365 - den 101. - S Mikulášem parňákem

Dneska jsme se vydali do Bráníka na výlet parním vláčkem s Mikulášem a čerty. Díky Hance za tip, myslela jsem, že to je až příští týden. Výlet byl super, dětem se to moc líbilo a čerta se teda bály oba dva. Ajka sama od sebe začla vymýšlet co vše čertovi slíbí a pak mu to hned vše pěkně vyjmenovala. Matoušek to celé zarytě pozoroval svým podmračeným výrazem, ale když mu čert sáhnul na nos tak už to chudák neustál a rozbrečel se. Ale perníček od Anděla si pak dali oba dva s velkou chutí.

No a z fotky mám radost, vyšla tak nějak jak jsem si ji představovala, jen jsem si nebyla jistá, že se mi to podaří zachytit. Naštěstí se před železničním mostem trať lehce stáčela a jeli jsme po správné koleji a taky jsem věděla že tenhle moment přijde, tak jsem byla nachystaná u otevřeného okýnka. Neříkám, že to je zázrak, ale spíš mám radost, že se mi povedla kompozice taková jakou jsem chtěla.

365 - den 100. - Výprava za lesními skřítky

Tak už je tu taky stovka. Jsem zvědavá, jestli vydrží i dvoustovka. Ale vím že mám ještě spoustu nedoplněných restů z minulého týdne, takže vlastně není co oslavovat.

Dneska jsem vyrazili za lesními skřítky do Modřanské rokle. Akce se pořádala už potřetí, nám se poštěstilo ji navštívit poprvé. Vždy jsme byli mimo Prahu, nebo jsme měli jinou akci. Dětičkám se to moc líbilo, bylo několik stanovišť, kde plnili úkoly. A na všech stanovištích byly rozsvícené dýně a lampičky. Startovali jsme kolem půl čtvrté, takže do cíle jsme došli až za tmy, tak to mělo své kouzlo. Bohužel na focení nic moc, nechtěla jsem blesk a z ruky bez stativu se za těchto světelných podmínek fotí hooodně špatně.

A další pozitivní věc na této akci je, že jsem se dozvěděla o aktivitách které jsou zde v Modřanech o kterých jsem ještě nevěděla. Třeba že v březnu se pořádá týden na horách na biofarmě s vyráběnkama, koníkama a sportovníma aktivitama. Docela o tom uvažuju že pojedem, akorát se mi to kryje ještě s jinou akcí, tak teď mám hlavu zamotanou.

365 - den 99. - Buřty ve sklenici

Ajka asi někdy poslední dobou zaslechla, že budu dělat utopence, abychom je měli na příští víkend, nebo nevím jestli jí to napadlo náhodou. Hlavně si ani nejsem vědomá, že bych jí je někdy dávala ochutnat, asi jo. A včera mi cestou do školky povídá. "Mami uvaříme zase někdy ty buřty ve sklenici?" Chvíli mi to v hlavě šrotovalo, co že to vlastně chce vařit, až mi to seplo. Takže dneska jsme spolu vyráběly Buřty ve sklenici, byla moc šikovná a krásně je plnila cibulí a ani neječela, když jí začli pálit oči.

365 - den 98. - Západ slunce

Dnes jsem zase měla rozlítáno, dopolko jsem byla na návštěvě u kamarádky, dlouho jsme se neviděly, tak jsme pěkně pokecaly.

Odpolko jsme zas šli na tanečky a sluníčko zase takhle malovalo.

365 - den 97. - Konečně zpět

Ufff tak jsem zpět ve virtuální realitě. Náš provider internetu cosi nového vyváděl na naší úžasné síti a víc jak týden to padalo a padalo a padalo.... Vždy to spadlo, když jsem chtěla něco někam vložit a vše psát xkrát a čekat zda to dopadne nebo ne, se mi fakt nechtělo. Snažila jsem se i pocitvě fotit, ne každý den to vyšlo, ale teď mě čeká nasázet fotky za víc jak týden zpět. Budu to muset dělat per partes, jak by řekl matematik. Najednou to fakt nedám. Ale zase naskakuju do rozjetého vlaku a snad bude spolupracovat i net.

Dnes jsme byli s Matouškem na hřišti, kousek nad barákem, kolem průlezek už byl krásně uhrabaný písek, takže dětské ťapičky krásně vynikly. Tady asi procházela nějaká holčička

365 - den 87. - Šnečí rodinka

Tato veselá šnečí rodinka, vůbec neprezentuje dnešní upršený den. Chtěli jsme jet původně na nějaký výlet, ale bylo deštivo a nevlídno. Dopoledne si děti hrály s modelínou a Ajka vymodelovala tutu šnečí rodinku i s kytičkama a odpolko jsme něco málo dělali na zahrádce, tak nějak jsme ji zlehka zazimovali. Letos se na ni asi už nedostaneme.

365 - den 86. - Tak trochu jiný pohled na kostelík.

