365 - den 173 - Pendulčiny noky

Klasická vlastnost dubňáčkovské party všechny, nebo teda téměř všechny musíme vyzkoušet to co chválí některá z nás. Takže po buchtách Pendulčiny babičky, jsme teď všechny vařily Pendulčiny noky a kdo je ještě nevařil určitě je bude vařit co nejdříve. Ajce chutnaly hrozně moc a Matouškovi vlastně pak už taky, k obědu se v tom patlal,ale vyžádali si zbytky k večeři a zbaštili téměř vše.

365 - den 167 - Muffins

Dneska už byl klídek, Ajka šla na poslední keramiku, takže jsme měli téměř celý den volný. Odpolko jsme ještě s Matoušem stihli vytvořit muffinky. Hodně ho to bavilo, nandávat těsto do košíčků. Budu muset ale najít nějaký chutnější recept, tyhle byly moc suchý, ale dětem chutnaly.

365 - den 148. - Dort pro babičku

Zítra máme jet přát babičce chrudimský a švagrušce k narozeninám. Tak jsme s dětma pekly banánový dortík. Já ho ještě dodělávala skoro do půl dvanáctý v noci.

A poposkočíme v ději na sobotu. A ten dortík nakonec zůstal doma na balkóně a babička nedostala nic. Takže babi, dort byl plněný banány v karamelu a vypadal takhle. Ale dětem nakonec nechutnal. Nám teda jo!!!! Akorát ty banány na tom vzduchu trochu víc ztmavly.

Pro zájemce kdo by chtěl vyzkoušet netradiční recept, tak je z Apetitu 9/2007. Banánový dort

a jedno slíbené foto pro babičku

365 - den 99. - Buřty ve sklenici

Ajka asi někdy poslední dobou zaslechla, že budu dělat utopence, abychom je měli na příští víkend, nebo nevím jestli jí to napadlo náhodou. Hlavně si ani nejsem vědomá, že bych jí je někdy dávala ochutnat, asi jo. A včera mi cestou do školky povídá. "Mami uvaříme zase někdy ty buřty ve sklenici?" Chvíli mi to v hlavě šrotovalo, co že to vlastně chce vařit, až mi to seplo. Takže dneska jsme spolu vyráběly Buřty ve sklenici, byla moc šikovná a krásně je plnila cibulí a ani neječela, když jí začli pálit oči.

365 - den 47 - Večeře

Odpolko jsem jela do centra a stavila jsem se na hlavní Pražské poště v Jindřišský. Tahle budova se mi hrozně líbí, je krásně zrestaurovaná a celkově má své kouzlo. Je to úžasný prostor. Takže jsem nelenila a vytáhla foťák, ovšem ostraha taky nelenila a než jsem stihla něco blejsknout, tak mi slušně oznámila, že tam fotit teda nee :-((((, Škoda.
Pak jsem ještě přemýšlela že zaběhnu vyfotit Staronovou synagogu, ta mě taky neskutečně přitahuje, ale to už jsem nestíhala. Takže jsem nakonec fotila u večeře. Vařila jsem na přání dětí palačinky. Nakonec jsem místo naaranžovaných palačinek zvolila tuhle "akční" fotku.
No a ještě musím přidat hlášku Ajky. Děti mi braly palačinky pod rukama, tak jsem jim je mazala marmeládou, ale chtěla jsem udělat i plněný ovocem a zalitý čokoládovým a vanilkovým přelivem. Ajka mi povídá. " Teď budu jíst s marmeládou, pak s marmeládou, pak budu jíst s ovocem, pak taky s ovocem a pak půjdu kakat". Tak takhle dobře já vařím :-))))).

365 - den 22. - Večeře

Zase den kdy jsem nenosila foťák a že jich je, nevím přijdu si taková nepatřičná tahat foťák všude sebou, kdyby byl menší tak mi to asi tak nevadí, ale ten náš Kanóoon je pořád na očích všem. Přemýšlím už delší dobu o nějakém kompaktu do kapsy, ale to není ono zrcadlovka je prostě zrcadlovka a z digitálního kompaktu jsem byla vždy celá orosená, zas se dá nosit v kapse pro strýčka příhodu. Ach jo to jsou dilemata :-)))).

Takže foto dnešního dne je příprava večeře. Pořád jsem nepřišla na to jak fotit jídlo na pánvi, aby se na něj sbíhaly sliny jen člověk zahlídne fotku, přijde mi to takový nudný a bez šťávy. Mimochodoem byly to kuřecí plátky na provensálském koření a brambory a byl to moc dobrý.