365 - den 132 - Silvestr

Za těch 16. let co jsem v Praze, část teda na studijích a 8 let jsem už její řádný obyvatel, trávíme v matičce první Silvestrovskou noc. Vždy to pro mě bylo něco nemyslitelného, zůstávat zde. Letos nebyla nálada ani síla na to se někam přesouvat.
Ale počasí nám přálo, mrzne až praští a zamrzly tůňky na Vltavě a my mohli dostát Silvestrovské tradici a jít si zasportovat. Vytáhli jsme brusle a Ajka si poprvé v životě mohla vyzkoušet bruslení. Docela jí to šlo, ale bylo to opět zakončeno řevem, že jí to nejde a že to nechce dělat :-(. Máme brusličky i na Matouška, která nám věnovala kamarádka, ale ten je nechtěl dát na nožičky, takže u něj se první bruslení nekonalo. Já si teda místo bruslení radši fotila.
Večer jsme trávili částečně u telky, než usnuly děti a pak jsme šli slavit Silvestra se sousedy. Takže Silvestr v Praze je taky príma.

365 - den 128. - 131. - Není nálada

Pořád mi bylo hrozně špatně od žaludku, neděli jsem víceméně celou prospala, v pondělí jsme měli hodně smutný den, měli jsme rozloučení s dědou. A tak nějak celkově vůbec nebyla nálada na focení. Foťák jsem ani nevytáhla, spíš jsem ty dny jen tak přežívala. Je mi hodně smutno a asi nejvíc z toho, že děti už nemají ani jednoho dědečka ani pradědečka. Tenhle rok byl hodně náročný a vzal si toho sebou hodně. Snad aspoň Andrejka si dědečka a pradědečka bude trochu pamatovat. Dost si o dědečkách povídáme.

365 - den 127 - Vítězství nad hmotou

V noci mi bylo pěkně blbě, zase jsem objímala mísu a celý den žaludek jako na vodě. Kachnu co jsem pekla jsem ani neochutnala a oběd musela dodělat, teda hlavně dochutit mamka. Na oběd měla dorazit i druhá babička se švagruší, ale těm taky nebylo nejlépe, takže nedorazily. Den jsme tak nějak proflákali u televize. Večer jsem se snažila zaměstnat mozek korálkováním, aby nepřemýšlel nad tím, že je tělu blbě. No povedlo se to výborně, ten stromeček jsem fakt nemohla umotat a párala jsem sna 4x. Takže mozek byl zaměstnán na dobré dvě hodiny a mně bylo skvěle :-d. Druhý stromeček jsem měla hotový asi za 20 minut, no když je člověk blbej a návod si upravuje dle svého,tak se nesmí pak divit.

365 - den 126. - První svátek vánoční

Dneska jsme pokračovali ve Vánočních oslavách. Vařila jsem svíčkovou, teda spíš pomalila v pomalém hrnci a na oběd dorazil brácha se švagruškou a s mamkou. Nadělili jsme si další dárečky a nejvíc dárečků samozřejmě dosataly děti. Což teda brácha těžce nesl, protože nejvíc dárečků z jejich rodinky dostal Ondrášek a to je ještě v bříšku. Ale vzhledem k tomu, že už brzo vykoukne, tak je to potřeba :-). Děti si nakonec vůbec nehrály s hračkami co jim naježil Ježíšek, ale vytáhly si deštníky a hrály si na to že jedou někam lodí. Sice moc nechápu spojitost deštníků a lodi, ale já jsem dospělák a chápat to nemusím.

365 - den 125 - Štědrý večer

I když smutný, tak i krásný, děti svou nezničitelnou energií dokáží dát sílu i ostatním. Jsou to naše sluníčka. I když jsme málem místo večeře frčeli na popáleniny,neb náš kuchař se začal sápat po čerstvě slitém rozpáleném oleji a málem si ho zvrhnul na obličej. Ufff bylo to fakt o fous, je šílený jak jsou ti pidižvíci rychlí.
Ještě před večeří si děti nachystaly betlémek do svého pokojíčku a já tam šla otevřít okno, aby se tam mohl zastavit Ježíšek. (No a nechala jsem jim tam dopis od Ježíška) Po večeři šly zkontrolovat jestli se zastavil a našly dopis. Nastalo malé dohadování s Matesem, který prostě zbožňuje tatindu a dopis mi nenechal přečíst a Ajka zas začla ječet že ho chce přečíst :-))) a tatinda si zrovna nutně musel odskočit na "záchod". Ale dopis byl přečten, tatinda zvládl přijít ze záchodu včas a už jsme vyhlíželi toho Ježíška, který dětem v dopise napsal, že mají pozorně poslouchat jestli neuslyší zvoneček.
Děti rozdaly dárečky, opět se nám osvědčily místo jmenovek fotečky, protože děti samy rozdávaly dárky bez naší asistence a dokonce dárečky pro druhou babičku a strejdu s tetou nechaly vzorně zabalený pod stromečkem na druhý den.
A postupně jsme ještě nacházeli dárečky různě po bytě, teda hlavně na balkoně, protože ten popleta Ježíšek ty kola pod stromeček zapomněl dát a nechal je na balkoně :-)))).
Fotka je až ze samého konce večera, těsně před tím než jsem sfoukla svíčky na Štědrovečerním stole. Už bylo dopito a dojezeno, dárky rozbaleny a ač nám bylo smutno, tak díky dětem ten Štědrý večer byl krásný.

