365 - den ----- Staré střídá nové

Opět chválím projekt, protože si všímám věcí kterých bych si nevšimla a dnes jsem v jedné zahradě ulovila staré jablíčko na stromě a nedaleko něj už raší květy na nová jablíčka.

365 - den ---- Jaro všude kolem nás

Cesta do školky a ze školky už začíná být podstatně veselejší, než před pár týdny. Ač paní Zima stále bojuje, tak už ztrácí dech a sluníčko a příroda pomalu začínají vítězit. Ještě pár týdnů a už bude zcela pryč

365 - den ---- Kaštanová alej

Jednoho den se v naší krásné aleji na některých stromech objevily značky a cedule, že tento strom bude z bezpečnostních důvodů pokácen. Doufala jsem že to neuvidím, až to nastane, že se to stane až budeme na dovolené. Bohužel neměla jsem to štěstí. A viděla jsem to v akci.

Jasně bezpečnost je důležitá, ale to místo ztrácí svoje kouzlo. Naštěstí ještě hodně stromů zbylo, ale kdykoliv zas nějaký úředník může rozhodnout, že jsou nebezpečné. Dokonce i Mates když jsme šli odpolko do školky krabatil bradičku a plačtivě říkal STOMY :-(((((.

365 - den --- MDŽ

8. březen Mezinárodní den žen. Za komunistů velmi zprofanovaný svátek, mamka vždy donesla z práce utěrky, nebo ručník, rozdávalo je ROH a vlastně dostaly i kytku, no a chlapi to pojímali po svém a většinou se sťali na podnikových večírcích. Po revoluci se zrušilo téměř vše co mělo jen nějakou souvislost s komunismem, takže i MDŽ, ale pak zas někdo vymyslel, že to nevymysleli komunisti, ale že to je opravdu MEZINÁRODNÍ DEN ŽEN a zase se tento den zapsal do kalendáře.

Já tenhle svátek nikdy neměla ráda, hlavně jako dospívající dítko, protože tento den mám i svátek a vždy jsem se cítila taková jakoby zapomenutá :-d, ted už mi to je jedno. No a z krásných kytiček mám vždy radost.

365 - den 183 - Vnoučata

Dneska jsme poprvé viděli našeho synovečka a bratránka Ondráška. Pořídit fotku všech třech vnoučat nebylo zas tak složitý, ale zachytit publikovatelný výraz všech třech už byl nadlidský výkon. A hlavně Ondráškovi se to brzy přestalo líbit.

Děti ovšem byly z miminka nadšený, ale oba svorně prohlásili, že by už dalšího sourozence nechtěli.

365 - den 179 - Lyžařská školička

V neděli jsme Ajce objednali na úterý lekci lyžování. Usoudili jsme že bude lepší, když jí to nebudeme vysvětlovat my. Vyrážela jsem sama s oběma dětma s tím, že teda na svahu uvidím a nějak to holt budu muset zvládnout, protože jsme jeli cca o hodinu dříve než byla domluvená hodina. Zvládla jsem to perfektně, Matoušek to celý prospal v autě, takže než začla hodina, mohla jsem běhat s Ajkou podél vleku a zas dolů. Ajka to zvládla taky perfektně, protože v neděli neuměla zatočit a najednou uměla zatáčet sama od sebe. Pak vyfasovala instruktorku Nikolu a jezdily dolů slalom, Ajka byla vzorná. Na fotce zrovna dělají "indiánskou jízdu" když se nezatáčí tak halekají jako indiáni a v zatáčká pádlují :-))))

365 - den 178 - Lov na vločky

Den byl takový pošmourný, ostatně jak bývá v Praze velmi často. Míváme tu během zimi velmi málo slunečných dnů. Sem tam poletoval sníh, pak i začalo chumelit, ale moc se ten sníh nedržel. Když jsme šli ze školky všimla jsem si že padají opravdu nádherné vločky, tak jsem je začala lovit, ale chtělo by to jiný objektiv, nebo podklad, aby byly líp vykreslený, prostě lov se nezdařil
Ale opět blahořečím projektu, člověk se na svět opravdu dívá jinak, jinýma očima a všímá si věcí kterých by si normálně nevšiml.

365 - den 177 - První lyžování

Konečně máme doma větší přeskáče pro Ajku a tak se chystáme vyzkoušet lyžovačku nedaleko Prahy. Jsme zvědaví, jestli letos konečně už bude lyžovat nějak obstojně. Ještě nám kamarádka Pavla půjčila lyžičky pro Matouška, ale ty jsme brali opravdu jen tak do počtu, kdyby náhodou se na ně chtěl postavit.