Dneska bylo nádherné počasí, ale byli jsme domluvení, že já si vyrazím na nákupy bez dětí a táta bude hlídat. Navaříno jsem měla už z Prahy, jen jsem ráno rychle uvařila polívku a vyrazila. Stihla jsem to poměrně rychle a domů jsem přijela, akorát když se děti s tátou vypravovali na hřiště.

Zítra má být bohužel ošklivo. Máme naplánovaný výlet, tak uvidíme co z něj nakonec bude. Fakt nechápu, že ti němci mají v neděli obchody zavřený, to se pak člověk nemůže vůbec svobodně rozhodnout kdy jet na nákupy :-))))).

365 - den 85. - Balení

Dneska jsme se zase přousvali do našeho druhého bydliště do Němec. Ajku jsem ani nedávala do školky, v pátek chodí na plavčo, ale trochu chrchlala, tak jsem nechtěla riskovat, že se jí něco rozjede. Ona teda do školky jít chtěla, ale pak usoudila, že až budu balit, tak se budou dívat na pohádky a že to bude príma. Vždycky když někam balíme tak jim pustíme pohádky. No a takto se koukali na Kouzelnou školku. Vydrželo jim to teda jen chvilku, pak už zas Mates musel jít něco podnikat.

365 - den 84 - čekání na ségru

Jak už jsem sem jednou psala, ve čtvrtek chodíme s Ajkou na tanečky. Rodiče a případní sourozenci čekají v předsálí. Matoušek dost často takto pozoruje co se děje v sále. Občas těmi dveřmi i "propadne" dovnitř, jsou totiž lítačky a stačí se jen trochu opřít.

365 - den 83. - Vyražený zoubek

Nějak nestíhám vkládat fotky na web, ale snažím se poctivě fotit každý den.

Středa byla taková pohodová, ráno jsme odvedli Ajku do školky, doma jsem Matouškovi pustila DVDéčko, pak obídek a spaní. Když se Matýsek vyspinkal, tak jsme dali sváču a já balila ještě balíčky, s tím že skočím na poštu než půjdem pro Ajku do školky. Matoušek se nějak kroutil u křesla, podjely mu nohy a bradou se trošku bouchnul o madlo. No brečel, začala týct krev, tak jsem myslela, že se kousnul. Když jsem mu myla pusinku a snažila se zjistit odkud to teče, tak jsem zjistila, že se nekousnul, ale že si vyrazil levou dvojku nahoře. No tak jsem šla hledat zoubek a našla jsem ho. Je krásnej, ale měl vypadnou tak o 4 roky později. Teď z něj bude několik let pěknej pizizubka. Ale jsou horší věci.

365 - den 82. - Klídek

a ke klídku patří kávička, normálně si ji večer nedávám, ale zase jsem se k projektu dostala až večer až když děti byly v postýlkách, to už mám vždy klid a můžu jít vyřizovat své záležitosti. Kávičku a siestičku si tedy dělám vždy přes poledne,když Matoušek spí, ale to mě jaksi nenapadlo si tu kávičku naaranžovat a vyfotit :-(.

365 - den 81. - Večerní čtení

Zase máme za sebou další víkend a začal další uspěchaný týden, ale aspoň je venku krásné počasí. I když se spíš držím doma a snažím se dát řád naší zanedbané domácnosti. No moc mi to nejde, ale vyhazuju z vesela jen co je pravda. Dnes jsem dala jen rychlovku při čtení na dobrou noc. Dětičky jsou v tu chvíly hrozně miloučký, každý sedí z jedné strany a tulí se, akorát Matouškovi to vydrží vždy jen chviličku a radši si pak jde zas hrát.

365 - den 80. - Houbaření

Grrrr. Potřetí se mi to smazalo. Kak eto vazmožno? Fakt nechápu. Byli jsme houbařit a bylo tam krásně. Víc už fakt psát nebudu, protože se to určitě zase neuloží a skočí to jinam.

365 - den 79. - Oslavička

Dneska jsme se opět přesouvali do Chrůdi, jeli jsme ještě slavit Matouškovi a moje narozky. Odjezd byl opět pozdější, než jsme plánovali, ještě jsem musela skočit na poštu a taky jsme ještě cestou u Hradce předávali kočárek, co si jedna maminka ode mě koupila. Ajka nám tu cestu tentokrát nechala pěkně vyžrat, když jsme najeli na spojku tak si vymyslela, že má hlad. Nejvtipnější na tom bylo, že jsem jí na cestu chtěla koupit rohlík a ona ho nechtěla. Takže prostě měla peška, my bohužel s ní,protože řvala skoro až do Hradce.

Ale odpolko už byla miloučká a oslavička proběhla velmi příjemně.

365 - den 78. - Další přesun

Dneska nám zas po týdnu dorazil tatínek, děti se na něj už hrozně těšily. Matouš celý den ukazoval jak mu dá pusu až přijede. No a jakmile slyšely klíče v zámku tak utíkaly do chodbičky a vrhly se na něj. Fotku jsem vyjímečně stihla hned dopolko, Matoušek chtěl kiwi a kupodivu mě napadlo vytáhnout foťák. Kiwi se mi moc líbí, hlavně s ním ráda zdobím různé sladké dobrůtky.

