365 - den 71 - Další dortík

Zítra budeme slavit Matouškovy narozeninky a tak jsem si zase hrála. Původní záměr byl traktor, dort sice jako traktor nevypadá, ale snad i autíčko potěší. Nechtělo se mi dort tolik ořezávat, bylo mi líto materiálu.

365 - den 70. - velké prádlo

Podobné fotky už některé blogařky měly, takže se opičím:-))). Jenže už dva dny nedělám nic jinýho než že peru, skládám a žehlím, naštěstí to žehlení je díky sušičce a Euroně dost eliminovaný, ale i to skládání prádla a rozrovnávání do skříní mě už nebaví a ubíjí. Minulý týden jsem nestíhala prát průběžně, takže jsem už z týdne měla požehnanou hromadu, něco přivezl Jirka a pak jsme ještě požehnanou hromadu dovezli z víkendu. Když jsem odcházela odpolko, tak jsem už nestihla ty hromádky roznést kam patří a kupodivu se za tu dobu co jsem byla pryč samy neroznesly, fakt nechápu, hezky na mě čekaly na gauči, tak jsem si je za trest aspoň vyfotila.

365 - den 69. - Matoušek

Dneska jsem nefotila, nějak jsem nestíhala, ale i tak mám fotku do projektu, sice starou 2 roky, ale v projektu ji chci mít. Dneska totiž Matoušek slaví svoje druhé narozeniny a tak mu vkládám do projektu fotku těsně po narození. No a až se mi ho podaří ulovit někdy v klidu, tak chci ještě přidat fotečku jak nám za ty dva roky pěkně vyrostl.

365 - den 68. - Pyramida

Dnešek byl teda nic moc počasím, tak jsme se všichni rozhodli pro odjezd k domovům. Dětem to bylo jedno ty si lítaly po chodbách školy a byly naprosto spokojení. Miminům stačily teda jen třídy, než je přelezli, tak to chvíli trvalo. No a taky přišly na pořad dne všemožné hračky, protože jsme prostě byli celý den v budově. Ale nevadilo to ani velkým ani malým. I přes nepřízeň počasí akce byla velmi vydařená.

365 - den. 67. - Český les

Dnes už počasí teda ukázalo svoji méně přívětivou tvář. Od rána bylo zataženo a nevlídno. Rozhodli jsme se nablížit auty co nejvíce k hřebenu Českého lesa a udělat si pěší výlet po hřebeni. Plán byl udělat dvě skupinky, jednu kočárkovo vozíčkovou, která půjde do Vranovského sedla po silnici a druhou bez zátěže, která půjde po hřebeni též do Vranovského sedla, kde se obě skupiny potkají, vymění si zátěže a budou pokračovat zpět po trase, kterou ještě neabsolvovali, jen prťata ve vozíčcích a kočárech budou pokračovat po stejné trase.

Náš Mates bohužel sabotoval veškeré plány, do vozíku k Jonáškovi nechtěl, tak jsme ho šupli do půjčené krosny a vydali se na hřeben se skupinou bez zátěže. Bohužel naše zátěž byla navíc velmi hlasitě vyjadřující svůj nesouhlas. Ajka naštěstí šlapa s Ondráškem bez protestů. Měli zas plnou hlavu kance, jak ho nejlépe ulovit a na nějaké protesty ohledně šlapání do kopce neměli čas.

Po hodině řevu a protestů jsme se rozhodli, že to fakt nemá cenu a oddělili jsme se a šli zpět k autům. Cestou dolů už začalo pršet a pršet více méně nepřestalo. Po návratu do školy jsme dali rychlou večeři a děti s tátama ještě vyrazili na místní lampionový průvod. Tam jsem teda už nešla, byla zima a už se mi vylejzat nechtělo. Děti ovšem byly nadšený a tátové taky, protože v občerstvovacím stanu se zahřáli panáčkama:-)))).

Přidávám ještě jednu portrétku, Ajka s Ondráškem se chtěli fotit v kapradí, ale těsně před focením měla Ajka zas nějakou plačtivou, tak se nechtěla usmát.

365 - den 66. - Cyklovýlet

Dneska nám počasí přálo, takže ráno jsme nabalili děti, vytáhli jsme kola a vozíky a vyrazili na cyklovýlet. Mapu jsme sebou neměli, Libor si cestu nastudoval a udělal si poznámky kudy jet, takže jsme mu museli věřit, že ví co dělá a že nezabloudíme. Naštěstí Čechy jsou ráj pro turisty i cyklisty a všude jsou mapy a značené cyklostezky a turistické značky, takže jsme nebloudili a výlet jsme si užili. No užili, těch kopců na můj vkus bylo trochu hodně a hlavně to jsou všechno tělocvikáři, takže je jen tak nějaký kopeček nerozhází.

Děti byli ve vozíkách naprosto spokojený. Pořád si libuju jaký je to super vynález, vůbec nemusím mít strach, že by jim byla zima, nebo že by zmokly. Prostě ten kdo vymyslel vozík za kolo pro děti by si zasložil nobelovku :-)))).

365 - den 65. - Cesta

Dneska jsme balili a balili a balili, nějak to prostě nezvládáme, pořád jsme v pohybu a přijde mi že bych nedělala nic jiného, než nás někam vypravovala, takže jsem dopředu skoro nic nezabalila a balili jsme až dnes a odjezd se tedy notně posunul. Nicméně jsme se už dostali do takového stádia, že nám to vlastně ani nevadí. Dřív jsme byli akorát nervní, že nevyjíždíme jako zamlada a že nám balení zabere vždy celý den. Už jsme postoupili na vyšší level a je nám to fuk :-))). Cestou jsme se ještě stavili na nákup v plzeňské Olympii, kde teda v Hypernově byla snad celá Plzeň, která nakupovala do minimálně do konce roku. A na místo jsme dorazili až navečer a hned vedle parkoviště na mě juklo takovéhle zátiší, takže žádné vybalování, ale první moje starost byla focení, ale mám chápajícího manžela.

Ubytko ve škole je super, parádně vybavená školní kuchyně, kde se žákyně učí vařit. Jediná vada na kráse byla, že Jirka zapomněl v německu dost věcí, jako třeba cestovní postýlku. Takže uspávání Matese byla trošku náročnější akce, s tím že vedle spalo ještě jedno mímo. Ale zvládli jsme to a to tak suprově, že jsme uspali i sami sebe :-)))).