Dnešek byl ve znamení balení a přesu do Německa za tátou. Dopoledne bylo dost hektické opepřené Matesovým obdobím vzdoru. Už aby to přešlo, přijde mi že veškerou moji dávku trpělivosti vysála Andrejka s jejím obodobím vzdoru. Asi holt máme děti po svých rodičích a nic s tím nenaděláme a musíme doufat, že z toho vyrostou jako my :-).
Ve dvě hodiny, bylo konečně naložený auto věcma i dětma a mohli jsme vyrazit, až na Rozvadov děti spaly, takže pohoda a jela jsem dobrým směrem, takže ani moc velký provoz. Za Rozvadovem byly sice už vzhůru, ale byly hodný, tak jsem se mohla kochat. Cestou byly neskutečně nádherný výhledy, sluníčko měkoučké, trochu mraků, no naprosto úžasný světlo. Když jsme projížděli krajem chmelnic, tak jsem vážně uvažovala že zastavím a půjdu fotit. Ale sjezdy z dálnice vedly většinou rovnou do měst a ne do chmelnic, kupodivu :-))).
Fotka je od našeho druhého domova. Klasický bavorský vesnický kostel, který nám tu každé ráno v 6 hodin vyzvání a svolává na mši. Pro Pražáky fakt idilka :-))).
Když jsme sem dorazili, tak to tady na mě dýchlo pohodou a klídkem a prostě byla jsem ráda, že jsem zase zpět doma. No a to samé zažívám v Praze, tam cítím to samé, takové uvolnění že jsem zase doma. Asi jsem divná, že dokážu vnímat dvě úplně rozdílná místa téměř stejně, i když ten pocit sounáležitosti s daným místem ve mně vyvolávají rozídlné vjemy. Třeba se tomu říká flexibilita, fakt nevím.
Žádné komentáře:
Okomentovat