na místo, kde teče pivo proudem, ženy i muži tančí na stolech. Byl to teda neskutečný mumraj, ale doufala jsem že se aspoň do jednoho "pivního stanu" dostanu na čumendu, fakt jsem chtěla vidět to co láká každoročně tisíce lidí v reálu. A zadařilo se a nechápu :-)))).

více fotek je zde http://trollik.rajce.idnes.cz/Oktoberfest-_zari_2008/

365 - den 30. - To byla dobrůtka

Udělali jsem si cyklovýlet, ale byla děsná zima. Děti byly v pohodě, jsou schovaní ve vozíčku, ale mně teda mrzlo téměř vše. Tady jsou super cyklostezky a nikomu ani nepřijde divný, že se děti vezou ve vozíku. Když už jsme se vraceli, tak jsme si všimli stádečka daňků a ovcí. Někdo je tam pěstoval, nejlepší na tom bylo, že hned u plotu rostly jabloně a nějací kluci před námi setřásli spousty jablíček, takže děti měly o zábavu postaráno a divá zvěř zas o jídlo. A jak byly ty jabka dobrý je zřejmé z fotky, daněk se olizoval až za ušima :-)))).

365 - den 29. - Druhý domov

Dnešek byl ve znamení balení a přesu do Německa za tátou. Dopoledne bylo dost hektické opepřené Matesovým obdobím vzdoru. Už aby to přešlo, přijde mi že veškerou moji dávku trpělivosti vysála Andrejka s jejím obodobím vzdoru. Asi holt máme děti po svých rodičích a nic s tím nenaděláme a musíme doufat, že z toho vyrostou jako my :-).

Ve dvě hodiny, bylo konečně naložený auto věcma i dětma a mohli jsme vyrazit, až na Rozvadov děti spaly, takže pohoda a jela jsem dobrým směrem, takže ani moc velký provoz. Za Rozvadovem byly sice už vzhůru, ale byly hodný, tak jsem se mohla kochat. Cestou byly neskutečně nádherný výhledy, sluníčko měkoučké, trochu mraků, no naprosto úžasný světlo. Když jsme projížděli krajem chmelnic, tak jsem vážně uvažovala že zastavím a půjdu fotit. Ale sjezdy z dálnice vedly většinou rovnou do měst a ne do chmelnic, kupodivu :-))).

Fotka je od našeho druhého domova. Klasický bavorský vesnický kostel, který nám tu každé ráno v 6 hodin vyzvání a svolává na mši. Pro Pražáky fakt idilka :-))).

Když jsme sem dorazili, tak to tady na mě dýchlo pohodou a klídkem a prostě byla jsem ráda, že jsem zase zpět doma. No a to samé zažívám v Praze, tam cítím to samé, takové uvolnění že jsem zase doma. Asi jsem divná, že dokážu vnímat dvě úplně rozdílná místa téměř stejně, i když ten pocit sounáležitosti s daným místem ve mně vyvolávají rozídlné vjemy. Třeba se tomu říká flexibilita, fakt nevím.

365 - den 28. - Souznění

Mám ráda tyhle chvíle, kdy se děti přestanou dohadovat, přetahovat, ubližovat si navzájem a na pár minutek se dokáží v tichém souladu sklidnit. Jsou to tak vzácné okamžiky a v tu chvíli jsou nejsladší, když má navrch sourozenecká láska a ne sourozenecká rivalita :-))).

365 - den 27. - Odsuzovaná krása

Dnes jsem měla doma obě děti, šli jsme k zubaři, Ajka to zvládla naprosto bravurně, Matoušek už méně bravurně, ale na to jak nesnáší doktory, tak vlastně taky bravurně. Dostali jsme všichni pochvalu a děti obrázky a pokračovali jsme dál.

Pak jsme pokračovali dál do Prahy, potřebovala jsem do Eurony a tam jsem se srazila s kamarádkou a ještě jsme zašli na oběd a děti si pohrály v koutku. Foťák jsem samozřejmě netáhla, protože jsem táhla tisíc jiných věcí. Ale cestou jsem aspoň koukala, tenhle projekt mě nutí se na svět koukat tak trochu jinýma očima. Ne co kde za každou cenu cvaknout, ale koukat po zajímavých věcech, které by stály za to zachytit.

