365 - den ----- Staré střídá nové

Opět chválím projekt, protože si všímám věcí kterých bych si nevšimla a dnes jsem v jedné zahradě ulovila staré jablíčko na stromě a nedaleko něj už raší květy na nová jablíčka.

365 - den ---- Jaro všude kolem nás

Cesta do školky a ze školky už začíná být podstatně veselejší, než před pár týdny. Ač paní Zima stále bojuje, tak už ztrácí dech a sluníčko a příroda pomalu začínají vítězit. Ještě pár týdnů a už bude zcela pryč

365 - den ---- Kaštanová alej

Jednoho den se v naší krásné aleji na některých stromech objevily značky a cedule, že tento strom bude z bezpečnostních důvodů pokácen. Doufala jsem že to neuvidím, až to nastane, že se to stane až budeme na dovolené. Bohužel neměla jsem to štěstí. A viděla jsem to v akci.

Jasně bezpečnost je důležitá, ale to místo ztrácí svoje kouzlo. Naštěstí ještě hodně stromů zbylo, ale kdykoliv zas nějaký úředník může rozhodnout, že jsou nebezpečné. Dokonce i Mates když jsme šli odpolko do školky krabatil bradičku a plačtivě říkal STOMY :-(((((.

365 - den --- MDŽ

8. březen Mezinárodní den žen. Za komunistů velmi zprofanovaný svátek, mamka vždy donesla z práce utěrky, nebo ručník, rozdávalo je ROH a vlastně dostaly i kytku, no a chlapi to pojímali po svém a většinou se sťali na podnikových večírcích. Po revoluci se zrušilo téměř vše co mělo jen nějakou souvislost s komunismem, takže i MDŽ, ale pak zas někdo vymyslel, že to nevymysleli komunisti, ale že to je opravdu MEZINÁRODNÍ DEN ŽEN a zase se tento den zapsal do kalendáře.

Já tenhle svátek nikdy neměla ráda, hlavně jako dospívající dítko, protože tento den mám i svátek a vždy jsem se cítila taková jakoby zapomenutá :-d, ted už mi to je jedno. No a z krásných kytiček mám vždy radost.

365 - den 163 - Výlet na Nymphenburg

Je sobota a děti jsou jakš takš fit a předpověd počasí též tak nějak ucházející, takže jsme se rozhodli pro celodenní výlet. Původně jsme mysleli na technické muzeum, ale nakonec zvítězilo bruslení a abychom poznali zas něco nového, tak jsme tentokrát jeli brusli na zámek Nymphenburg přímo v Mnichově. Auto jsme nechali u jiného zámečku Blutenburg a dali jsme si procházku obrovským parkem až k Nymphenburgu. Mnichov je opravdu krásný město plný zeleně a parků. Všude běhají lidi, nebo jezdí na kole, tak nějak na člověka dýchá klid a pohoda. Což v Praze teda dýchá jen stres a naštvání.
Bruslení se nám vydařilo, Ajka bruslí už jak profík s tátou včera natrénovali krasobruslařské figury, tak nám je dnes museli předvést. Den se nám opravdu vydařil.
Jinak fotka mě stála docela dost úsilí. Tekoucí vodu jsem si chtěla vyfotit už několikrát, nikdy jsem sebou neměla stativ. Ani tentokrát ne, ale bylo tam příhodné zábradlí. Když jsme šli okolo poprvé, tak bylo moc světla a foťák to prostě nezvládl, teda spíš objektiv. Nicméně jsem měla štěstí, že jsem se vracela pro auto a už nebylo tolik slunka a vracela jsem se stejným místem. Ale příště by to chtělo mít ten stativ a najít si lepší místo na focení.

