365 - den 71 - Další dortík

Zítra budeme slavit Matouškovy narozeninky a tak jsem si zase hrála. Původní záměr byl traktor, dort sice jako traktor nevypadá, ale snad i autíčko potěší. Nechtělo se mi dort tolik ořezávat, bylo mi líto materiálu.

365 - den 70. - velké prádlo

Podobné fotky už některé blogařky měly, takže se opičím:-))). Jenže už dva dny nedělám nic jinýho než že peru, skládám a žehlím, naštěstí to žehlení je díky sušičce a Euroně dost eliminovaný, ale i to skládání prádla a rozrovnávání do skříní mě už nebaví a ubíjí. Minulý týden jsem nestíhala prát průběžně, takže jsem už z týdne měla požehnanou hromadu, něco přivezl Jirka a pak jsme ještě požehnanou hromadu dovezli z víkendu. Když jsem odcházela odpolko, tak jsem už nestihla ty hromádky roznést kam patří a kupodivu se za tu dobu co jsem byla pryč samy neroznesly, fakt nechápu, hezky na mě čekaly na gauči, tak jsem si je za trest aspoň vyfotila.

365 - den 69. - Matoušek

Dneska jsem nefotila, nějak jsem nestíhala, ale i tak mám fotku do projektu, sice starou 2 roky, ale v projektu ji chci mít. Dneska totiž Matoušek slaví svoje druhé narozeniny a tak mu vkládám do projektu fotku těsně po narození. No a až se mi ho podaří ulovit někdy v klidu, tak chci ještě přidat fotečku jak nám za ty dva roky pěkně vyrostl.

365 - den 68. - Pyramida

Dnešek byl teda nic moc počasím, tak jsme se všichni rozhodli pro odjezd k domovům. Dětem to bylo jedno ty si lítaly po chodbách školy a byly naprosto spokojení. Miminům stačily teda jen třídy, než je přelezli, tak to chvíli trvalo. No a taky přišly na pořad dne všemožné hračky, protože jsme prostě byli celý den v budově. Ale nevadilo to ani velkým ani malým. I přes nepřízeň počasí akce byla velmi vydařená.

365 - den. 67. - Český les

Dnes už počasí teda ukázalo svoji méně přívětivou tvář. Od rána bylo zataženo a nevlídno. Rozhodli jsme se nablížit auty co nejvíce k hřebenu Českého lesa a udělat si pěší výlet po hřebeni. Plán byl udělat dvě skupinky, jednu kočárkovo vozíčkovou, která půjde do Vranovského sedla po silnici a druhou bez zátěže, která půjde po hřebeni též do Vranovského sedla, kde se obě skupiny potkají, vymění si zátěže a budou pokračovat zpět po trase, kterou ještě neabsolvovali, jen prťata ve vozíčcích a kočárech budou pokračovat po stejné trase.

Náš Mates bohužel sabotoval veškeré plány, do vozíku k Jonáškovi nechtěl, tak jsme ho šupli do půjčené krosny a vydali se na hřeben se skupinou bez zátěže. Bohužel naše zátěž byla navíc velmi hlasitě vyjadřující svůj nesouhlas. Ajka naštěstí šlapa s Ondráškem bez protestů. Měli zas plnou hlavu kance, jak ho nejlépe ulovit a na nějaké protesty ohledně šlapání do kopce neměli čas.

Po hodině řevu a protestů jsme se rozhodli, že to fakt nemá cenu a oddělili jsme se a šli zpět k autům. Cestou dolů už začalo pršet a pršet více méně nepřestalo. Po návratu do školy jsme dali rychlou večeři a děti s tátama ještě vyrazili na místní lampionový průvod. Tam jsem teda už nešla, byla zima a už se mi vylejzat nechtělo. Děti ovšem byly nadšený a tátové taky, protože v občerstvovacím stanu se zahřáli panáčkama:-)))).

Přidávám ještě jednu portrétku, Ajka s Ondráškem se chtěli fotit v kapradí, ale těsně před focením měla Ajka zas nějakou plačtivou, tak se nechtěla usmát.