Když jsme odpolko dorazili dom, tak jsme si odpočinuli a vyrazili na lov. Samo o sobě to byla docela zajímavá akce, Ajka na kole, Matouš na motorce, oba i s jejich dopravními prostředky dostat do tramvaje a z tramvaje. Ale kupodivu oba spolupracovali téměř na jedničku. Hlavně teda Ajka, že nestávkovala a pomohla opravdu dost. No a na cyklostezce v Bráníku si to děti pak neskutečně užily, hrozně se jim to líbilo a mně ostatně taky. A hlavně plánovaná fotka byla zachycena.

Proč? Protože i tolik odsuzované umění může být krásné. Už několik dnů koukám po podobných dílkách a některá jsou opravdu velmi zajímavá, ale bohužel dost často jsou přečmáraná a poničená neumělci :-(. No a neodpustím si ještě jednu fotku Ajky, chtěla se nechat vyfotit u OMALOVÁNEK :-))).

365 - den 25. - Upršené pondělí

Dnešek byl zařizovací, rušili jsme účty, platební příkazy, zakládali jsme jiné účty a dávali platební příkazy. Udělali jsme příjemné zjištění, že třeba co se týká elektriky, lze vše nahlásit a změnit elektronicky nebo telefonicky, je to fakt úleva, že člověk nemusí lítat na úřady. Nicméně jsme si pro velký úspěch zopakovali návštěvu naší sociálky a byli jsme se poptat jak to vypadá s tím naším rodičákem. Hm stále nijak, jakmile má úřad dát peníze mají na vše spoustu času. :-(.

Původně jsem si chtěla vzít foťák do knihovny a zkusit fotit tam, ale pak jsem si přišla opět nepatřičně tam něco fotit. Takže večer jsem si aspoň trochu pohrála s vínkem. Na tyhle makrosnímky při špatném osvětlení bych potřebovala jiný objektiv, ten náš na to není vhodný, takže jsem musela vypnout automatiku aby mi tam necpala blesk a musela jsem to vzít z ruky a pak si s tím ještě pohrát v PC. Takže opět nouzovka :-)))).

365 - den 24. - Výlet parníkem do ZOO

Na dnešek jsem se těšila, protože jsme si naplánovali výlet do ZOO a Andrejce jsme už dlouho slibovali, že pojedeme parníkem. Takže foťák byl připraven a bylo mi jasný, že dnešní fotka nebude problém :-))).

Počasí bylo velmi chladné, ale nepršelo. A asi i díky takovému prudkému ochlazení, byly zvířata v ZOO hodně aktivní, takže to byl po dlouhé době zážitek i pro mě. K Lemurům jsme došli, když zrovna hodně pobíhali mezi lidmi, za ty 2 roky co je otevřený jejich pavilon, jsem je ještě takhle v pohodě zblízka u lidí nezažila. Lední medvědi se předváděli taky jak v cirkuse, vydry, sloni.... akorát gorily byly takový línější a nepřevedli nic.

Nicméně fotka není ani z parníku ani ze ZOO, ale na nábřeží jsou nějaké dřevěné objekty asi moderní umění. No nedalo se to nevyfotit.

více fotek zde: http://trollik.rajce.idnes.cz/Vylet_do_ZOO_parnikem_-_14._zari_2008/

365 - den 23. - Bez dětí

Dnešek jsem strávila bez dětí a bez manžela na moc příjemném školení. Opět jsem nebrala foťák a opět proto, že jsem jela nalehko a foťák by byl všem na očích. Takže jsem večer udělala jen rychlou fotku našeho vzteklounka. Naučil se říkat NECHCI a používá to teď skoro pořád a téměř veškerá činnost je negována, včetně oblíbeného koupání. :-(.

365 - den 22. - Večeře

Zase den kdy jsem nenosila foťák a že jich je, nevím přijdu si taková nepatřičná tahat foťák všude sebou, kdyby byl menší tak mi to asi tak nevadí, ale ten náš Kanóoon je pořád na očích všem. Přemýšlím už delší dobu o nějakém kompaktu do kapsy, ale to není ono zrcadlovka je prostě zrcadlovka a z digitálního kompaktu jsem byla vždy celá orosená, zas se dá nosit v kapse pro strýčka příhodu. Ach jo to jsou dilemata :-)))).

Takže foto dnešního dne je příprava večeře. Pořád jsem nepřišla na to jak fotit jídlo na pánvi, aby se na něj sbíhaly sliny jen člověk zahlídne fotku, přijde mi to takový nudný a bez šťávy. Mimochodoem byly to kuřecí plátky na provensálském koření a brambory a byl to moc dobrý.