365 - den 162. - Námraza

Už jsme konečně zas začli chodit ven. Nejdřív jsme se jeli vyvenčit na nákupy a dneska dorazil táta dřív z práce a jel vyvenčit Ajku na bruslení. Matoušek spinkal, tak jsem zůstala doma a jen jsem vyběhla na zahrádku vyfotit námrazu. Ta zahrádka má svou výhodu v těchto dnech, kdy jsme skoro pořád zavření doma a nápady na focení docházejí.

365 - den 157 - Poslední snímek

Dopoledne Jirka montoval nově dovežený nábytek. Včera mu ty dvě hodiny jaksi nestačily. Tvrdil dejte mi dvě hodiny bude to pokupě :-)))). Když se Mates po obědě vyspal, tak jsme jeli zas na zámek obhlídnout co je tam nového a Jirka tam vlastně ještě nebyl. Konečně se nám podařilo projít až k malému zámečku. A tam mi došla baterka. No neva nosím přece náhradní. HAHA taky nenabitá, ale určitě jeden snímek ještě zvládne. Moc se mi líbilo jak byl nasvětlený zámečeka kaluže na cestě a vůbec, chtěla jsem si to vyfotit. Akorát jsem musela vyhnat děti ze záběru, počkat až nikdo nepůjde...protože jsem věděla že druhou šanci dneska už nedostanu.

365 - den 149 - Zima

Konečně jsme vyrazili správným směrem za Paní Zimou. Když začala vládnou v Praze přesunuli jsme se k Mnichovu a tam nebyl skoro žádný sníh. Než jsme se vrátili do Prahy, tak už to tady bylo vše takový ušmudlaný, rozhodně ne takový ten jiskřivý snížek, čerstvě napadený. Směrem na východ od Prahy ovšem paní Zima stále vládne a už mám taky zachumlanou fotečku.
Akorát teda koukám, že budu muset vyčistit objektiv :-O

365 - den 146 - Zima z tepla domova

Přemýšlela jsem u kuchyňské linky co tak nejlepšího dnes vyfotit a najednou koukám, že na protějším domě jsou v okapu rampouchy. Takže jsem se jala hledat teleobjektiv, abych si je mohla vyfotit. Tím jak jsme několikrát komplet přestěhovávali byt, naposled byly velký škatulata letos v květnu, tak věci které leta měly své místo, to místo změnily a teď nemůžu často spoustu věcí najít. Tak se stalo i s teleobjektivem. Šla jsem najisto do skříně v ložnici a tam nic. Tak už méně jistá jsem šla do jiné skříňky v ložnici a tam taky nic. No naštěstí manžel na mailu, dal další dvě možnosti kde může objektiv být a opravdu v jedné té skrýši byl!!!!! Sláva, takže můžu fotit. A dneska hezky pěkně v teplíčku, bez omrzlých prstů, jen jsem si pootevřela okno.

Fotka teda nic moc, ale nemusela jsem ven!!!!!

365 - den 144 - Už zase ve starých kolejích

Skoro po měsíci už zase najíždíme na normální režim. Denně nabalit ráno obě děti a dojít s Ajkou do školky. Jeden z okamžiků, kdy nesnáším zimu. To oblíkání je děsný, zvlášť nespolupracujícího vztekajícího se Matese. A většinou když nestávkuje jedno dítko, stávkuje druhý dítko. Sousedi už z nás mají srandu, protože téměř každé ráno odcházíme se řevem. Mně to teda vtipný nepřijde :-).

Odpolko jsem ještě měla nějaké vyšetření, takže jsem musela Matouše budit, abychom stihli vyzvednout Ajku ze školky a dojít na polikliniku. Děti byli v ordinaci neskutečně hodný, to fakt neznám. Seděly na lavici, sledovaly co pan doktor dělá a ani nedutaly. Opravdu úžasný. Pan doktor je děsně chválil jak mám hodný děti, tak jsem ho ubezpečila, že to ony jen klamou tělem.

