365 - den 132 - Silvestr

Za těch 16. let co jsem v Praze, část teda na studijích a 8 let jsem už její řádný obyvatel, trávíme v matičce první Silvestrovskou noc. Vždy to pro mě bylo něco nemyslitelného, zůstávat zde. Letos nebyla nálada ani síla na to se někam přesouvat.
Ale počasí nám přálo, mrzne až praští a zamrzly tůňky na Vltavě a my mohli dostát Silvestrovské tradici a jít si zasportovat. Vytáhli jsme brusle a Ajka si poprvé v životě mohla vyzkoušet bruslení. Docela jí to šlo, ale bylo to opět zakončeno řevem, že jí to nejde a že to nechce dělat :-(. Máme brusličky i na Matouška, která nám věnovala kamarádka, ale ten je nechtěl dát na nožičky, takže u něj se první bruslení nekonalo. Já si teda místo bruslení radši fotila.
Večer jsme trávili částečně u telky, než usnuly děti a pak jsme šli slavit Silvestra se sousedy. Takže Silvestr v Praze je taky príma.

365 - den 128. - 131. - Není nálada

Pořád mi bylo hrozně špatně od žaludku, neděli jsem víceméně celou prospala, v pondělí jsme měli hodně smutný den, měli jsme rozloučení s dědou. A tak nějak celkově vůbec nebyla nálada na focení. Foťák jsem ani nevytáhla, spíš jsem ty dny jen tak přežívala. Je mi hodně smutno a asi nejvíc z toho, že děti už nemají ani jednoho dědečka ani pradědečka. Tenhle rok byl hodně náročný a vzal si toho sebou hodně. Snad aspoň Andrejka si dědečka a pradědečka bude trochu pamatovat. Dost si o dědečkách povídáme.

365 - den 127 - Vítězství nad hmotou

V noci mi bylo pěkně blbě, zase jsem objímala mísu a celý den žaludek jako na vodě. Kachnu co jsem pekla jsem ani neochutnala a oběd musela dodělat, teda hlavně dochutit mamka. Na oběd měla dorazit i druhá babička se švagruší, ale těm taky nebylo nejlépe, takže nedorazily. Den jsme tak nějak proflákali u televize. Večer jsem se snažila zaměstnat mozek korálkováním, aby nepřemýšlel nad tím, že je tělu blbě. No povedlo se to výborně, ten stromeček jsem fakt nemohla umotat a párala jsem sna 4x. Takže mozek byl zaměstnán na dobré dvě hodiny a mně bylo skvěle :-d. Druhý stromeček jsem měla hotový asi za 20 minut, no když je člověk blbej a návod si upravuje dle svého,tak se nesmí pak divit.

365 - den 126. - První svátek vánoční

Dneska jsme pokračovali ve Vánočních oslavách. Vařila jsem svíčkovou, teda spíš pomalila v pomalém hrnci a na oběd dorazil brácha se švagruškou a s mamkou. Nadělili jsme si další dárečky a nejvíc dárečků samozřejmě dosataly děti. Což teda brácha těžce nesl, protože nejvíc dárečků z jejich rodinky dostal Ondrášek a to je ještě v bříšku. Ale vzhledem k tomu, že už brzo vykoukne, tak je to potřeba :-). Děti si nakonec vůbec nehrály s hračkami co jim naježil Ježíšek, ale vytáhly si deštníky a hrály si na to že jedou někam lodí. Sice moc nechápu spojitost deštníků a lodi, ale já jsem dospělák a chápat to nemusím.

365 - den 125 - Štědrý večer

I když smutný, tak i krásný, děti svou nezničitelnou energií dokáží dát sílu i ostatním. Jsou to naše sluníčka. I když jsme málem místo večeře frčeli na popáleniny,neb náš kuchař se začal sápat po čerstvě slitém rozpáleném oleji a málem si ho zvrhnul na obličej. Ufff bylo to fakt o fous, je šílený jak jsou ti pidižvíci rychlí.
Ještě před večeří si děti nachystaly betlémek do svého pokojíčku a já tam šla otevřít okno, aby se tam mohl zastavit Ježíšek. (No a nechala jsem jim tam dopis od Ježíška) Po večeři šly zkontrolovat jestli se zastavil a našly dopis. Nastalo malé dohadování s Matesem, který prostě zbožňuje tatindu a dopis mi nenechal přečíst a Ajka zas začla ječet že ho chce přečíst :-))) a tatinda si zrovna nutně musel odskočit na "záchod". Ale dopis byl přečten, tatinda zvládl přijít ze záchodu včas a už jsme vyhlíželi toho Ježíška, který dětem v dopise napsal, že mají pozorně poslouchat jestli neuslyší zvoneček.
Děti rozdaly dárečky, opět se nám osvědčily místo jmenovek fotečky, protože děti samy rozdávaly dárky bez naší asistence a dokonce dárečky pro druhou babičku a strejdu s tetou nechaly vzorně zabalený pod stromečkem na druhý den.
A postupně jsme ještě nacházeli dárečky různě po bytě, teda hlavně na balkoně, protože ten popleta Ježíšek ty kola pod stromeček zapomněl dát a nechal je na balkoně :-)))).
Fotka je až ze samého konce večera, těsně před tím než jsem sfoukla svíčky na Štědrovečerním stole. Už bylo dopito a dojezeno, dárky rozbaleny a ač nám bylo smutno, tak díky dětem ten Štědrý večer byl krásný.

365 - den 124 - Strojení stromečku

Vyjímečně jsme začali strojit stromeček už o den dřív, většinou ho strojíme až na Štědrý den. Ale zítra bude docela fofr, tak abychom to stíhali a hlavně jsme 23. vždy slavili Vánoce v Dejvicích, letos to bohužel bude jinak.
Než se stromeček začne zdobit,tak se musí vyzkoušet světýlka jestli fungují tak jak mají a když fungují, tak se může začít zdobit.

365 - den 123 - Adventní věnec

Včera jsme si ani nestihli zapálit poslední svíčku na adventním věnci, tak jsem to napravila dnes, když jsme se vrátili z Chrůdi. Sice to byl dneska taky šrumec, ještě jsem běžela k Dr. dětský s Ajkou, protože v noci a cestou z Chrůdi blindila a pak na KO na ORL s ouškem. Blindění snad bylo od ATB, mohli jsme je už vysadit, protože ouška jsou dobrá. A odpolko jsme ještě šli přát sousedovic Věrušce k narozeninám. Ale tím že je táta doma, tak je to vše takový jednodušší.
Letos jsem si adventní věnec upekla z kynutého těsta, je trochu jiné než na vánočku, ale i tak bylo chuťově docela dobré. Měla jsem co dělat, aby mi Mates věnec nesež.. pardón nesněd. Teď už je teda tvrdý, tak ho neláká. A samozřejmě musím opět pochválit Ajku, jak mi s věncem pomáhala, dávala semínka na některé ozdobičky a opět jí to hodně bavilo. No pak se i patřičně vytahovala :-)). Pekly jsme rovnou dva ještě jeden pro babičku dejvickou k svátku.