365 - den 124 - Strojení stromečku

Vyjímečně jsme začali strojit stromeček už o den dřív, většinou ho strojíme až na Štědrý den. Ale zítra bude docela fofr, tak abychom to stíhali a hlavně jsme 23. vždy slavili Vánoce v Dejvicích, letos to bohužel bude jinak.
Než se stromeček začne zdobit,tak se musí vyzkoušet světýlka jestli fungují tak jak mají a když fungují, tak se může začít zdobit.

365 - den 123 - Adventní věnec

Včera jsme si ani nestihli zapálit poslední svíčku na adventním věnci, tak jsem to napravila dnes, když jsme se vrátili z Chrůdi. Sice to byl dneska taky šrumec, ještě jsem běžela k Dr. dětský s Ajkou, protože v noci a cestou z Chrůdi blindila a pak na KO na ORL s ouškem. Blindění snad bylo od ATB, mohli jsme je už vysadit, protože ouška jsou dobrá. A odpolko jsme ještě šli přát sousedovic Věrušce k narozeninám. Ale tím že je táta doma, tak je to vše takový jednodušší.
Letos jsem si adventní věnec upekla z kynutého těsta, je trochu jiné než na vánočku, ale i tak bylo chuťově docela dobré. Měla jsem co dělat, aby mi Mates věnec nesež.. pardón nesněd. Teď už je teda tvrdý, tak ho neláká. A samozřejmě musím opět pochválit Ajku, jak mi s věncem pomáhala, dávala semínka na některé ozdobičky a opět jí to hodně bavilo. No pak se i patřičně vytahovala :-)). Pekly jsme rovnou dva ještě jeden pro babičku dejvickou k svátku.

365 - den 122. - Ledni show

Po obědě jsme s Andrejkou vyrazily na dlouho očekávanou lední show Disney princezny na ledě. Lístky jsme měly koupené už hoooodně dlouho dopředu a já se těšila jako malá holka, vždycky jsem na něco podobného jako dítě chtěla jít, ale v našem bydlišti se nic podobného nepořádalo. Bylo to nádherný, krásný efekty, krásný masky a i foťák se docela pochlapil i v tak špatných světelných podmínkách. Sice na tuhle fotku jsem musela použít ještě program abych ji ořízla a získala snímek takový jaký jsem chtěla, neb jsem si já truPka zapomněla vzít teleobjektiv. Nadávala jsem si docela dlouho :-d.
Po představení jsme jeli do Hradce odvézt auto do opravny a pak k mamce, kde jsme vyzvedli Rikáče druhý den ráno zas tradá směr Praha. Jakmile nepropálíme notnou dávku nafty nebo benzínu za měsíc, tak jsme prostě celý nesvý :-)

365 - den 121 - Pečeme poslední kousky cukroví

Ještě dopíkáme poslední druh cukroví, poslední dny byly takový zmatený hektický a uspěchaný a v lednici se mi ještě válí nějaká těsta, perníčky letos už asi nedodělám, polovina jich je upečná v krabici, ale zdobit to už nestihnu, druhá půlka těsta poputuje do mrazáku. Ale ořechvoý kolečka jsem dodělat chtěla. Ajka je už velká pomocnice, ovšem musí se jí chtít. Tentokrát se jí chtělo a všechyn kolečka vykrájela sama. Já jsem jí jen vyválela těsto, teda spíš jen dovyválela, aby bylo všude stejně silné a pak jsem jen kolečka dorovnala na plechu. Matouš samozřejmě musel pomáhat taky, ale ten chtěl vykrajovat všechno možný, kolečka byly nudný.