365 - den 77

Zase další uhoněný den, a ještě ke všemu děsně mlhavý a takový nevlídný, navíc kousek od nás (teda několik kilometrů, ale na Prahu kousek) hořela vietnamská tržnice a bylo doporučeno nevycházet ven. Tak jsme nevycházeli, jen jsem skočila pro Ajku do školky a pak zase dom. Až když jsem uložila děti, tak jsem zas zjistila že nemám nic vyfoceno. Naštěstí mi zásoby pomohly....Akorát si budu muset pořídit nějaké kloudné osvětlení, protože jsem zjistila, že spoustu fotek dělám až večer.

365 - den 76 - Rozloučení

Dneska jsme měli rozlučku s dědou. Takže takový smutný den. Je to druhá rozlučka přesně po půl roce, před půl rokem jsme měli rozlučku s prvním dědou, tenhle rok je divný, už bude brzy končit a snad bude líp!!!!

Fotka je nouzovka našeho hafuši, už je to chudák starouš a má artrózu v páteři, ale pořád doufám, že tu s námi ještě nějakou chvíli pobude a že se snad moc netrápí.

365 - den 75. - Zase na cestě

Dneska jsme se přesouvali s dětma do Chrudimě, Ajku jsem už ráno nedávala do školky, nemělo to cenu, takže jsem zabalila, jela vyzvednout nějaký matky k mondeu, pak do Eurony a na Čerňák do Ikea na obídek. Tam jsem se úplnou náhodou potkala s kamarádkou, tak jsme pokecaly, děti si pohrály v koutku a ještě jsme proběhli doplňky, něco málo nakoupili a tradá směr Chrudim. Před odjezdem jsem teda nenašla černé kalhoty a ani žádné vhodné černé triko jsem neměla, takže jsem v Chrudimi udělala ještě rychlonákup nějakého oblečení. A navečer už byl konečně klídek. Děti se zabavily s babičkou a já jim aspoň pořád nemusela na něco odpovídat. Když se cpaly jogurtem, tak mě hrozně pobavil Matouš, odkoukal totiž ode mě že si dávám nohy na druhou židli, když je volná, takže šup nožičky na židli. Sotva mu k ní ty kraťounký nožky dosáhly, ale byl děsně důležitej a spokojenej :-))).

365 - den 74. - Návštěva knihovny

Dneska jsme ze školky vyrazili do knihovny, domluvily jsme se se sousedkou že půjdou s dětmi s námi, takže děti to braly jako bezva výlet a ještě jsme v knihovně potkali dalšího kamaráda ze školky s malou sestřičkou a maminkou. Naše knihovna je naprosto úžasná a hlavně baby friendly. Ač byly děti dost hlučné, na knížky se vrhly jak kobilky, hlavně ti malí, tak nás provázely celou dobu jen úsměvy knihovnic.

Knihovna je po povodních nově opravená a pořád tam doplňují do dětské části nějaké doplňky, teď tam například přibyly obrovské polštáře na zem, Ajka si na něj hned zaklekla a prohlížela si knížky, jsou tam i stolečky s papíry, s omalovánkami a pastelkami, houpací kůň. No a zítra je tam přednáška dětské psycholožky a o děti bude postaráno. No není to úžasná knihovna!!!!! Další důvod proč se mi nechce stěhovat :-)))).

365 - den 73. - EKOlogie

Poslední měsíce se chováme velmi velmi neekologicky, teda ne že bychom se dřív chovali velmi velmi ekologicky, ale navíc jsme začali spotřebovávat šílené množství pohonných hmot. Nejenže Jirka jezdí skoro každý víkend trasu Mnichov - Praha - Mnichov, ale teď ještě navíc dojíždí denodenně 60 km za prací a zpět, takže týdně projede litry a litry benzínu. Žijeme prostě v konzumní společnosti, která je uspěchaná a velmi civilizovaná. Ale už se těším, až nás jednou naše auto doveze do nějaké té "divočiny", kde aspoň týden nebudeme muset pálit litry benzínu a budeme se snažit žít v souznění s přírodou.

365 - den 72. - Jede jede mašinka

Ale z komínka se jí nekouří, protože je na baterky. Dneska jsme slavili, Matouškovi jsou už dva roky. Uvařila jsem svíčkovou tu děti milují, oba dva, pak jsme chtěli dát spát oslavence, ale nějak se nezadařilo. Asi cítil, že se něco bude dít. Takže jsme ho nechali chvíli pokřikovat z postýlky a připravili vše na oslavu a mohli jsme začít. Dortík měl velký úspěch. Když ho uviděl v kuchyni na lince, tak zavelel TAM, to znamenalo do obýváku na stoleček. Dortík musel být řádně prozkoumán a pak přišla řada na dárečky. Největší úspěch měla mašinka na baterky, je k ní ještě dálkový ovládání, kterým jde zastavit a znovat rozjet a taky jdou spouštět různé zvuky. To byl nejlepší dárek ze všech. Lampička s Patem a Matem se taky líbila, ale mašinka je mašinka.