Ajka na svahu předváděla své oblíbené tanečky, jako že to klouže a že to neumí a že..... No prostě klasické scénky,což nás nepřekvapilo. Na úterý má domluvený odPorný dozor a výuku, tak snad pedagogické působení jiné osoby na ni zapůsobí víc než působení matky a otce.

Nejvíc nás překvapil Matoušek, nejenže si nechal nasadit lyžáky a lyže, ale dokonce na nich jezdil!!!! Absolutně mu nedělala problém stabilita, dokázal dát ruce na kolena a jet rovně dolů, zvednout se rozpažit zapažit... a já nevím co ještě. Zatáčení samozřejmě ještě nechápe, takže to je docela hoňka to chytat, ale honil se tatínek a já fotila.

365 - den 176 - Karneval

Dneska jsme měli trochu blázinec, Ajka měla náhradní tanečky a pak hned karneval. Naštěstí se to stihlo obojí a Ajka si karnevalové veselí užila dosytosti. Kostým se jí moc líbil a i program s klauny. Jediný kdo si to moc neužil byl Matoušek. Chtěla jsem ho převléci za Bořka stavitele, ale ani kalhoty s laclem ani helmu si nasadit nechtěl. On je trochu zpátečník.

356 - den 176 - Zase šiju

Tak ještě mi zbývá ušít kalhoty ke kostýmu a bude skoro hotovo. Zmákla jsem to během Matouškova spaní, akorát je teda budu muset ještě vyzkoušet, jak budou sedět a ještě našiju korálky a penízky a naše Zubejda bude moci vyrazit na karneval..... Ani se moc nepotvrdil pátek 13. docela jsem nic nepokazila

365 - den 175 - Minisrazík

Měly jsme domluvený minisrazík v jedné čínské restauraci. Dubňáčky jsme nechaly ve školce a srazily jsme se jen s těmi menšími. No a ty menší uchvátila naprosto jedna teta, která si dávala nálepky na čelo a na nos.... No mohli na ni oči nechat.

365 - den 174 - Ruční práce

Pokračuju ve výrobě kostýmu, dneska jsem se vrhla do výroby střihů a šití topíku. Špendlíky jsou pro mě nepostradatelní pomocníci. Když jsem Ajce po příchodu ze školky topík zkoušela, tak tam ještě pár špendlíků zůstalo a Ajka mi říká, zapomněla jsi vyndat ty hřebíky!!!!

365 - den 173 - Pendulčiny noky

Klasická vlastnost dubňáčkovské party všechny, nebo teda téměř všechny musíme vyzkoušet to co chválí některá z nás. Takže po buchtách Pendulčiny babičky, jsme teď všechny vařily Pendulčiny noky a kdo je ještě nevařil určitě je bude vařit co nejdříve. Ajce chutnaly hrozně moc a Matouškovi vlastně pak už taky, k obědu se v tom patlal,ale vyžádali si zbytky k večeři a zbaštili téměř vše.

365 - den 172 - Úřední den

Pondělky a středy jsou úřední dny. Poslední dobou toho využívám poměrně často a vyrážím na různé úřady. Tentokrát jsem opět jela na sociálku, teda vlastně teď už Úřad práce, kvůli německým přídavkům na děti. Zase se soudruhům v SRN něco nepozdávalo v naší žádosti a zas chtěli nějaké vyjádření z našeho kompetentního úřadu. Naštěstí na naší sociálce jsou velmi vstřícní a nějaký ten blábol mi sepsala sama paní vedoucí na počkání.
Protože bylo celý den nádherně a jarně, tak jsem se ještě cestou domů stavili na hřišti. Ale už zapadalo slunko a začínalo být chladno.

365 - den 171 - Háčkování

Čas od času se mi hodí to co jsem se v mládí naučila, přesně dle hesla co se v mládí naučíš ve stáří jako když najdeš. Tentokrát to je háčkování a posléze i šití a dokonce se mi hodí i to co jsem se naučila ve stáří, teprve nedávno a to je korálkování. Ajka bude mít karneval a jelikož je posedlá princeznama, tak chce jít samo za princeznu. Pořád jsem se jí snažila ukecat na něco jiného, už byla zpracovaná na čarodejnici, ale pak mě napadlo že by mohla jít za ZUBEJDU, byla z toho nadšená a já vlastně taky, akorát to pro mě generuje dost práce :-))). Začla jsem tím, že háčkuju čepeček, na kterém budou penízky. Pak teda budu muset ještě spíchnout to ostatní.

365 - den 170 - Dámská jízda

Odpolko jsme si s Ajkou daly dámsmkou jízdu a kluci zase tu pánskou. Málem to nedopadlo. Matouš bez Andrejky nechtěl odjet a vypadalo to na scénu, naštěstí jsme ho ukecali.
My dvě jsme si vyrazily na divadýlko a do cukrárny. Ajka byla děsně nadšená z dámské jizdy.
Fotka byla děsná rychlovka a nedala se přefocovat, po divadýlku děti smí na jeviště a smí si prohlídnout loutky a scénu.