365 - den 120 - Korálkování

Andrejku hodně baví korálkování, teda do dneška se hlavně v korálkách přehrabovala. Ale dnes i chtěla navlíkat, tak si vzla zbytek drátku a začala, jen jsem jí vždy provlíkla drátek korálkem tak aby vznikl lísteček. Z kytičky má obrovskou radost.
No a nedopustím si se pochlubit i svými hvězdičkami. Je to pro mě relax a na tomhle koníčku se mi líbí, že se u toho nenadělá nepořádek, že nejsou třeba složité přípravy a chystání a pak zas úklid. Tohle je ideální koníček pro uhoněnou mámu, která nic nestíhá :-d

365 - den 119 - Opět boj s úředním šimlem

Dneska byl hodně divný den. Z nemocnice v posledních dnech docházely samé špatné zprávy, navíc musle Jirka v Německu zase řešit daňovou třídu, protože mu nezaslali taxkartu. Jedna paní úřednice na úřadě myslela a myslela takříkajíc blbě, takže jsme zas narychlo dávali dokupy nějaký žádosti. No fakt na paličku.
A večer bohužel přišla zpráva nejsmutnější. Děda už tu s námi není.

365 - den 118 - Co z něj asi vyroste

Dneska jsme byli s Ajkou na KO na ORL a ouško se nehojí, tak vyfásla antibiotika. Dny jsou šíleně hektický, nic nestíhám. Z dopolední návštěvy u Dr. jsme se vrátili až ve dvě hodiny. Ještě jsme skákli na poštu s balíčkama a do lékárny, a všude šílený fronty a čekání.
Matouška nemůžeme nechat ani chvíli bez dozoru, hned vymyslí nějakou lumpárnu. Když jsem si odskočila z koupelny, tak někde našel moji malovací taštičku.

365 - den 116. - Vánoční besídka

Dneska měla Ajka ve školce Vánoční besídku. Bylo to moc pěkný, měli připravenou takovou jakoby Vánoční hru, kdy zvířátka předváděla Jezulátku co umí a co by ho mohla naučit a Hvězdička s Andílkem vybírali zvířátko, které by se o Ježíška nejlépe postaralo. Andrejka byla za páva a předváděla Ježíškovi svojí eleganci.

No a abychom se nenudili, tak jsme to ještě měli zpestřený. Po spa mi volali ze školky, že jim tam Ajka dělá scény, že jí bolí ucho, tak ať si pro ni přijdu. Takže vzbudit Matese, klusat do školky, pak na ORL. Tam jsem teda neměla nerva čekat a vrátili jsme se do školky na besídku. Ajka už byla klidná vypadala že jí nic není. Besídku zvládla perfektně a nechtěla ani jít domů. Ale pro jistotu jsme ještě zajeli do Thomayerky na pohotovost a ouško jí píchli :-(.

S dědou to je špatný, Dři jsou spíš skeptičtí.

365 - den 115 - Vánoční trhy

Jirka po o jel zas do Dejvic a s mamkou a ségrou jeli za tátou do nemocnice. My jsme tam za nima ani nejeli, Ajka si stěžuje na bříško a má rýmu, tak abychom na ně něco neprskli.

Když se Mates vyspal jeli jsme se podívat aspoň na Staromák na Vánoční trhy. Lidu tam bylo jako o pouti a ještě ke všemu jako kdyby tam dávali něco zadarmo. Ale i tak se mi to docela líbilo. Na jevišti hrály děti nějakou Vánoční hru o narození Ježíška, zpívaly koledy, hrály na píšťalku, bylo to moc pěkný. Po představení se chystala další hra a Matouš ač sotva dosáhl k podiu, musel stát na špičkách a sledovat vše co se tam děje.

Vkládám ještě jednu fotku, kovář rozdmýchává oheň. Tohle mě vždy fascinuje, asi by mě bavilo být kovářem. Na průmce jsem si to i vyzkoušela a docela mě to bavilo, to jak se kov začne měnit téměř v modelínu a ten zvuk kovadliny. Má to prostě svoje kouzlo. Na ten roj jisker jsem musela delší dobu číhat, ale nankonec se povedl zachytit, zlatej digitál

365 - den 114 - Korálkování

Tak už v tom taky jedu, Hani až nakoukneš, tak ti ještě jednou musím pěkně poděkovat :-)))). Nechtěla jsem dalšího koně, už jich před sebou tlačím dost a nemám na ně čas. Zas je pravda, že se neumím věnovat jednomu koni na pořád. Možná tím že si dokážu, že toho koně zvládám, musím jít krotit zase jiného koně a vždy se nadchnu pro něco dalšího.