365 - den 66. - Cyklovýlet

Dneska nám počasí přálo, takže ráno jsme nabalili děti, vytáhli jsme kola a vozíky a vyrazili na cyklovýlet. Mapu jsme sebou neměli, Libor si cestu nastudoval a udělal si poznámky kudy jet, takže jsme mu museli věřit, že ví co dělá a že nezabloudíme. Naštěstí Čechy jsou ráj pro turisty i cyklisty a všude jsou mapy a značené cyklostezky a turistické značky, takže jsme nebloudili a výlet jsme si užili. No užili, těch kopců na můj vkus bylo trochu hodně a hlavně to jsou všechno tělocvikáři, takže je jen tak nějaký kopeček nerozhází.

Děti byli ve vozíkách naprosto spokojený. Pořád si libuju jaký je to super vynález, vůbec nemusím mít strach, že by jim byla zima, nebo že by zmokly. Prostě ten kdo vymyslel vozík za kolo pro děti by si zasložil nobelovku :-)))).

365 - den 65. - Cesta

Dneska jsme balili a balili a balili, nějak to prostě nezvládáme, pořád jsme v pohybu a přijde mi že bych nedělala nic jiného, než nás někam vypravovala, takže jsem dopředu skoro nic nezabalila a balili jsme až dnes a odjezd se tedy notně posunul. Nicméně jsme se už dostali do takového stádia, že nám to vlastně ani nevadí. Dřív jsme byli akorát nervní, že nevyjíždíme jako zamlada a že nám balení zabere vždy celý den. Už jsme postoupili na vyšší level a je nám to fuk :-))). Cestou jsme se ještě stavili na nákup v plzeňské Olympii, kde teda v Hypernově byla snad celá Plzeň, která nakupovala do minimálně do konce roku. A na místo jsme dorazili až navečer a hned vedle parkoviště na mě juklo takovéhle zátiší, takže žádné vybalování, ale první moje starost byla focení, ale mám chápajícího manžela.

Ubytko ve škole je super, parádně vybavená školní kuchyně, kde se žákyně učí vařit. Jediná vada na kráse byla, že Jirka zapomněl v německu dost věcí, jako třeba cestovní postýlku. Takže uspávání Matese byla trošku náročnější akce, s tím že vedle spalo ještě jedno mímo. Ale zvládli jsme to a to tak suprově, že jsme uspali i sami sebe :-)))).

365 - den 64. - Kostkáč

Dnešek byl více než hektický, dopolko jsem byla u Dra na preventivce, pak jen na skok domů najíst se a už jsem šupajdila do školky pro Ajku a jela na druhý konec Prahy k Dráčkom pro dárečky pro Matouška k narozeninám, tam nám naštěstí poskytla azyl Baruschka na rychlé nakrmení a přebalení, pak zas úprk do centra na schůzku kvůli pojištění a rychle domů. To jsem už dětem pustila DVD Kostičky a šla vařit večeři a předstírala jsem balení na zítřejší odjezd. Na focení opravdu nebyl čas, ale Ajka mě zachránila. Po vypnutí DVDéčka sedla k papíru a začla malovat a vyšvihla takovéhleho Kostkáče. Já jsem z toho nadšená, protože aspoň na chvíli opustila své oblíbené princezny :-))).

365 - den 63. - Tanečky

Čtvrtky odpoledne máme taneční. Andrejku jsem přihlásila na Country tanečky. Chodí zatím jen do přípravky, je to teda spojený i se staršíma holčičkama, ale tihle malí chodí jen na hodinu, ti velcí to mají na 2,5 hoďky. A chodí i jeden chlapeček, Andrejčin kamarád ze školky. Je to moc prima a děti jsou nadšené. Jak se Ajka netěší na keramiku, tak na tanečky se těší vždy hodně.

Pořád se nějak nemůžu srovnat s odchodem do Německa, tohleto to mi tam bude děsně chybět. I když tam určitě kroužky jsou taky, tak se mi tak nějak nechce hledat zase úplně nové a jiné..... No to je jen momentální rozpoložení, ještě to je daleko.

365 - den 62. - Výlet

Dneska jsme si udělali srazík s listopadovejma dětičkama v Brdských lesích. Mamči jsme pěkně pokecaly a dětičky si pohráli. Chlapíci si v tom křovíčku vydrželi hrát opravdu dlouho, teda byli to nějaký květinky. Takový růžový heřmánek :-))). Zase jsme měli pohodový den.

365 - den 61. - Procházka u řeky

Dnes jsme vyrazili k řece. Podle předpovědi to byl poslední krásný den, tak jsme se vydali ještě nasát poslední hřejívé sluneční paprsky. Bylo to fakt nádherný a ještě jsme tam potkali Andrejčina kamaráda ze školky, takže jás i pokecala s jeho maminkou a děti měli zábavu. Fotilo se jedna báseň, že jsem zase nevěděla co dát do projektu.

