Dnešek, teda vlastně včerejšek, (opět jsem nezvládla dát foto na net), byl ve znamení Matouškovi gradující virózy. Celý den horečkoval, pořád jsem si říkala, ještě dneska a určitě to zítra bude dobrý, i to tak vypadalo. Na večer, když přišel Jirka z práce jsem jela na nákup a Jirka volal, že Matoušek má přes 40, co mu má dát za léky. Večer mu to pořád lezlo, naměřila jsem 40,6, ale ani jsem ten teploměr nenechala doběhnout úplně, řekla bych že tak ty dvě desetinky by ještě vylezl. Nedařilo se to srazit ani zábalama. Takže jsme si udělali výlet do Mnichova na Kinderklinik.
No v porovnání s Čechama ta péče byla o krapítek lepší, ale hlavně taková víc v klidu. Na to, že Matoušek fakt nesnáší dry, tak byl celou dobu naprosto v pohodě, akorát nechtěl ukázat uši a pusu. Sestra i dra každý úkon komentovaly, teď změřím teplotu, teď změřím tep, teď mu dám sáček na moč...... Ne že by to v Čechách nedělali o tom žádná, ta péče tam je určitě hodně kvalitní, ale ten přístup tady byl takový lidštější a přitom stačí malinko, jen nám laikům klidným a příjemný hlasem říct co dělají. A samozřejmě hned při příchodu se nám Dra představila a podala nám ruku. Jsou to blbosti ale člověk se necítí jako PACOŠ.
Jinak závěr zněl viróza, ještě jsme probrali dávkování antipyretik a diazepamu. Po příjezdu domů jsme samozřejmě chtěli jít spát, ale Matoušek byl jiného názoru, tak si do tří do noci hrál, kdy se nám ho podařilo konečně nějak zahlušit. Teda mně ne, ale Jirkovi, já to neustála, ruply mi nervy a byla jsem hodně nepříjemná. :-(.
Žádné komentáře:
Okomentovat