Takže včera jsem navštívila korálkový obchod, nechala tam hrozně peněz a teď tvořím. Je pravda, že Ajka je z hvězdiček nadšená a moc ji baví se přehrabovat v pytlíčkách s korálky. I v obchodě byla moc hodná a bavilo ji to tam. Škoda, že je zatím malá na takovéhle korálkování, i když možná společně nějakou malou hvězdičku vytvoříme.

Dneska jsme se dozvěděli i smutnou zprávu, snad to vše dobře dopadne. Jirkův táta je v nemocnici po mozkové příhodě. Snad to vše dobře dopadne a děda si ještě bude moct užívat hodně dlouho vnoučátek.

365 - den 111 - Svícen

Dneska jsem si konečně koupila svíčku, teda spíš svíci a mohla jsem si rozsvítit věnec. Není teda adventní, protože nemá 4 svíčky, ale jen jednu. Ještě ho chci beljsknout celý, ale chybí mi tam ještě pár doplňků, fakt nějak nestíhám ty vánoční přípravy.

365 - den 109 - Pečení perníčků

Ajku jsem si dneska nechala doma, aby se dospala po náročném víkendu a aby se stihla zotavit po tý střevňajzně. Dopolko jsme zadělali na perníčky a navečer jsme vykrajovali. Děti to moc bavilo, samy vykrájely 3 plechy. Docela jsem se divila jak to šlo i Matouškovi, brzy pochopil, jak má dát vykrajovátko, že musí být těsto všude pod celým vykrajovátkem. A pokaždé, když se mu podařilo vykrojit tvar, tak zavola PARÁDA

365 - den 108 - Sněhová nadílka

V noci začalo chumelit a probudili jsme se do krásného zasněženého rána. Teda bylo pořád pod mrakem, ale ta sněhová nadílka mě potěšila. V Praze si sněhu opravdu moc neužijem a když už je , tak není moc dlouho, takhle krásný bílý a prachový. Většině osazenstva už začalo být špatně, protože od nás chytili střevní chřipku a tak všichni odjeli relativně brzy. My jsme si ještě chtěli užít tatínka, ten se vracel do Němec, takže jsme odjížděli až po třetí hodině. Bylo to takový smutný, že každý jedeme jinam a ne společně, ale snad už brzy budem pohromadě ať tam či tam.

365 - den 106 - Cestování

Dneska jsme se přesouvali na Šumavu na víkend s Mikulášem a s dubňáčky, takže opět velké balení, ládování zavazadel do auta a cesta, na místě vynášení a vybalování a v neděli zase balení a ládování do auta a další přesun.

Fotka není z dneška, ale fotila jsem ji o dva dny později, při odjezdu z Mikulášský, ale přesně vystihuje to co abslovujeme hodně často, to kvantum zavazadel věcí atd atd. V neděli se mi naskytla úplnou náhodou to vše vyfotit pohromadě i s našimi dvěmi vozy.

365 - den 105 - Citronové špagety

Dneska jsem vařila citronové špagety, je to taková rychlovka, když jsem ji dělala poprvé tak jsem si říkala nic moc, ale pak jsem tomuto jídlu přicházela víc a víc na chuť a určitě ji budu dělat častěji. Je to hrozně jednoduchý, zpění se cibulka na olivovém oleji, pak se přidá na kostičky nakrájená šunka osmahne se, to se zaleje šťávou z jednoho citronu, a pak zalije smetanou, ale už nevařit aby se smetana nesrazila. Do toho se zamíchají špagety, se vším všudy se může za dvacet minut servírovat.

A ta fotka má pro mě ještě jednu symboliku, dost často si připadám takhle jako vymačkaný citron. Naprosto bez šťávy :-d

365 - den 103 - "Dvojčátka"

Se sousedkou co má stejně starý děti jako my jsme se dohodly, že si budeme na střídačku hlídat děti. Jednou v týdnu ona, jednou v týdnu já a aspoň budeme mít pro sebe celé dopoledne. Dneska jsme začínali a já měla na dopoledne na starost Věrušku, je o trošku mladší než Matoušek, ale opravdu jen o malinko.


Děti byly docela hodný a relativně zvladatelný,asi i tím že to pro ně byla novinka. Nicméně motorkářský výlet s dvojčaty mi přijde dost náročný. Věruška moc pomalá, Matoušek moc rychlý a já mezi nima a nevěděla jsem za kým dřív. Asi si příště vezmu nějaký vodítko.


Za barákem jsme potkali mamču s opravdovými dvojčátky, která jsou taky stejně stará jako naši prcci. Tak jsem ji říkala že ji obdivuju, jak s nima chodí jen s motorkama, tak mě uklidnila, že až to budu podnikat častěji, že už je budu mít sesynchronizovaný:-). Jsem ráda, že mám "dvojčátka" jen na jedno dopoledne v týdnu.