365 - den 21. - Je to tam

Dnes jsem málem fotku zase neměla, prostě jsem sebou zase nevzala foťák, klasika. Nicméně se o téma dnešního dne postaral Mates. Před nedávnem jsem mu pořídila do nočníku nálepku, která je černá a když se dítku povede ona potřeba, tak se na nálepce objeví obrázek - v našem případě autíčko. Před týdnem jsem ji slavnostně nalepila, nechala Ajku ať Matouškovi předvede co se tam má dělat a co se stane, když se to povede. On byl celý nadšený z autíčka, nicméně tím to skončilo.
Dnes jsem ho musela přebalit tak půl hoďky před koupáním s tím, že už mu nebudu dávat plínu a že opět zkusíme nočník. Poprvé se teda vyčůral úplně bezděky při hře. Takže jsem mu opět ukázala nočník a že když se vyčůrá tam bude autíčko a jaksi jsem si ho nevšímala. Šmrdolil se kolem mě v kuchyni při přípravě večeře, za chvíli odběhl, čemuž jsem nevěnovala pozornost a přišel a hlásil brm brm, brm brm, brm brm. No jsem matka nechápavá, fakt mi to hned nedošlo, ale prostě bylo to tam a pak to ještě jednou sám od sebe zopakoval. To už jsem teda tasila foťák :-))))). No a dmu se pýchou, nad genialitou svého syna, který už začíná chodit na nočník :-)))))). Asi ho taky čeká dejme tomu Yale (to jako abychom se neopičili po Jaffících), i když možná MIT by taky nebylo k zahození.

365 - den 20. - Praha stověžatá

Dnes jsem byla na srazíku s holčinama z listopadu v novém parku na Žižkově U rajské zahrady. Dle popisu jsem čekala něco mnohem většího a hlavně jsem teda nečekala že to bude tak šíleně do kopce, vytlačit kočár až hore teda byl výkon, ale za odměnu jsem měla nádherný výhled na Prahu, z týhle strany to ještě neznám.

No a opět se mi potvrdilo že zachytit na jdnom snímku jak světlo tak stín, tak aby to nebylo přepálený a nebyly tam černoši v tunelu je šíííííííleně těžký, zlatej GIDITÁL, kdy si můžu naflákat x snímků při různých režimech. No kdybych nebyla líná a vytáhla polarizační filtr, tak by to taky asi bylo k něčemu, jenže to bych musela být bez Matese, kterej mi chtěl skákat ze schodů. Prostě s dětma na to focení není moc času.

365 - den 19. - Páni kluci

Z našeho Matouška začíná vyrůstat opravdový Pán kluk. Ještě si s ním teda asi užijeme. A už se těším na paní učitelky a poznámky v žákovské knížce. Začíná provádět (ne)pěkné lumpárny a ještě se tomu směje tím svým potutelným úsměvem "to se mi zase něco povedlo".Mně už to přijde méně vtipné. Každému jsem říkávala, když Ajka byla stará jako on, že vydá za deset kluků. Musím se jí omluvit, fakt ti kluci jsou jiní a myslím si že náš Pán kluk a ještě ke všemu štír, bude hodně tvrdý výchovný oříšek.

365 - den 18. - Slunce kouzelník

Začal další školní týden. Matouš má své úžasné období vzdoru a dost mě to vyčerpává. Ajka to měla taky, ale ta prudila jen mě, Matoušovi to je jedno a prudí když se mu zrovna zamane, takže to navíc unavuje i tatínka :-)))).

Pořád zapomínám nosit foťák, takže jsem si ho vzala aspoň navečer za barák na hřiště a fotila jsem děti při hraní si. Ale milosrdné sluníčko mi umožnilo vyfotit i něco jiného. Tyhle měkké barvy podzimu jsou prostě moje srdeční záležitost. Chtěla jsem trošku jinou kompozici, ale byla tam lampa, no co se dá dělat.

365 - den 17. - Sourozenecká symbióza

Dnes jsme se zase přesouvali do Prahy, Jirka ještě teď balí a zítra se zas přesouvá do Mníšku. Je to fakt únavný, pořád se balit vybalovat, zabalovat přebalovat, kdo ví kdy z toho vyjdem, ale asi nám je souzeno stále žít na cestách :-)))).

Dnešní fotka nic moc fotograficky, ale děti si chvíli hrály ve vzájemné symbióze a nehádaly se a byly potichu. No bodejď ne, když se s malováním usídlily na zakázaném okenním parapetu.

