365 - den 171 - Háčkování

Čas od času se mi hodí to co jsem se v mládí naučila, přesně dle hesla co se v mládí naučíš ve stáří jako když najdeš. Tentokrát to je háčkování a posléze i šití a dokonce se mi hodí i to co jsem se naučila ve stáří, teprve nedávno a to je korálkování. Ajka bude mít karneval a jelikož je posedlá princeznama, tak chce jít samo za princeznu. Pořád jsem se jí snažila ukecat na něco jiného, už byla zpracovaná na čarodejnici, ale pak mě napadlo že by mohla jít za ZUBEJDU, byla z toho nadšená a já vlastně taky, akorát to pro mě generuje dost práce :-))). Začla jsem tím, že háčkuju čepeček, na kterém budou penízky. Pak teda budu muset ještě spíchnout to ostatní.

365 - den 169 - Zapomenuté ramínko

Ráno cestou ze školky jsem zvedla hlavu vzhůru a koukám, že na stromě v zahradě visí ramínko asi něčí vtípek, nebo nevím, bylo dost vysoko a daleko za plotem, aby ho tam dal někdo z ulice. Majitelé domu a zahrady vypadají zas moc distingovaně na to aby si ho tam z recese pověsili. Ale já měla jasno o fotce do blogu :-d

365 - den 150 - Barevná Ikea

Cestou zpět do Prahy, jsme se stavili na oběd v Ikee, pro děti ideální místo, samoobslužné pulty,takže oběd je na stole hneda dětský koutek, kde si můžou pohrát.

365 - den 147 - Dozvuky Vánoc

Jak mám ráda, zdobení bytu na Vánoce, tak nesnáším likvidaci výzdoby. Ale někdo to udělat musí. Teď už je zase pěkně v krabicích připavená na příští rok. Ale letošek je trochu jiný. Díky kamarádce Hance se budu na příští Vánoce připravovat mnohem dříve, vlastně už teď. Budu korálkovat vánoční ozdobičky.

365 - den 146 - Zima z tepla domova

Přemýšlela jsem u kuchyňské linky co tak nejlepšího dnes vyfotit a najednou koukám, že na protějším domě jsou v okapu rampouchy. Takže jsem se jala hledat teleobjektiv, abych si je mohla vyfotit. Tím jak jsme několikrát komplet přestěhovávali byt, naposled byly velký škatulata letos v květnu, tak věci které leta měly své místo, to místo změnily a teď nemůžu často spoustu věcí najít. Tak se stalo i s teleobjektivem. Šla jsem najisto do skříně v ložnici a tam nic. Tak už méně jistá jsem šla do jiné skříňky v ložnici a tam taky nic. No naštěstí manžel na mailu, dal další dvě možnosti kde může objektiv být a opravdu v jedné té skrýši byl!!!!! Sláva, takže můžu fotit. A dneska hezky pěkně v teplíčku, bez omrzlých prstů, jen jsem si pootevřela okno.

Fotka teda nic moc, ale nemusela jsem ven!!!!!

365 - den 141 - Bruslení

Už včera jsem si naplánovala, že dnes děti vysmradím. Včera byl tak nádherný den a my byli doma. Naplánovala jsem si s nimi bruslení v zámecké zahradě. Ajka jásala, protože to bylo dostatečně zajímavé. Bruslení ani náhodou, ale Bruslení na zámku, no paráda. Mates je v tomhle ještě docela dobrý, když jásá ségra, tak jásá taky. Chtěla jsme jet už dopoledne, ale přišla mlha že by se dala kráje a ani rybníček Brčálník nebyl vidět, takže jsem to odložila na odpoledne. Kolem poledne se to vybralo. Takže jsem rychle dala spát Matese s tím že bude mít budíček nejpozději ve dvě hodiny, abychom to stihli.
Ve tři jsme byli na zámku a bruslení mohlo začít. Ajka byla nadšená celou dobu a co mě nejvíce udivilo, že stoupla na brusle a jela o-). Nechápu. Před týdnem dělala scény, že na tom neumí, že padá, klátila se zepředu dozadu, zleva doprava, pořád visela na Jirkovi a nebyla schopná držet jakkoliv stabilitu. Teď jsem sebou měla úplně jiné dítě a ještě ke všemu nadšené a to nadšení mu vydrželo celou hodinu a půl a ani při jednom pádu neřvalo a ještě se tomu smálo. Když spadla naposledy,tak se fakt hodně bouchla a opět mi spadla čelist, protože mi s úsměvem řekla "Ale tohle fakt bolí" a žádnej řev. Prostě dnešní bruslení jsme si užili se vším všudy, škoda že s náma nebyl táta.
Jinak bruslení v zámecké zahradě je super záležitost, na obrovském kanálu bylo místa pro všechny zájmové skupiny, bruslaře, hokejisty i sportovce, kteří házely ty kulaté nesmysly, které nevím jak se jmenují :-d

365 - den 139 - Vínéééééčko rudé

Den jsme tak nějak proflákali. Děti tu ještě dostali dáreček od Ježíška, aby věděli že i v Německu chodí Ježíšek, akorát jsme tu neměli stromek. No a Ježíšek se nemohl dostat do bytu, protože byly zavřený okna tak ten dárek nechal na terase za oknem O-).
Ven jít samozřejmě nechtěli ani dojít koupit bonbónky. Takže den proflákaný. Ale je fakt, že počasí bylo nic moc, venku není sníh a přes den něco poletovalo, ale spíš jen takový krupky.
S taťkou jsme si večer otevřeli vínečko.