365 - den 169 - Zapomenuté ramínko

Ráno cestou ze školky jsem zvedla hlavu vzhůru a koukám, že na stromě v zahradě visí ramínko asi něčí vtípek, nebo nevím, bylo dost vysoko a daleko za plotem, aby ho tam dal někdo z ulice. Majitelé domu a zahrady vypadají zas moc distingovaně na to aby si ho tam z recese pověsili. Ale já měla jasno o fotce do blogu :-d

365 - den 168 - Potrava pro duši

Museli jsme zase jít vyměnit knížky do knihovny, ten měsíc vždycky tak děsně rychle uteče.

365 - den 167 - Muffins

Dneska už byl klídek, Ajka šla na poslední keramiku, takže jsme měli téměř celý den volný. Odpolko jsme ještě s Matoušem stihli vytvořit muffinky. Hodně ho to bavilo, nandávat těsto do košíčků. Budu muset ale najít nějaký chutnější recept, tyhle byly moc suchý, ale dětem chutnaly.

365 - den 164 - 165

Zas nějak nebyl čas na focení, neděle byla taková více méně proflákaná, dodělávali jsme nábytek, vaření, já dodělávala resty na MMB, až ten den nějak utekl, večer zas balení, v pondělí zase přesun do ČR a vybalování. No a v úterý pokračovalo vybalování, balení balíčků, pošta. No prostě když se přesouváme tak je to vždy děsně hektický.

365 - den 163 - Výlet na Nymphenburg

Je sobota a děti jsou jakš takš fit a předpověd počasí též tak nějak ucházející, takže jsme se rozhodli pro celodenní výlet. Původně jsme mysleli na technické muzeum, ale nakonec zvítězilo bruslení a abychom poznali zas něco nového, tak jsme tentokrát jeli brusli na zámek Nymphenburg přímo v Mnichově. Auto jsme nechali u jiného zámečku Blutenburg a dali jsme si procházku obrovským parkem až k Nymphenburgu. Mnichov je opravdu krásný město plný zeleně a parků. Všude běhají lidi, nebo jezdí na kole, tak nějak na člověka dýchá klid a pohoda. Což v Praze teda dýchá jen stres a naštvání.
Bruslení se nám vydařilo, Ajka bruslí už jak profík s tátou včera natrénovali krasobruslařské figury, tak nám je dnes museli předvést. Den se nám opravdu vydařil.
Jinak fotka mě stála docela dost úsilí. Tekoucí vodu jsem si chtěla vyfotit už několikrát, nikdy jsem sebou neměla stativ. Ani tentokrát ne, ale bylo tam příhodné zábradlí. Když jsme šli okolo poprvé, tak bylo moc světla a foťák to prostě nezvládl, teda spíš objektiv. Nicméně jsem měla štěstí, že jsem se vracela pro auto a už nebylo tolik slunka a vracela jsem se stejným místem. Ale příště by to chtělo mít ten stativ a najít si lepší místo na focení.

365 - den 162. - Námraza

Už jsme konečně zas začli chodit ven. Nejdřív jsme se jeli vyvenčit na nákupy a dneska dorazil táta dřív z práce a jel vyvenčit Ajku na bruslení. Matoušek spinkal, tak jsem zůstala doma a jen jsem vyběhla na zahrádku vyfotit námrazu. Ta zahrádka má svou výhodu v těchto dnech, kdy jsme skoro pořád zavření doma a nápady na focení docházejí.

365 - den 161. - "Backpack"

Blog doplňuju zpětně po víc jak týdnu. Nějak jsem nestíhala, nejdříve vkládat fotky a pak už pomalu ani fotit. Tohle jsem fotila Matouškův "Backpack - baťůžek", který vyfasoval v nemocnici. Vůbec mu nepřekáží, docela s ním v pohodě vegetuje, ani ho to nikde nedře. Celkově je zas jak utrženej ze řetězu a už zase skáče přes kaluže.

365 - den 160. - Ondrášek

Opět nevkládám svoji fotku, ale tohle je prostě zpráva dnešního dne. Naše rodina se rozrostla a jsem poprvé tetka a děti mají maličkého bratránka Ondráška. Už před svým narozením rodičům ukázal kde je jejich místo a že odteďka bude vše v jeho režii :-)))).

Ondrášku vítáme tě mezi námi, jsi pěknej chlapák a ať jsi i zdravej a rodičům děláš jen a jen radost a už se těšíme až se na tebe přijedeme podívat.