U řeky to mám moc ráda, člověk by ani neřekl že to je v Praze, jaká tam je pohoda a klídek.

365 - den 60. - Na procházce

Odpoledne po školce jsme se šli ještě cournout na Zvondu, jak se říká mezi dětmi místu, kde je parčík a dětské hřiště a je to na kopečku se zvoničkou.

Už několik dní jsem si říkala, že musím zkusit zachytit brouzdání se v listí. Děláme to skoro všichni, jakmile jdeme místem, kde je větší nános listí, tak prostě neodoláme a nohama začínáme šoupat tak aby to listí krásně šustilo a vonělo.....

365 - den 59. - Chladná rána

I neděle byla nádherně slunečná, ráno trochu mrazivá, ale sluníčko brzy rozpustilo jinovatku na kapičky vody.

Když jsem se vrátila odpoledne domů, tak děti byly moc miloučký, hlavně Andrejka byla naprosto úžasná holčička, ve dveřích mě přivítala s kytičkou a přáníčkem k narozeninám. Bohužel ale nějakou větší oslavu jsme nestihli, Jirku jsem hned vezla na nádraží a jel do Hradce pro auto a vrátil se až pozdě večer.

365 - den 58. - Křeslo pro hosta

Po velmi velmi dlouhé době jsem měla pohodový víkend na Slapech, bez rodinky, jen s kamarádkami. Počasí bylo nádherný a příroda se předváděla v těch nejlepších barvách. Bylo tam i málo lidí přesně jak to mám ráda, obrovský klid. Jen usednout a nasávat tu pohodu :-)))).

365 - den 56 - Další uplakaný den

Dnešek byl zas celý zakaboněný a upršený a prostě nic moc. Ale ani to nevadilo, odpoledne jsme měli ve školce výtvarnou dílnu pro rodiče s dětma. Užily si to obě děti, Matoušek si neskutečně vyhrál a vůbec nechtěl jít domů, ze školky jsme odcházeli poslední a Ajka ta vyráběnkování zbožňuje, takže ta si to užila taky.

365 - den 55 - Keramická dílna

Dnešek byl moc příjemný, měli jsme srazík s dubňáčkama bez dubňáčků, všechny jsme se shodly, že si to užijem dobře i bez naši ratolestí, které jsou školkou povinné a dorazily jsme jen s mladšími sourozenci, nebo úplně bez prcků. Srazík byl super nasmály jsme se, provedly jsme jak už je zvykem výměnu kontrabandu, prcci byli moc hodní a kdybychom nemusely pro druhé prcky do školek,tak tam asi sedíme a krafeme ještě teď.

Ajku jsem vyzvedávala až v půl šestý po keramice a tam jsem ukradla jedno zátiší. Neodolala jsem moc se mi líbila ta kompozice. Ale musela jsem se přemlouvat, že to fakt není blbý a tak jsem jen rychle cvakla, i tak učitelka koukala jako co to vyvádím, ale ony jsou hrozně fajn, takže to asi nevadilo.

365 - den 53. - Gerbera

Miluju nápaditě navázaný kytky a když někomu jdeme přát, tak se snažím, aby ta kytka byla opravdu nějaká spešl. Občas i sama dostanu nějakou krásnou a originální. Včera jsem jednu takovou dostala. Co není vidět, tak celá ta kytka je zasazená v dýni, fakt to vypadá nádherně. Ale nedá se to nějak smysluplně vyfotit.

365 - den 52. - Další oslava a dortík

Asi tu budu dávat pravidelněji své pekařské výtvory. Pečení je mým koníčkem, asi jsem to zdědila po své babičce, která pekla hodně dobře. Mamka to po ní nepodědila a skočilo to až přes koleno. Já mám mlsnou hubu a sama od sebe jsem začala péct v mých nácti. Od jisté doby jsem pekla a hlavně pak zdobila i vánoční cukroví. Jeden rok jsem nestíhala ve škole a mamka ho zas po dlouhé době dělala sama a táta dobrák jí řekl "Nech to radši na Gábinu ať se na to dá koukat", ale chuťově bylo i tak dobrý.