365 - den 102. - Začal předvánoční čas

Ve většině rodin se předvánoční výzdoba dělá už na první adventní neděli. U nás se vždy na až Mikuláše zdobila borová větev, když jsme bydleli v domku, tak jsme ji mívali na balk

óně do ulice a byla ozdobená i svítícími svíčkami. Tehdy v osmdesátých letech, to byla docela vyjímka, okna a domy se tolik neosvětlovaly jako teď. My děti jsme ale z těch světýlek měli vždy obrovskou radost.

Ač na jednu stranu moje srdce krvácí nad spotřebou el. energie co se spotřebuje každoročně ve vánoční čas, na stranu druhou ve mě zůstává ta dětská dušička a ty rozsvícený okna a světýlka prostě zbožňuju. Letos jsem i nám přikoupila do okna nějaká ta světýlka a podařilo se mi je tam nainstalovat už o 1. adventním víkendu. Děti byly nadšený. Vánoce s dětmi jsou opravdu jedno z nejkouzelnějších období v roce.

365 - den 101. - S Mikulášem parňákem

Dneska jsme se vydali do Bráníka na výlet parním vláčkem s Mikulášem a čerty. Díky Hance za tip, myslela jsem, že to je až příští týden. Výlet byl super, dětem se to moc líbilo a čerta se teda bály oba dva. Ajka sama od sebe začla vymýšlet co vše čertovi slíbí a pak mu to hned vše pěkně vyjmenovala. Matoušek to celé zarytě pozoroval svým podmračeným výrazem, ale když mu čert sáhnul na nos tak už to chudák neustál a rozbrečel se. Ale perníček od Anděla si pak dali oba dva s velkou chutí.

No a z fotky mám radost, vyšla tak nějak jak jsem si ji představovala, jen jsem si nebyla jistá, že se mi to podaří zachytit. Naštěstí se před železničním mostem trať lehce stáčela a jeli jsme po správné koleji a taky jsem věděla že tenhle moment přijde, tak jsem byla nachystaná u otevřeného okýnka. Neříkám, že to je zázrak, ale spíš mám radost, že se mi povedla kompozice taková jakou jsem chtěla.

365 - den 100. - Výprava za lesními skřítky

Tak už je tu taky stovka. Jsem zvědavá, jestli vydrží i dvoustovka. Ale vím že mám ještě spoustu nedoplněných restů z minulého týdne, takže vlastně není co oslavovat.

Dneska jsem vyrazili za lesními skřítky do Modřanské rokle. Akce se pořádala už potřetí, nám se poštěstilo ji navštívit poprvé. Vždy jsme byli mimo Prahu, nebo jsme měli jinou akci. Dětičkám se to moc líbilo, bylo několik stanovišť, kde plnili úkoly. A na všech stanovištích byly rozsvícené dýně a lampičky. Startovali jsme kolem půl čtvrté, takže do cíle jsme došli až za tmy, tak to mělo své kouzlo. Bohužel na focení nic moc, nechtěla jsem blesk a z ruky bez stativu se za těchto světelných podmínek fotí hooodně špatně.

A další pozitivní věc na této akci je, že jsem se dozvěděla o aktivitách které jsou zde v Modřanech o kterých jsem ještě nevěděla. Třeba že v březnu se pořádá týden na horách na biofarmě s vyráběnkama, koníkama a sportovníma aktivitama. Docela o tom uvažuju že pojedem, akorát se mi to kryje ještě s jinou akcí, tak teď mám hlavu zamotanou.

365 - den 99. - Buřty ve sklenici

Ajka asi někdy poslední dobou zaslechla, že budu dělat utopence, abychom je měli na příští víkend, nebo nevím jestli jí to napadlo náhodou. Hlavně si ani nejsem vědomá, že bych jí je někdy dávala ochutnat, asi jo. A včera mi cestou do školky povídá. "Mami uvaříme zase někdy ty buřty ve sklenici?" Chvíli mi to v hlavě šrotovalo, co že to vlastně chce vařit, až mi to seplo. Takže dneska jsme spolu vyráběly Buřty ve sklenici, byla moc šikovná a krásně je plnila cibulí a ani neječela, když jí začli pálit oči.

365 - den 98. - Západ slunce

Dnes jsem zase měla rozlítáno, dopolko jsem byla na návštěvě u kamarádky, dlouho jsme se neviděly, tak jsme pěkně pokecaly.

Odpolko jsme zas šli na tanečky a sluníčko zase takhle malovalo.