365 - den 137 - Sněží

Dle zpravodajství přišla na celou Evropu sněhová kalamita. V Praze je tolik sněhu téměř nevídaný jev. Většinou hnedle roztaje. Letos to vypadá, že se udrží déle.
Celý den dneska chumelilo, myslela jsem si jakou z toho nebudou mít děti radost. Ajka byla nadšená, ve školce byli lopatovat, jak mi říkala. Ovšem naše cimprlína Matouš vyjadřuje svůj světonázor na současné meteoroligické podmínky, jedním hysterákem za druhým. Jakmile ho začnu oblíkat do kombinézy, chytne ho amok a řve ještě tak dobrou půl hodinu po tom co vyjdeme z baráku. Dneska jsem vzala místo kočáru boby. Do výtahu jsem ho musela řvoucího donýst, z výtahu vynýst, pak ležel v chodbě ve vchodě, nejdřív na zádech a kopal nohama, pak na břiše a kopal nohama, pak se rozhodl, že teda popojdem a další amok ho chytnul uprostřed silnice, kde sebou naschvál praštil. Dobrou půlku cesty řval, že OUKÁ )(fouká), IMA (zima), BOBOVAT NEEEEE. Pak mu došlo, že přeci můžem jet autem a řval AUTOOOOO a táhnul mě zpět k baráku. Kolemjdoucí ho litovali a že má chudák traumata z tý zimy. Že by někdo politoval mě a že mám traumata z mých dětí, to teda ani náhodou :-)))).
Nakonec jsme teda do školky došli a když viděl jak se Ajka vozí v bobech, tak se zase začal vztekat, že on chce taky. No není to naše zlatíčko?
A fotka? Tu jsem si ráno udělala na parkovišti, tohle se totiž v Praze zas tak často nevidí.

365 - den 114 - Korálkování

Tak už v tom taky jedu, Hani až nakoukneš, tak ti ještě jednou musím pěkně poděkovat :-)))). Nechtěla jsem dalšího koně, už jich před sebou tlačím dost a nemám na ně čas. Zas je pravda, že se neumím věnovat jednomu koni na pořád. Možná tím že si dokážu, že toho koně zvládám, musím jít krotit zase jiného koně a vždy se nadchnu pro něco dalšího.

Takže včera jsem navštívila korálkový obchod, nechala tam hrozně peněz a teď tvořím. Je pravda, že Ajka je z hvězdiček nadšená a moc ji baví se přehrabovat v pytlíčkách s korálky. I v obchodě byla moc hodná a bavilo ji to tam. Škoda, že je zatím malá na takovéhle korálkování, i když možná společně nějakou malou hvězdičku vytvoříme.

Dneska jsme se dozvěděli i smutnou zprávu, snad to vše dobře dopadne. Jirkův táta je v nemocnici po mozkové příhodě. Snad to vše dobře dopadne a děda si ještě bude moct užívat hodně dlouho vnoučátek.

365 - den 103 - "Dvojčátka"

Se sousedkou co má stejně starý děti jako my jsme se dohodly, že si budeme na střídačku hlídat děti. Jednou v týdnu ona, jednou v týdnu já a aspoň budeme mít pro sebe celé dopoledne. Dneska jsme začínali a já měla na dopoledne na starost Věrušku, je o trošku mladší než Matoušek, ale opravdu jen o malinko.


Děti byly docela hodný a relativně zvladatelný,asi i tím že to pro ně byla novinka. Nicméně motorkářský výlet s dvojčaty mi přijde dost náročný. Věruška moc pomalá, Matoušek moc rychlý a já mezi nima a nevěděla jsem za kým dřív. Asi si příště vezmu nějaký vodítko.


Za barákem jsme potkali mamču s opravdovými dvojčátky, která jsou taky stejně stará jako naši prcci. Tak jsem ji říkala že ji obdivuju, jak s nima chodí jen s motorkama, tak mě uklidnila, že až to budu podnikat častěji, že už je budu mít sesynchronizovaný:-). Jsem ráda, že mám "dvojčátka" jen na jedno dopoledne v týdnu.

365 - den 100. - Výprava za lesními skřítky

Tak už je tu taky stovka. Jsem zvědavá, jestli vydrží i dvoustovka. Ale vím že mám ještě spoustu nedoplněných restů z minulého týdne, takže vlastně není co oslavovat.

Dneska jsem vyrazili za lesními skřítky do Modřanské rokle. Akce se pořádala už potřetí, nám se poštěstilo ji navštívit poprvé. Vždy jsme byli mimo Prahu, nebo jsme měli jinou akci. Dětičkám se to moc líbilo, bylo několik stanovišť, kde plnili úkoly. A na všech stanovištích byly rozsvícené dýně a lampičky. Startovali jsme kolem půl čtvrté, takže do cíle jsme došli až za tmy, tak to mělo své kouzlo. Bohužel na focení nic moc, nechtěla jsem blesk a z ruky bez stativu se za těchto světelných podmínek fotí hooodně špatně.

A další pozitivní věc na této akci je, že jsem se dozvěděla o aktivitách které jsou zde v Modřanech o kterých jsem ještě nevěděla. Třeba že v březnu se pořádá týden na horách na biofarmě s vyráběnkama, koníkama a sportovníma aktivitama. Docela o tom uvažuju že pojedem, akorát se mi to kryje ještě s jinou akcí, tak teď mám hlavu zamotanou.