365 - den 159 - Zlomená klíční kost

Původně jsem dneska chtěla vkládat úplně jinou fotku....Člověk míní osud mění. Večer jsme měli opět výjezd na naši "oblíbenou" Kinderklinik do Schwabingu. Tentokrát na dětskou chirurgii. Večer při koupání jsem si všimla že něco není v pořádku a bohužel náš odhad byl správný. Matoušek má zlomenou pravou klíční kost. Na zádíčka vyfasoval "baťůžek" co dává ramínka od sebe aby se ty kostičky o sebe netřely.

Hm je to fakt kluk, pořád někde leze, něco vymýšlí, takže to už tu máme za ten půl rok druhý úraz, nejdřív vyražený zub, teď zas tohle. No tak snad to budou jen takovéhle prkotiny.

365 - den 158 - Montér

V Matouškovi se kluk taky nezapře. Přesně jak psala Jitka, dost často mě udivuje to jak je fakt obrovský rozdíl mezi klukem a holkou. Vždycky jsem říkala, že Ajka je jak deset kluků, ale nedá se to srovnat. Ty rozdíly mezi holčičkami a chlapečky jsou tak veliký. Ajka taky jako malá musela u všeho asistovat, se vším pomáhat. Ale Matouš to dělá s jistou precizností a zručností. Snad to jsou geny.

Dneska jsme byli zavření doma i když bylo krásně. Matoušek měl včera večer horečky, a dnes taky teplotkuje. Ještě že tu táta nechal rozestavěný ty skříně a šroubováky aspoň na chvíli bylo o zábavu postaráno aspoň na chvíli

365 - den 157 - Poslední snímek

Dopoledne Jirka montoval nově dovežený nábytek. Včera mu ty dvě hodiny jaksi nestačily. Tvrdil dejte mi dvě hodiny bude to pokupě :-)))). Když se Mates po obědě vyspal, tak jsme jeli zas na zámek obhlídnout co je tam nového a Jirka tam vlastně ještě nebyl. Konečně se nám podařilo projít až k malému zámečku. A tam mi došla baterka. No neva nosím přece náhradní. HAHA taky nenabitá, ale určitě jeden snímek ještě zvládne. Moc se mi líbilo jak byl nasvětlený zámečeka kaluže na cestě a vůbec, chtěla jsem si to vyfotit. Akorát jsem musela vyhnat děti ze záběru, počkat až nikdo nepůjde...protože jsem věděla že druhou šanci dneska už nedostanu.

365 - den 156 - Výlet do Mnichova

Ráno se Ajka probudila s totálně zalepenejma očičkama, naštěstí sebou vozím docela dobře vybavenou lékárničku, takže máme čím kapat. Bylo nádherně tak nám bylo líto zůstávat zavření doma. Takže jsme vyrazili s tátou do Mnichova. On tam jel pro starý-nový nábytek, který jsme zakoupili od jeho kolegy. A protože kolega bydlí hned u Olympiaparku, tak jsme měli cíl výletu jasný. Úplnou náhodou jsme natrefili na bleší trh a z toho byly děti u vytržení. Nechápu, byla to vesměs samá veteš, ale dětem se to moooooc líbilo. Pak jsme ještě popošli k olympijskému stadionu, ten se zase hodně líbí mně. Tuhle stavbu obdivuju pokaždý. Vždy když jsme jeli přes Mnichov tak mě fascinoval a teď se na něj můžu chodit dívat podstatně častěji. Z mého pohledu to je neskutečně úžasná stavba, hlavně z hlediska statiky. Ten kdo tohle navrhnul musel být PAN ARCHITEKT. A musím vložit ještě jednu fotečku. Zde jsem využila trochu fyziky abych do objektivu dostala celý stadion a toho že má Ajka zánět očiček.

365 - den 155 - Sněhová kalamita

Opět se s dětma přesouvám za hranice všedních dní. Celé dopoledne jsem balila, ládovala do auta, pak rychle vyzvednout Ajku ze školky,na poštu a tradáááá směr Plzeň - Rozvadov - Regensburg - Mnichov. Kousek před Plzní začaly na dálnici najíždět sypače, tak jsem se divila co jako pohledávají na suché dálnici. Pak jsem si řekla no to oni asi preventivně budou solit, kdyby náhodou začalo něco padat aby ta dálnice nenamrzala.

Protože na mě blikalo hladové oko, sjela jsem k benzínce a pak jsem pokračovala dál. U Plzně už začínalo něco bílého poletovat vzduchem a za Plzní to začalo, padalo a padalo a padalo, sypače asi pro jistotu z dálnice sjely, aby náhodou nepřišly k úhoně.Další jsem potkala až na Rozvadově. Dálnice neprotažená, do levýho pruhu se vůbec nedalo vjet, jedinej kdo tam vjel byli čeští autobusáci, ti to mastili jakoby se nechumelilo.....