Vyfotila jsem si aspoň břečťan. Chodím kolem něj několikrát denně, je na takovém sloupku. Už jsem ho jednou do projektu fotila, ale nakonec jsem vkládala jinou fotku. Od té doby jsem kolem něj zase chodila. Dneska jsem si ho teda vyfotila znova

365 - den 135 - Mrazivý den

Dnešek byl opravdu hodně mrazivý, ale krásný. V Praze téměř nevídané meteoroligické podmínky. Chtěla jsem vyrazit ven už dopoledne, ale děti tvrdošíjně odmítaly, takže jsme šli až navečer, což teda taky nebylo moc vítáno a téměř nikam jsme nedošli, protože Mates vyjadřoval svůj světonázor na venčení, jedním hysterákem za druhým a pořád se válel po zemi a řval.
Ale aspoň nějaké západy slunce se mi podařilo vyfotit.

365 - den 98. - Západ slunce

Dnes jsem zase měla rozlítáno, dopolko jsem byla na návštěvě u kamarádky, dlouho jsme se neviděly, tak jsme pěkně pokecaly.

Odpolko jsme zas šli na tanečky a sluníčko zase takhle malovalo.

365 - den 80. - Houbaření

Grrrr. Potřetí se mi to smazalo. Kak eto vazmožno? Fakt nechápu. Byli jsme houbařit a bylo tam krásně. Víc už fakt psát nebudu, protože se to určitě zase neuloží a skočí to jinam.

365 - den 79. - Oslavička

Dneska jsme se opět přesouvali do Chrůdi, jeli jsme ještě slavit Matouškovi a moje narozky. Odjezd byl opět pozdější, než jsme plánovali, ještě jsem musela skočit na poštu a taky jsme ještě cestou u Hradce předávali kočárek, co si jedna maminka ode mě koupila. Ajka nám tu cestu tentokrát nechala pěkně vyžrat, když jsme najeli na spojku tak si vymyslela, že má hlad. Nejvtipnější na tom bylo, že jsem jí na cestu chtěla koupit rohlík a ona ho nechtěla. Takže prostě měla peška, my bohužel s ní,protože řvala skoro až do Hradce.

Ale odpolko už byla miloučká a oslavička proběhla velmi příjemně.

365 - den. 67. - Český les

Dnes už počasí teda ukázalo svoji méně přívětivou tvář. Od rána bylo zataženo a nevlídno. Rozhodli jsme se nablížit auty co nejvíce k hřebenu Českého lesa a udělat si pěší výlet po hřebeni. Plán byl udělat dvě skupinky, jednu kočárkovo vozíčkovou, která půjde do Vranovského sedla po silnici a druhou bez zátěže, která půjde po hřebeni též do Vranovského sedla, kde se obě skupiny potkají, vymění si zátěže a budou pokračovat zpět po trase, kterou ještě neabsolvovali, jen prťata ve vozíčcích a kočárech budou pokračovat po stejné trase.

Náš Mates bohužel sabotoval veškeré plány, do vozíku k Jonáškovi nechtěl, tak jsme ho šupli do půjčené krosny a vydali se na hřeben se skupinou bez zátěže. Bohužel naše zátěž byla navíc velmi hlasitě vyjadřující svůj nesouhlas. Ajka naštěstí šlapa s Ondráškem bez protestů. Měli zas plnou hlavu kance, jak ho nejlépe ulovit a na nějaké protesty ohledně šlapání do kopce neměli čas.

Po hodině řevu a protestů jsme se rozhodli, že to fakt nemá cenu a oddělili jsme se a šli zpět k autům. Cestou dolů už začalo pršet a pršet více méně nepřestalo. Po návratu do školy jsme dali rychlou večeři a děti s tátama ještě vyrazili na místní lampionový průvod. Tam jsem teda už nešla, byla zima a už se mi vylejzat nechtělo. Děti ovšem byly nadšený a tátové taky, protože v občerstvovacím stanu se zahřáli panáčkama:-)))).