No a když mám čas a je nějaká oslava,tak se pojímám na vyrábění dortíků, snažím se aby pokaždý byl nějaký jiný, s nějakým jiným nápadem. Teď máme hodně slavící období, takže dortíky budou častěji, pak asi nastoupí cukroví, perníčky..... Prostě podzim - zima je ve znamení pečení.

365 - den 51 - Můj poklad

Tak tímhletím jsem si nechala udělat radost k narozeninám je to sada špiček od Wiltona, takže teď už jen musím natrénovat různé zdobící techniky, zatím teda některé techniky vůbec nechápu, jako třeba růže nebo karafiát z krému. Třeba na to někdy přijdu.

365 - den 50. - Zima přichází

Už se to všude chystá na zimu, příroda, zvířata, lidi...... Mám ji a nemám ji ráda. Miluju lyžování, hory, sníh, mráz, ale nesnáším ty zimy posledních let. Samá plískanice, nevlídno špinavo, blátivo. Snad se letos dostaneme aspoň trochu do hor, ve městě to stojí za prd.

Poslední dny fotím téměř ve stejném místě, je zajímavý, kolik různých námětů se dá získat na jednom místě. Fotím tak nějak neplánovaně, ale pokročila jsem už chodím mnohem víc s foťákem než na začátku projektu, to si určitě zaslouží pochvalu :-)

365 - den 49. - Jak se fotí pavučina?

Pěkně blbě. Špatně se na ni zaostřuje a vůbec nějak mi to nešlo. Ještěže má ten náš foťák možnost manuálního ostření.

I když každé ráno nadávám na mlhu, tak dneska jsem mohla být ráda, že byla, protože vykouzlila orosené pavučinky a já hned měla téma do projektu.

Jinak den blbec, rvala jsem se opět s úředním šimlem a tentokrát teda vcelku neúspěšně, děsně mě to ubíjí.

365 - den 48. - Cestičko do školy

tak v našem případě není do školy, ale do školky a není přes louky a po poli, ale kaštanovou alejkou. Ale mám ji moc ráda, má pro mě obrovské kouzlo, téměř celý rok a zvlášť pak touhle dobou. Je to takový místo , který se člověku vryje do paměti a vzpomíná na něj celý život. Touhle dobou je to fakt kouzelná cesta hlavně po ránu, když už jdeme pozdě do školky a celou cestu nutně musíme sbírat kaštany:-))).

Ještě jsem teda řešila kterou fotku dát, jestli proti světlu, nebo po světle. Nakonec zvítězila tahle, je taková tajemnější i když na té po světle jsou krásné barvy, které dokáže vyčarovat pouze slunce nízko nad obzorem.

365 - den 47 - Večeře

Odpolko jsem jela do centra a stavila jsem se na hlavní Pražské poště v Jindřišský. Tahle budova se mi hrozně líbí, je krásně zrestaurovaná a celkově má své kouzlo. Je to úžasný prostor. Takže jsem nelenila a vytáhla foťák, ovšem ostraha taky nelenila a než jsem stihla něco blejsknout, tak mi slušně oznámila, že tam fotit teda nee :-((((, Škoda.
Pak jsem ještě přemýšlela že zaběhnu vyfotit Staronovou synagogu, ta mě taky neskutečně přitahuje, ale to už jsem nestíhala. Takže jsem nakonec fotila u večeře. Vařila jsem na přání dětí palačinky. Nakonec jsem místo naaranžovaných palačinek zvolila tuhle "akční" fotku.
No a ještě musím přidat hlášku Ajky. Děti mi braly palačinky pod rukama, tak jsem jim je mazala marmeládou, ale chtěla jsem udělat i plněný ovocem a zalitý čokoládovým a vanilkovým přelivem. Ajka mi povídá. " Teď budu jíst s marmeládou, pak s marmeládou, pak budu jíst s ovocem, pak taky s ovocem a pak půjdu kakat". Tak takhle dobře já vařím :-))))).

365 - den 46 - Vítězství

Dnes máme další malé vítězství nad úřední mašinérií v kapse. Úplnou náhodou se mi podařilo získat razítko na tento zatrápený formulář E401. Někdy mi z těch formulářů už hrabe, v sobotu na mě vytáhnul Jirka formulář E81 a chtěl, abych mu to přeložila. No taky mu už z toho hrabe, protože tenhle formulář měl asi deset kolonek a on měl zakroužkovanou tu první kolonku, ta byla v němčině. Pod ní byla kolonka v angličtině o tom samém a předposlední kolonka byla v češtině o tom samém a on si vůbec nevšiml, že to na něj mluví v jeho rodném jazyce :-))))).