Celou dobu jsem si říkal, že určitě soudruzi v NSR k tomu budou přistupovat líp než soudruzi v ČR a tam že ta dálnice už určitě bude sjízdná. No taky že jo. Takže zbytek cesty byl v poho. Připravený foťák jsem teda ani nevytáhla, neb jsem se držela volantu jako klíště a byla jsem ráda, že jsem ráda a ani jsem nikam nezajížděla si tu čínu vyfotit.

365 - den 154- Hlídací

Dneska jsem měla zase na hlídání sousedovic Věrušku, včera byl na hlídání Matoušek. Bylo krásný dopoledne, tak jsem rychle spáchala oběd, nabalila obě děti a šupajdili jsme ven. Vyzbrojila jsem se i foťákem, že určitě v tom krásném počasí něco ulovím. Také jsme vzali do papíru krabice, které náš tatínek sliboval vyhodit hned po Vánocích, asi myslel po těch v roce 2009.
No a ze stěhování krabic, byly jediné fotky co jsem ulovila,neb na našeho Matese u konetejneru s papírem fouknul větřík a on prohlásil domů a nabral mety směr náš vchod a tím naše vycházka skončila. Protože je trochu nastydlý,tak jsem mu to i tolerovala.

365 - den 152 a 153.

Měla jsem nějaké pobíhací dny a ani jsem fotit zase nestíhala a taky bylo ošklivě nevlídno. To většinou nemám náladu na focení. Ve středu jsem si aspoň zvedla náladu a nachystala se na jaro. Cestou jsem v centru potkala krásný krámek plný semínek a sazeniček. Tak jsem tam hnedle nechala dvě stovky. A to mě fakt mrzelo že sebou nemám foťák, tam bych fotila hnedle.

365 - den 151 - Autorka

Dneska jsem dala foťák do ruky Andrejce a ona fotila jak skládám krabice na hračky. Zrcadlovka je na ni ještě moc velká a těžká a zoom ovládat vůbec nemůže zvládnout, ale spoušť a "zaměřování" pochopila hnedle. Fotku jsem naschvál neořezávala. A tímto plním i jednu z "povinností", že autor by se měl čas od času na blogu objevit. Rozhodně to nebude pravidelně jednou měsíčně

365 - den 150 - Barevná Ikea

Cestou zpět do Prahy, jsme se stavili na oběd v Ikee, pro děti ideální místo, samoobslužné pulty,takže oběd je na stole hneda dětský koutek, kde si můžou pohrát.

365 - den 149 - Zima

Konečně jsme vyrazili správným směrem za Paní Zimou. Když začala vládnou v Praze přesunuli jsme se k Mnichovu a tam nebyl skoro žádný sníh. Než jsme se vrátili do Prahy, tak už to tady bylo vše takový ušmudlaný, rozhodně ne takový ten jiskřivý snížek, čerstvě napadený. Směrem na východ od Prahy ovšem paní Zima stále vládne a už mám taky zachumlanou fotečku.
Akorát teda koukám, že budu muset vyčistit objektiv :-O

365 - den 148. - Dort pro babičku

Zítra máme jet přát babičce chrudimský a švagrušce k narozeninám. Tak jsme s dětma pekly banánový dortík. Já ho ještě dodělávala skoro do půl dvanáctý v noci.

A poposkočíme v ději na sobotu. A ten dortík nakonec zůstal doma na balkóně a babička nedostala nic. Takže babi, dort byl plněný banány v karamelu a vypadal takhle. Ale dětem nakonec nechutnal. Nám teda jo!!!! Akorát ty banány na tom vzduchu trochu víc ztmavly.

Pro zájemce kdo by chtěl vyzkoušet netradiční recept, tak je z Apetitu 9/2007. Banánový dort

a jedno slíbené foto pro babičku

365 - den 147 - Dozvuky Vánoc

Jak mám ráda, zdobení bytu na Vánoce, tak nesnáším likvidaci výzdoby. Ale někdo to udělat musí. Teď už je zase pěkně v krabicích připavená na příští rok. Ale letošek je trochu jiný. Díky kamarádce Hance se budu na příští Vánoce připravovat mnohem dříve, vlastně už teď. Budu korálkovat vánoční ozdobičky.

365 - den 146 - Zima z tepla domova

Přemýšlela jsem u kuchyňské linky co tak nejlepšího dnes vyfotit a najednou koukám, že na protějším domě jsou v okapu rampouchy. Takže jsem se jala hledat teleobjektiv, abych si je mohla vyfotit. Tím jak jsme několikrát komplet přestěhovávali byt, naposled byly velký škatulata letos v květnu, tak věci které leta měly své místo, to místo změnily a teď nemůžu často spoustu věcí najít. Tak se stalo i s teleobjektivem. Šla jsem najisto do skříně v ložnici a tam nic. Tak už méně jistá jsem šla do jiné skříňky v ložnici a tam taky nic. No naštěstí manžel na mailu, dal další dvě možnosti kde může objektiv být a opravdu v jedné té skrýši byl!!!!! Sláva, takže můžu fotit. A dneska hezky pěkně v teplíčku, bez omrzlých prstů, jen jsem si pootevřela okno.