Přidávám ještě jednu portrétku, Ajka s Ondráškem se chtěli fotit v kapradí, ale těsně před focením měla Ajka zas nějakou plačtivou, tak se nechtěla usmát.

365 - den 61. - Procházka u řeky

Dnes jsme vyrazili k řece. Podle předpovědi to byl poslední krásný den, tak jsme se vydali ještě nasát poslední hřejívé sluneční paprsky. Bylo to fakt nádherný a ještě jsme tam potkali Andrejčina kamaráda ze školky, takže jás i pokecala s jeho maminkou a děti měli zábavu. Fotilo se jedna báseň, že jsem zase nevěděla co dát do projektu.

U řeky to mám moc ráda, člověk by ani neřekl že to je v Praze, jaká tam je pohoda a klídek.

365 - den 59. - Chladná rána

I neděle byla nádherně slunečná, ráno trochu mrazivá, ale sluníčko brzy rozpustilo jinovatku na kapičky vody.

Když jsem se vrátila odpoledne domů, tak děti byly moc miloučký, hlavně Andrejka byla naprosto úžasná holčička, ve dveřích mě přivítala s kytičkou a přáníčkem k narozeninám. Bohužel ale nějakou větší oslavu jsme nestihli, Jirku jsem hned vezla na nádraží a jel do Hradce pro auto a vrátil se až pozdě večer.

365 - den 49. - Jak se fotí pavučina?

Pěkně blbě. Špatně se na ni zaostřuje a vůbec nějak mi to nešlo. Ještěže má ten náš foťák možnost manuálního ostření.

I když každé ráno nadávám na mlhu, tak dneska jsem mohla být ráda, že byla, protože vykouzlila orosené pavučinky a já hned měla téma do projektu.

Jinak den blbec, rvala jsem se opět s úředním šimlem a tentokrát teda vcelku neúspěšně, děsně mě to ubíjí.

365 - den 40. - Poslední dozvuky léta

Další ošklivý upršený den, zase jsme byli více méně doma, vlastně pořád. Jen jsem si vyběhla na zahrádku blejsknout motýlka. Pořád nám tam lítají odpočívat, už jsou taky unavení.

Večer jsme si udělali príma večeři, táta přivez bomboniéru a oslavili jsme si naše 8leté výročí svatby. A pak jsme celý večer sjížděli na youtube záznamy ze sobotního koncertu Xmix, byla to docela sranda.

365 - den 39. - I zde řehtá úřední šiml

Dneska jsme měli dopoledne po místních úřadech. Nejdřív do Dachau na finanční úřad, tam Jirkovi změnili daňovou třídu na ženatýho s dvěmi závazky, což pro nás znamená k dobru asi 300 E měsíčně, takže super. Více méně to nebyl problém, protože měl v ruce dopis, ve kterým bylo napsáno, že má přinýst taxkartu a vůbec jsme nemuseli promluvit, jen jsme ze slušnosti pozdravili.

Dál jsme pokračovali do Mnichova na úřad, kde se přiznává rodičák a tam jsem teda už musela vysvětlit proč tam jdeme. Sázela jsem na to, že tu mají Aj jako druhý jazyk a že přece na tomhle úřadě se Aj domluvím. Takže jsme zkrachovali hnedle na informacích. Ale podařilo se mi vysvětli co potřebuji, dokonce jsme bravurně pochopila, že potřebují vědět kdy se Matouš narodil a hned napoprvé jsem pochopila kam, že to máme jít. Tam už jsem teda předvedla své nacvičené číslo. Paní mi velice ochotně sdělila, že musíme vyplnit zase nějaký formulář a zas ho někam poslat. Pak mlela a mlela a to už teda fakt nevím co. Formulář teda vyplníme a pošleme a snad se konečně dohrabeme k tomu, že mi vyplatí zpětně rodičák za těch x měsíců co ho už neberu.

Odpolko už bylo v poklidu domova a bavorské vesnice :-)))).