365 - den 45. - výlet na "Skorotočník"

neboli Kunětickou Horu.

Dnešek byl zas další nádherný podzimní den, tak jak to mám ráda. Rozhodli jsme se vyrazit ku Praze hned po O a cestou jsme se stavili na Kunětické Hoře. Když jsme vyšli a Ajka poprvé mezi stromy uviděla hrad, tak zajásala "Jé Točník". Tak jsem jí vysvětlila, že tohle není Točník, ale že to je jiný hrad, který mu je hodně podobný, že má pravdu že je skoro jako Točník. Pak jsme postupovali dál a výš k hradu a Ajka se ptala a půjdeme se podívat na ten SKOROTOČNÍK :-)))).

Cestou je spousta zvířátek, kozy, ovce, jeleni, mufloni, pštrosi a zezhora z Kuňky je nááááádherný výhled do kraje. Kuňka je vyhaslá sopka a tak ční téměř uprostřed polabské nížiny a vzadu se rozpínají Jizerky, Krkonoše, Orlické hory, prostě výhled skoro do celé republiky.

A pod Kuňkou se skrývá malé královstvíčko perníkové báby, ale o tom až jindy, to jsme si nechali na příště.

Určitě to je super místo na rodinný celodenní výlet. Je tam totiž i hospůdka s dětským hřištěm a ještě ranč, kde dělají projížďky na konících.

Fotky z výletu: http://trollik.rajce.idnes.cz/Vylet_na_Kunetickou_Horu_-_rijen08/

365 - den 44.

Dneska jsme se přesunuli do Chrudimě, museli jsme si hlavně vyzvednout našeho nového člena rodiny a to forda Escorta, kterého jsme podědili a nechat v servisu, naší druhou Tempru. Asi se z toho našeho vozového parku brzy zblázníme :-))).

Do Chrůdi jsme dojeli akorát na obídek, výborný řízečky s br. salátem a pak jsme jeli obhlídnout jednu chaloupku, a pokračovali jsme do Slatiňan na koníky. Koníci ovšem venku nebyli, tak jsme se šli podívat na velmi oblíbené výletní místečko dětičeka a to na Kočičí hrádek. Je to taková malinkatá stavbička uprostřed lesů, byla vybudována na konci 19. století, takže dělá radost dětem už pěknou řádku let. A tak jak jsem z ní mívala radost já, mají z ní radost i naše děti. Cestou jsme ještě posbírali pěknou řádku jedlých kaštanů.

365 - den 43. - Pápá Tempřičko

Dneska jsme měli tátu doma v Německu mají státní svátek, takže dorazil už včera večer. Bohužel jsme na dnešek měli naplánován neveselý úkol. Odvézt naši nejstarší Tempru na vrakoviště. I počasí se s ní loučilo a bylo uplakané. Tak nějak si k našim autům (a že jich je) vytváříme citový vztah a očividně to po nás přejala i Andrejka, protože ta to chudinka oplakala. Ale vysvětlili jsme jí že z našeho autíčka půjdou součástky ještě do jiného autíčka, takže vlastně ještě bude jezdit dál.

365 - den 41. - opět na cestě

Dneska jsme se dětma zase přesouvali, tentokrá na východ. Cesta byla taková pošmourná neveselá i když už příroda hraje všemi barvami. Byl velký vítr a pršelo. Ajka měla slíbenou návštěvu Mekáče, takže na rozvadově jsme propadli konzumu a cpali se Happy mealem. Vůbec nevím kde k tomu Mekáči přišla,protože tam skoro nechodíme a ona je tím teď neskutečně posedlá, asi nejspíš kvůli těm klouzačkám co tam jsou, ale stejně ji ani nevyzkoušela, byla venkovní a byla hrozná zima, tak jsme hned po jídle pokračovali do Prahy.

Zkoušela jsem zachytit nějak to naše věčné stěhovaní, vybalování zabalování, ale ty tašky prostě nejsou moc fotogenický :-)))). No a když jsem měla foťák v ruce, tak mě Matoušek začal tahat někam pryč, takže jsem zkoušela blejskat, je to ale hoňka zaostřit a vyfotit a ještě aby to bylo nějak umístěný. Ty děti jsou hrozně rychlý :-))))).