365 - den 97. - Konečně zpět

Ufff tak jsem zpět ve virtuální realitě. Náš provider internetu cosi nového vyváděl na naší úžasné síti a víc jak týden to padalo a padalo a padalo.... Vždy to spadlo, když jsem chtěla něco někam vložit a vše psát xkrát a čekat zda to dopadne nebo ne, se mi fakt nechtělo. Snažila jsem se i pocitvě fotit, ne každý den to vyšlo, ale teď mě čeká nasázet fotky za víc jak týden zpět. Budu to muset dělat per partes, jak by řekl matematik. Najednou to fakt nedám. Ale zase naskakuju do rozjetého vlaku a snad bude spolupracovat i net.

Dnes jsme byli s Matouškem na hřišti, kousek nad barákem, kolem průlezek už byl krásně uhrabaný písek, takže dětské ťapičky krásně vynikly. Tady asi procházela nějaká holčička

365 - den 87. - Šnečí rodinka

Tato veselá šnečí rodinka, vůbec neprezentuje dnešní upršený den. Chtěli jsme jet původně na nějaký výlet, ale bylo deštivo a nevlídno. Dopoledne si děti hrály s modelínou a Ajka vymodelovala tutu šnečí rodinku i s kytičkama a odpolko jsme něco málo dělali na zahrádce, tak nějak jsme ji zlehka zazimovali. Letos se na ni asi už nedostaneme.

365 - den 86. - Tak trochu jiný pohled na kostelík.

Dneska bylo nádherné počasí, ale byli jsme domluvení, že já si vyrazím na nákupy bez dětí a táta bude hlídat. Navaříno jsem měla už z Prahy, jen jsem ráno rychle uvařila polívku a vyrazila. Stihla jsem to poměrně rychle a domů jsem přijela, akorát když se děti s tátou vypravovali na hřiště.

Zítra má být bohužel ošklivo. Máme naplánovaný výlet, tak uvidíme co z něj nakonec bude. Fakt nechápu, že ti němci mají v neděli obchody zavřený, to se pak člověk nemůže vůbec svobodně rozhodnout kdy jet na nákupy :-))))).

365 - den 85. - Balení

Dneska jsme se zase přousvali do našeho druhého bydliště do Němec. Ajku jsem ani nedávala do školky, v pátek chodí na plavčo, ale trochu chrchlala, tak jsem nechtěla riskovat, že se jí něco rozjede. Ona teda do školky jít chtěla, ale pak usoudila, že až budu balit, tak se budou dívat na pohádky a že to bude príma. Vždycky když někam balíme tak jim pustíme pohádky. No a takto se koukali na Kouzelnou školku. Vydrželo jim to teda jen chvilku, pak už zas Mates musel jít něco podnikat.

365 - den 84 - čekání na ségru

Jak už jsem sem jednou psala, ve čtvrtek chodíme s Ajkou na tanečky. Rodiče a případní sourozenci čekají v předsálí. Matoušek dost často takto pozoruje co se děje v sále. Občas těmi dveřmi i "propadne" dovnitř, jsou totiž lítačky a stačí se jen trochu opřít.

365 - den 83. - Vyražený zoubek

Nějak nestíhám vkládat fotky na web, ale snažím se poctivě fotit každý den.

Středa byla taková pohodová, ráno jsme odvedli Ajku do školky, doma jsem Matouškovi pustila DVDéčko, pak obídek a spaní. Když se Matýsek vyspinkal, tak jsme dali sváču a já balila ještě balíčky, s tím že skočím na poštu než půjdem pro Ajku do školky. Matoušek se nějak kroutil u křesla, podjely mu nohy a bradou se trošku bouchnul o madlo. No brečel, začala týct krev, tak jsem myslela, že se kousnul. Když jsem mu myla pusinku a snažila se zjistit odkud to teče, tak jsem zjistila, že se nekousnul, ale že si vyrazil levou dvojku nahoře. No tak jsem šla hledat zoubek a našla jsem ho. Je krásnej, ale měl vypadnou tak o 4 roky později. Teď z něj bude několik let pěknej pizizubka. Ale jsou horší věci.

365 - den 82. - Klídek

a ke klídku patří kávička, normálně si ji večer nedávám, ale zase jsem se k projektu dostala až večer až když děti byly v postýlkách, to už mám vždy klid a můžu jít vyřizovat své záležitosti. Kávičku a siestičku si tedy dělám vždy přes poledne,když Matoušek spí, ale to mě jaksi nenapadlo si tu kávičku naaranžovat a vyfotit :-(.

