Skoro po měsíci už zase najíždíme na normální režim. Denně nabalit ráno obě děti a dojít s Ajkou do školky. Jeden z okamžiků, kdy nesnáším zimu. To oblíkání je děsný, zvlášť nespolupracujícího vztekajícího se Matese. A většinou když nestávkuje jedno dítko, stávkuje druhý dítko. Sousedi už z nás mají srandu, protože téměř každé ráno odcházíme se řevem. Mně to teda vtipný nepřijde :-).
Odpolko jsem ještě měla nějaké vyšetření, takže jsem musela Matouše budit, abychom stihli vyzvednout Ajku ze školky a dojít na polikliniku. Děti byli v ordinaci neskutečně hodný, to fakt neznám. Seděly na lavici, sledovaly co pan doktor dělá a ani nedutaly. Opravdu úžasný. Pan doktor je děsně chválil jak mám hodný děti, tak jsem ho ubezpečila, že to ony jen klamou tělem.
Vyfotila jsem si aspoň břečťan. Chodím kolem něj několikrát denně, je na takovém sloupku. Už jsem ho jednou do projektu fotila, ale nakonec jsem vkládala jinou fotku. Od té doby jsem kolem něj zase chodila. Dneska jsem si ho teda vyfotila znova
Žádné komentáře:
Okomentovat