Včerejší idilické rozpoložení z krásného slunečného dne, bylo rázem pryč jedním telefonátem. Jirka volal, že nemůže nastartovat auto. Byl v dílnách, děti u tchánovců, bylo už půl devátý, já tu v tu chvíli měla jen nepojízdné auto. No následoval, velmi vypjatý večer, kdy mně ruply nervy, Jirkovi nerupou, ale asi neměl daleko od toho, aby mu taky ruply....
Dnes už jsme byli střízlivější, ač se auto nepovedlo zprovoznit, tak jsme došli k závěru, že jsme vlastně děti štěstěny. Auto vypovědělo službu v dílnách, kde není problém ho nechat odstavený. Kdyby se to stalo cestou na dálnici, byla by to podstatně zapeklitější situace. Jirkův kolega z kanceláře, původně vůbec neměl jet do Čech, ale na poslední chvíli dostal nějaké pozvání na nějakou pařbu u Prahy, takže Jirka má s kým jet do Reichu. No a nakonec se rozhodl že pojede až ráno, takže jsme stihli i původně plánovaný výlet. Sice nebyl celodenní, ale i malý výlet za letadýlky na Točnou se počítá. Prostě jsme děti štěstěny a ne že ne :-)
2 komentáře:
Tak tahle fotka se mi opravdu líbí a moc! Úžasně výstižná k tématu, Andrejku bych skoro nepoznala. Super.
Taky se mi moc líbí tahle fotka, Ajka roste do krásy.
A přeju hodně štěstí s úředním šimlem.
Jurina
Okomentovat