Fotka teda nic moc, ale nemusela jsem ven!!!!!

365 - den 145 - Na letních gumách

aneb mámina posilovna. Jezdit s kočárkem, notabene s golfáčema, kterej má malý kolečka a navíc úplně hladký kolečka (nějak jsme nenasadili zimáky) po neuklizených zasněžených ulicích je opravdu dost náročný. Kdyby to aspoň mělo nějaký efekt na mou váhu :-).

Je zajímavý, že chodníky, které přináležejí k domům jsou povětšinou perfektně uklizené. Ač patří městu, tak majitelé nemovitostí mají povinnost tyto chodníky uklízet. Ale chodníky o které se má starat město, protože k žádné nemovitosti nepřiléhají, jsou těžce zanedbané.

A ještě mám jeden poznatek z focení ne jen z dnešního. V zimě se fotí hodně blbě, neumím fotit v rukavicích a než něco vyfotím,tak mám ruce zmrzlé na kost. Obdivuju Jirku, že byl schopnej na jeho polárních výpravách vůbec fotit a to ještě neměl tak jednoduchý že by vyndal jen foťák, měl baterku umístěnou v kapse blízko těla, aby nevychladla a rychle se nevybíjela, od ní vedly drátky rukávem a ty drátky před každým focením musel připojit do foťáku, přes redukci na AAA baterie. Takže nemůže být řeč o tom že by pracoval v polárních rukavicích. Brrrrr.

365 - den 144 - Už zase ve starých kolejích

Skoro po měsíci už zase najíždíme na normální režim. Denně nabalit ráno obě děti a dojít s Ajkou do školky. Jeden z okamžiků, kdy nesnáším zimu. To oblíkání je děsný, zvlášť nespolupracujícího vztekajícího se Matese. A většinou když nestávkuje jedno dítko, stávkuje druhý dítko. Sousedi už z nás mají srandu, protože téměř každé ráno odcházíme se řevem. Mně to teda vtipný nepřijde :-).

Odpolko jsem ještě měla nějaké vyšetření, takže jsem musela Matouše budit, abychom stihli vyzvednout Ajku ze školky a dojít na polikliniku. Děti byli v ordinaci neskutečně hodný, to fakt neznám. Seděly na lavici, sledovaly co pan doktor dělá a ani nedutaly. Opravdu úžasný. Pan doktor je děsně chválil jak mám hodný děti, tak jsem ho ubezpečila, že to ony jen klamou tělem.

Vyfotila jsem si aspoň břečťan. Chodím kolem něj několikrát denně, je na takovém sloupku. Už jsem ho jednou do projektu fotila, ale nakonec jsem vkládala jinou fotku. Od té doby jsem kolem něj zase chodila. Dneska jsem si ho teda vyfotila znova

365 - den 143 - Neděle

Počasí typicky pražský, inverze a nevlídno, vlezlo. Tohel počasí tak nesnáším. Doplko jsme byli bruslit aby Ajka ukázala tátovi co se naučila. Dokonce si nechal obout brusličky i Matoušek, ale to bylo opravdu jen vožení tátou, má ty nožičky ještě hodně volšový. To třeba až za rok. Ajka zas udělala neskutečný pokrok, krásně se už odráží a má slíbeno, že když se naučí bruslit, tak dostane nové brusle k narozeninám - kolečkový. Je to pro ni ohromná motivace.

365 - den 142 - Úplněk

Tady měla být fotka úplňku a není, protože jsem pořád hledala nějakou zajímavou kompozici až jsme dojeli do Prahy a kompozice byla úplně fuč, protože inverze neukázala ani kousek měsíce.

Zase jsme se přesouvali z Německa do Čech, ještě jsme se stavili v Regensburgu na nákupy, ale nějak nebyla fotící nálada. Děti nás zaměstnávají úplně. V jednu chvíli se mi Mates dokonce ztratil na pěší zóně, což teda byla dooooooost krušná minuta. Jirkovi se chtělo na záchod, tak jsme zamířili k jednomu obchoďáku, Ajka ve výloze obdivovala princeznovské kostýmy a Jirka k nám postavil Matese a šel dovnitř, než jsem se stihla otočit a sledovat co dělá, tak byl fuč. Vyběhla jsem hned na pěší zónu a on nikde, ani vlevo ani vpravo ho nebylo vidět. Naštěstí nezdrhnul daleko, byl jen o kousek dál u výlohy z nádobím (z hrncema a hlavně s pokličkama a pánvičkama), ale jak je mrňavej, tak byl zakrytej velkým květináčem a vůbec nebyl vidět.