365 - den 81. - Večerní čtení

Zase máme za sebou další víkend a začal další uspěchaný týden, ale aspoň je venku krásné počasí. I když se spíš držím doma a snažím se dát řád naší zanedbané domácnosti. No moc mi to nejde, ale vyhazuju z vesela jen co je pravda. Dnes jsem dala jen rychlovku při čtení na dobrou noc. Dětičky jsou v tu chvíly hrozně miloučký, každý sedí z jedné strany a tulí se, akorát Matouškovi to vydrží vždy jen chviličku a radši si pak jde zas hrát.

365 - den 80. - Houbaření

Grrrr. Potřetí se mi to smazalo. Kak eto vazmožno? Fakt nechápu. Byli jsme houbařit a bylo tam krásně. Víc už fakt psát nebudu, protože se to určitě zase neuloží a skočí to jinam.

365 - den 79. - Oslavička

Dneska jsme se opět přesouvali do Chrůdi, jeli jsme ještě slavit Matouškovi a moje narozky. Odjezd byl opět pozdější, než jsme plánovali, ještě jsem musela skočit na poštu a taky jsme ještě cestou u Hradce předávali kočárek, co si jedna maminka ode mě koupila. Ajka nám tu cestu tentokrát nechala pěkně vyžrat, když jsme najeli na spojku tak si vymyslela, že má hlad. Nejvtipnější na tom bylo, že jsem jí na cestu chtěla koupit rohlík a ona ho nechtěla. Takže prostě měla peška, my bohužel s ní,protože řvala skoro až do Hradce.

Ale odpolko už byla miloučká a oslavička proběhla velmi příjemně.

365 - den 78. - Další přesun

Dneska nám zas po týdnu dorazil tatínek, děti se na něj už hrozně těšily. Matouš celý den ukazoval jak mu dá pusu až přijede. No a jakmile slyšely klíče v zámku tak utíkaly do chodbičky a vrhly se na něj. Fotku jsem vyjímečně stihla hned dopolko, Matoušek chtěl kiwi a kupodivu mě napadlo vytáhnout foťák. Kiwi se mi moc líbí, hlavně s ním ráda zdobím různé sladké dobrůtky.

365 - den 77

Zase další uhoněný den, a ještě ke všemu děsně mlhavý a takový nevlídný, navíc kousek od nás (teda několik kilometrů, ale na Prahu kousek) hořela vietnamská tržnice a bylo doporučeno nevycházet ven. Tak jsme nevycházeli, jen jsem skočila pro Ajku do školky a pak zase dom. Až když jsem uložila děti, tak jsem zas zjistila že nemám nic vyfoceno. Naštěstí mi zásoby pomohly....Akorát si budu muset pořídit nějaké kloudné osvětlení, protože jsem zjistila, že spoustu fotek dělám až večer.

365 - den 76 - Rozloučení

Dneska jsme měli rozlučku s dědou. Takže takový smutný den. Je to druhá rozlučka přesně po půl roce, před půl rokem jsme měli rozlučku s prvním dědou, tenhle rok je divný, už bude brzy končit a snad bude líp!!!!

Fotka je nouzovka našeho hafuši, už je to chudák starouš a má artrózu v páteři, ale pořád doufám, že tu s námi ještě nějakou chvíli pobude a že se snad moc netrápí.

365 - den 75. - Zase na cestě

Dneska jsme se přesouvali s dětma do Chrudimě, Ajku jsem už ráno nedávala do školky, nemělo to cenu, takže jsem zabalila, jela vyzvednout nějaký matky k mondeu, pak do Eurony a na Čerňák do Ikea na obídek. Tam jsem se úplnou náhodou potkala s kamarádkou, tak jsme pokecaly, děti si pohrály v koutku a ještě jsme proběhli doplňky, něco málo nakoupili a tradá směr Chrudim. Před odjezdem jsem teda nenašla černé kalhoty a ani žádné vhodné černé triko jsem neměla, takže jsem v Chrudimi udělala ještě rychlonákup nějakého oblečení. A navečer už byl konečně klídek. Děti se zabavily s babičkou a já jim aspoň pořád nemusela na něco odpovídat. Když se cpaly jogurtem, tak mě hrozně pobavil Matouš, odkoukal totiž ode mě že si dávám nohy na druhou židli, když je volná, takže šup nožičky na židli. Sotva mu k ní ty kraťounký nožky dosáhly, ale byl děsně důležitej a spokojenej :-))).

365 - den 74. - Návštěva knihovny

Dneska jsme ze školky vyrazili do knihovny, domluvily jsme se se sousedkou že půjdou s dětmi s námi, takže děti to braly jako bezva výlet a ještě jsme v knihovně potkali dalšího kamaráda ze školky s malou sestřičkou a maminkou. Naše knihovna je naprosto úžasná a hlavně baby friendly. Ač byly děti dost hlučné, na knížky se vrhly jak kobilky, hlavně ti malí, tak nás provázely celou dobu jen úsměvy knihovnic.