365 - den 16. - Chrudimské slavnosti

Dnes jsme se ještě byli podívat na náměstí na slavnosti, bylo tam dnes více řemesel, ale byli jsme až po o a moc lidí tam nebylo a už skoro všichni balili. No kdo by tam chodil v tom vedru spíš všichni využívali krásného letního dne k poslednímu letošnímu koupání a navíc kousek nad náměstím byly hasičské závody, takže tam bylo taky dost lidí. Nicméně pro nás to znamenalo, že u stánků bylo volno a vše jsme si mohli v klidu prohlédnout.

Tyhlety dřevěné figurky pán přímo soustružil vedle stánku, jsou ručně malované a mnohé z nich se i hýbou, třeba paní stlouká máslo, nebo chová miminko.... krásné hračky, ale děti si toho vážit neumí :-(((.

Navečer jsme oslavili svátky dětí a mamči, dárky měli úspěch, postupně budeme slavit ještě asi měsíc a pak přejdeme rovnou v oslavy narozenin a pak Mikuláše a Vánoc...... No z těch oslav prostě nevyjdeme.

365 - den 15. - Chrudimské slavnosti

Ve středu večer nám opět vypadl internet a asi dlouho zas nenaskočí grrr. Nicméně ve čtvrtek jsem si zase všude zapomněla vzít foťák, no fakt skleroza, takže se mi ten výpadek i hodil.

Dneska jsem dorazili do Chrudimi k mamče a na náměstí začaly Chrudimské slavnosti, program se teprve rozjížděl a zítra má být víc ukázek lidových řemesel. Tak určitě ještě jednou vyrazíme.

Ruční práce mě hodně baví, proto i tahle fotka, je to neskutečná piplačka a obdivuju to umění trpělivost, preciznost a výsledkem je nádherná krajka, která se snad penězi ani nedá docenit.

365 - den 14.

Dnes jsem se konečně dostala k vyzkoušení nějakého receptíku z Šárčina blogu, který jsem objevila díky Diny. Moc jsem nehledala a rovnou jsem se vrhla do švestkového koláče co byl hned na úvodní stránce. Je to snadný rychlý výborný. Určitě to bude můj hodně oblíbený recept. A Šárčin blog bude pro mě hodně inspirativní.

365 - den 13. - Ach jo

Dnes jsem teda na sebe naštvaná. Ráno jsem vyrazila do víru velkoměsta, obíhat úřady a ještě jsme měli sraz na Letní Letné na Bublinové show. No samozřejmě, že jsem si připravila vše kromě foťáku a ten jsem v ranním shonu zapomněla doma. Grrrrrr. A ještě ke všemu jsem na Letný potkala úžasně pózující veverku, pozorovala jsem ji několik minut relativně zblízka a ona panáčkovala a panáčkovala a vyloženě se mi vysmívala do očí a já tiše zuřila na svoji hloupost. Domů jsme dorazili akorát tak na večeři, koupání a ukládání ke spánku. Děti už na jakékoliv focení nespolupracovaly. Tak jsem je teď chudáky trochu potrápila ve spánku bleskem.

Takhle jsou k zulíbání a děsně hodný :-))))).

365 - den 12. - Kdo mi dá razítko?

"Dobrý den Svobodová. Manžel pracuje v Německu, já s dětmi žiji tady v ČR. V Německu žádáme o přídavky na děti a potřebujeme potvrdit formulář E401, o tom že já s dětmi žiju zde. "

Tuto řeč jsem dnes vedla snad 20x. Potřebujeme na ministerstvu vnitra potvrdit onen výše zmíněný formulář a protože jsem to chtěla urychlit, tak jsem ho tam chtěla donést, s tím že mi někdo dá razítko. Radši si tam zavolám, at mi řeknou kam s tím jít. To jsem si říkala, než jsem vyrazila. No přepojovali mě, dávali mi další a další čísla a nikdo samozřejmě neví, kdo by mi mohl dát razítko ani na kterém správním odboru by se to mohlo vyřizovat. No takže milý formulář zítra zanesu přímo na podatelnu a jsem zvědavá co se bude dít. Obávám se, že razítko jen tak rychle nezískáme.

Ale mám jednu dobrou zprávu. Už je diagnostikovaná závada na našem Mondeu. Je špatný jeden kontakt na palivovým čerpadle, sláva, snad je to jen jediná závada a snad se to panu Bezouškovi podaří opravit. To auto prostě vědělo kde má kleknout. Je to naše zlatíčko :-)))).