Odpolko jsme se vydali dál směrem k ČR a na cestu nám nádherně svítil měsíc,naprosto úžasně, ale ty záběry mi přišly takový fádní a nezajímavé a jak už jsem psala čekala jsem čekala až jsem se dočkala tý inverze :-d

365 - den 141 - Bruslení

Už včera jsem si naplánovala, že dnes děti vysmradím. Včera byl tak nádherný den a my byli doma. Naplánovala jsem si s nimi bruslení v zámecké zahradě. Ajka jásala, protože to bylo dostatečně zajímavé. Bruslení ani náhodou, ale Bruslení na zámku, no paráda. Mates je v tomhle ještě docela dobrý, když jásá ségra, tak jásá taky. Chtěla jsme jet už dopoledne, ale přišla mlha že by se dala kráje a ani rybníček Brčálník nebyl vidět, takže jsem to odložila na odpoledne. Kolem poledne se to vybralo. Takže jsem rychle dala spát Matese s tím že bude mít budíček nejpozději ve dvě hodiny, abychom to stihli.
Ve tři jsme byli na zámku a bruslení mohlo začít. Ajka byla nadšená celou dobu a co mě nejvíce udivilo, že stoupla na brusle a jela o-). Nechápu. Před týdnem dělala scény, že na tom neumí, že padá, klátila se zepředu dozadu, zleva doprava, pořád visela na Jirkovi a nebyla schopná držet jakkoliv stabilitu. Teď jsem sebou měla úplně jiné dítě a ještě ke všemu nadšené a to nadšení mu vydrželo celou hodinu a půl a ani při jednom pádu neřvalo a ještě se tomu smálo. Když spadla naposledy,tak se fakt hodně bouchla a opět mi spadla čelist, protože mi s úsměvem řekla "Ale tohle fakt bolí" a žádnej řev. Prostě dnešní bruslení jsme si užili se vším všudy, škoda že s náma nebyl táta.
Jinak bruslení v zámecké zahradě je super záležitost, na obrovském kanálu bylo místa pro všechny zájmové skupiny, bruslaře, hokejisty i sportovce, kteří házely ty kulaté nesmysly, které nevím jak se jmenují :-d

365 - den 140 - Proflákaný den

Dneska jsem zas ani foťák nevytáhla, teda až večer, když jsem fotila věcičky na MMB. To mám fotek hafo:-))).Děti dopolko zas nechtěly ven, a po obědě Mates spal až do čtvrt na pět, takže venčení bylo opravdu už za tmy a pak jsme jeli rovnou na nákup.
Nicméně fotka do projektu určitě přibude, protože jsem z korálků začla zkoušet i 3D zvířátka, zatímco Mates spal, tak jsem umotala pavoučka a část pavučinky, s tou mi pomáhala Ajak a až to bude komplet tak se určitě pochlubím

365 - den 139 - Vínéééééčko rudé

Den jsme tak nějak proflákali. Děti tu ještě dostali dáreček od Ježíška, aby věděli že i v Německu chodí Ježíšek, akorát jsme tu neměli stromek. No a Ježíšek se nemohl dostat do bytu, protože byly zavřený okna tak ten dárek nechal na terase za oknem O-).
Ven jít samozřejmě nechtěli ani dojít koupit bonbónky. Takže den proflákaný. Ale je fakt, že počasí bylo nic moc, venku není sníh a přes den něco poletovalo, ale spíš jen takový krupky.
S taťkou jsme si večer otevřeli vínečko.

365 - den 138 - Zase přesun

Dny kdy se přesouváme od někud někam většinou nefotím. Nějak nevím co fotit, den je hektický, zabalit, naložit, jet, vyložit, vybalit. Do toho většinou ještě musíme stíhat několik dalších úkonů, které se většinou vyvrbí. Ani dnes to nebylo jiné, balit se mi nechtělo, chodila jsem od ničeho k ničemu. Když dorazil Jirka, tak jsme dali rychlý oběd, dobalili jsme on nanosil věci do auta, já ještě klusala s balíčky na poštu, pak vyzvednout Ajku ve školce a tradáááá směr Mnichov. Na cestě jsme byly skoro 5 hodin, hned za Prahou musela Ajka nutně čůrat u Nýřan zase musela kakat, tam se probudil Mates. Za hranicema se servali o panenku. Doma jsme byli po osmý hodině, takže jsme je nechali chvíli čumákovat a před desátou šupajdili spát. To už jsme byli grogy i my a šli jsme spát taky. Možná až zas budou delší dny bude se dát fotit i cestou.