Knihovna je po povodních nově opravená a pořád tam doplňují do dětské části nějaké doplňky, teď tam například přibyly obrovské polštáře na zem, Ajka si na něj hned zaklekla a prohlížela si knížky, jsou tam i stolečky s papíry, s omalovánkami a pastelkami, houpací kůň. No a zítra je tam přednáška dětské psycholožky a o děti bude postaráno. No není to úžasná knihovna!!!!! Další důvod proč se mi nechce stěhovat :-)))).

365 - den 73. - EKOlogie

Poslední měsíce se chováme velmi velmi neekologicky, teda ne že bychom se dřív chovali velmi velmi ekologicky, ale navíc jsme začali spotřebovávat šílené množství pohonných hmot. Nejenže Jirka jezdí skoro každý víkend trasu Mnichov - Praha - Mnichov, ale teď ještě navíc dojíždí denodenně 60 km za prací a zpět, takže týdně projede litry a litry benzínu. Žijeme prostě v konzumní společnosti, která je uspěchaná a velmi civilizovaná. Ale už se těším, až nás jednou naše auto doveze do nějaké té "divočiny", kde aspoň týden nebudeme muset pálit litry benzínu a budeme se snažit žít v souznění s přírodou.

365 - den 72. - Jede jede mašinka

Ale z komínka se jí nekouří, protože je na baterky. Dneska jsme slavili, Matouškovi jsou už dva roky. Uvařila jsem svíčkovou tu děti milují, oba dva, pak jsme chtěli dát spát oslavence, ale nějak se nezadařilo. Asi cítil, že se něco bude dít. Takže jsme ho nechali chvíli pokřikovat z postýlky a připravili vše na oslavu a mohli jsme začít. Dortík měl velký úspěch. Když ho uviděl v kuchyni na lince, tak zavelel TAM, to znamenalo do obýváku na stoleček. Dortík musel být řádně prozkoumán a pak přišla řada na dárečky. Největší úspěch měla mašinka na baterky, je k ní ještě dálkový ovládání, kterým jde zastavit a znovat rozjet a taky jdou spouštět různé zvuky. To byl nejlepší dárek ze všech. Lampička s Patem a Matem se taky líbila, ale mašinka je mašinka.

365 - den 71 - Další dortík

Zítra budeme slavit Matouškovy narozeninky a tak jsem si zase hrála. Původní záměr byl traktor, dort sice jako traktor nevypadá, ale snad i autíčko potěší. Nechtělo se mi dort tolik ořezávat, bylo mi líto materiálu.

365 - den 70. - velké prádlo

Podobné fotky už některé blogařky měly, takže se opičím:-))). Jenže už dva dny nedělám nic jinýho než že peru, skládám a žehlím, naštěstí to žehlení je díky sušičce a Euroně dost eliminovaný, ale i to skládání prádla a rozrovnávání do skříní mě už nebaví a ubíjí. Minulý týden jsem nestíhala prát průběžně, takže jsem už z týdne měla požehnanou hromadu, něco přivezl Jirka a pak jsme ještě požehnanou hromadu dovezli z víkendu. Když jsem odcházela odpolko, tak jsem už nestihla ty hromádky roznést kam patří a kupodivu se za tu dobu co jsem byla pryč samy neroznesly, fakt nechápu, hezky na mě čekaly na gauči, tak jsem si je za trest aspoň vyfotila.

365 - den 69. - Matoušek

Dneska jsem nefotila, nějak jsem nestíhala, ale i tak mám fotku do projektu, sice starou 2 roky, ale v projektu ji chci mít. Dneska totiž Matoušek slaví svoje druhé narozeniny a tak mu vkládám do projektu fotku těsně po narození. No a až se mi ho podaří ulovit někdy v klidu, tak chci ještě přidat fotečku jak nám za ty dva roky pěkně vyrostl.

365 - den 68. - Pyramida

Dnešek byl teda nic moc počasím, tak jsme se všichni rozhodli pro odjezd k domovům. Dětem to bylo jedno ty si lítaly po chodbách školy a byly naprosto spokojení. Miminům stačily teda jen třídy, než je přelezli, tak to chvíli trvalo. No a taky přišly na pořad dne všemožné hračky, protože jsme prostě byli celý den v budově. Ale nevadilo to ani velkým ani malým. I přes nepřízeň počasí akce byla velmi vydařená.