365 - den 137 - Sněží

Dle zpravodajství přišla na celou Evropu sněhová kalamita. V Praze je tolik sněhu téměř nevídaný jev. Většinou hnedle roztaje. Letos to vypadá, že se udrží déle.
Celý den dneska chumelilo, myslela jsem si jakou z toho nebudou mít děti radost. Ajka byla nadšená, ve školce byli lopatovat, jak mi říkala. Ovšem naše cimprlína Matouš vyjadřuje svůj světonázor na současné meteoroligické podmínky, jedním hysterákem za druhým. Jakmile ho začnu oblíkat do kombinézy, chytne ho amok a řve ještě tak dobrou půl hodinu po tom co vyjdeme z baráku. Dneska jsem vzala místo kočáru boby. Do výtahu jsem ho musela řvoucího donýst, z výtahu vynýst, pak ležel v chodbě ve vchodě, nejdřív na zádech a kopal nohama, pak na břiše a kopal nohama, pak se rozhodl, že teda popojdem a další amok ho chytnul uprostřed silnice, kde sebou naschvál praštil. Dobrou půlku cesty řval, že OUKÁ )(fouká), IMA (zima), BOBOVAT NEEEEE. Pak mu došlo, že přeci můžem jet autem a řval AUTOOOOO a táhnul mě zpět k baráku. Kolemjdoucí ho litovali a že má chudák traumata z tý zimy. Že by někdo politoval mě a že mám traumata z mých dětí, to teda ani náhodou :-)))).
Nakonec jsme teda do školky došli a když viděl jak se Ajka vozí v bobech, tak se zase začal vztekat, že on chce taky. No není to naše zlatíčko?
A fotka? Tu jsem si ráno udělala na parkovišti, tohle se totiž v Praze zas tak často nevidí.

365 - den 136 - Malý táta

Matoušek byl vždyck hrozně něžňoučký k miminkům a vždy mě to překvapovalo a překvapuje do dnes. Ač je to kluk jak se patří, tak u miminek je neskutečně něžný. Andrejka dostala k od Ježíška svoje miminko a Matoušek musí mít taky jedno. Naštěstí mu stačí ještě to po mně, kterého si Ajka moc nevšímala. Večer před spaním si vyžádal "MIMINO" do postýlky a pusinkoval ho a mazlil se s ním.
Snad z něj jednou vyroste velký skvělý táta a ta něžnost a pozornost mu zůstane.

365 - den 135 - Mrazivý den

Dnešek byl opravdu hodně mrazivý, ale krásný. V Praze téměř nevídané meteoroligické podmínky. Chtěla jsem vyrazit ven už dopoledne, ale děti tvrdošíjně odmítaly, takže jsme šli až navečer, což teda taky nebylo moc vítáno a téměř nikam jsme nedošli, protože Mates vyjadřoval svůj světonázor na venčení, jedním hysterákem za druhým a pořád se válel po zemi a řval.
Ale aspoň nějaké západy slunce se mi podařilo vyfotit.

365 - den 134 - Orchideje

Už delší dobu si chci nějak vyfotit orchideje co mi momentálně kvetou v koupelně. Je to moje nejoblíbenější kytka na pěstování. Není vůbec náročná a poté co jsem orcidee mohla přestěhovat do nové koupelny, která má okno, tak se jim daří ještě 100x líp. Mají tam naprosto ideální podmínky, hodně světla,ale ne přímé slunce a dostatek vlhkosti. A za toto stěhování se mi odměňují krásnými květy. Květenství jim vydrží vždy několik měsíců. Rozkvétají postupně, takže z jejich květů mívám radost dobrého půl roku.

A ještě jedna fotečka trochu komplexnější.

365 - den 133 - Nový rok

Na Nový rok se tradičně hraje se sousedy fotbálek Ny Mydlinkách, letos to dostálo svému názvu, protože na hřišti byly zmrzlé kaluže a klouzalo to jako na mydlinkách a pak se pokračuje v oslavách. Navečer jsme jeli koukat na pražský ohňostroj, vyzbrojila jsem se stativem a najivně jsem doufala že si ulovím nějaké ohňostrojové fotky. Po půlnoci jsem něco zkoušela bez stativu, protože jsem ho neměla připravený, ale to se fakt nedá udržet ani opřený. No teď jsem taky nic neulovila, protože všude bylo děsně moc lidí a místo focení jsem měla na ramenou Matese a Jirka Ajku, aby aspoň děti něco viděly.
Po ohňostroji jsme se ještě šli projít po Vyšehradě, tak jsem aspoň trochu zkoušela fotit noční snímky. Nicméně nebyl čas na hraní si s časy, protože byla kosa jak v ruským filmu a Ajka již zase byla protivná.....